Axident

Na dnešní poměry a Karla, jak ho z pozdějších let známe, velmi jiný klipový pohled na mladičkého Mistra. Ztřeštěné klipy v historických i nevábných lokacích jako Němcův experiment a doklad uvolněného 68. roku působí dnes už spíš nechtěně komicky a pitoreskně, ale jsou zpětně zajímavých důkazem o ranných hudebních letech Karla Gotta, kdy se ještě nebál být živelnější a zkoušel všelicos, jakkoliv výsledek je důkazem, že Karel není ani herec ani bavič. Skladby dnes již zcela zapomenuté a zajímavé snad jen prostorem, který dávají Karlovu hlasovému rozmachu...

Viděl jsem na ČT2 v rámci "Zlatá šedesátá" a byl to tedy nářez. Hodně temná, depresivní a hodně sugestivní věc. Točilo se ale touhle dobou (1968) zajimavych veci, dnes se o takove autenticite muze divakovi pri ceskych vecech, povetsinou trapnych a krecovitych, jen zdat, ac tohle nebylo vesele pokoukani...

Vynikající, jako většina představení z edice Reflex. Divák se jen kochá a posteskne si, proč podobné výkony není vidno častěji dnes - na hranici brilantnosti, Voska vynikající!

O téhle klasice nemá smysl pindat. Prostě dokonalost v ryzí podobě, počínaje kouzelným a mladičkým Dustinem a úžasnými Simonem a Garfunkelem v bezkonkurenčím soundtracku! Sound of Silence!

Být mlád v roce vzniku, dost možná bych áchal nad Němcovým kafkovským podobenstvím a novou vlnou, ale po víc jak půlstoletí mě zcela míjí a až otravuje svou prkenností a topornou chtěností být jiný a umělecký.

Tak jsem se tedy také trochu dovzdělal a mrkl na jednoho Bergmana :o) Samozřejmě extrémně silná, hluboká záležitost. Dnešním Hollywoodem vyhnojený divák by odešel z kina po deseti minutách - žádné střílečky, žádné triky. Jen hloubka a myšlenka.

Povedené.

Bohužel, vzpomínkový, střihový pořad k druhému výročí Plachtova předčasného úmrtí je zcela poplatný roku vzniku - 1953. Ačkoliv Plachta až do smrti nevystřízlivěl z opojení komunismem, budovatelský, agitačně pokřivený Högerův komentář, povětšinou nepříliš reprezentativní výběr scének a pár střihů na Plachtovy kolegy, sedící jakoby v kině a toporně a z povinnosti spoře komentující pár scén, naprosto zabili případnou důstojnost vzpomínky na oblíbeného herce.

Ukázkově oddechový, příjemný film, hravý, či, jak bylo zvykem, spíše přehrávaný až dětsky, ale ve chvíli, kdy člověk chce vypnout a jen si užít hezkou a nekomplikovanou "pohádku" o (ne)mravnosti - ideální! A hláška "udělalo se mi little šoufl" je perla z nejzářivějších :o)