Lapis

Sice nedosahuje kvality Frearsových Nebezpečných známostí, přesto se tahle interpretace umí dotknout srdce. Tenhle film jsem viděla v době, kdy by se mi takový žánr neměl dostat do ruky, stejně ve mě ještě pořád rezonuje úžasná houslová sekvence v závěru. Svět krásných a bohatých je prostě lákavý, a to v každém století.

Jistě, se*te dětem už odmala do hlavy čoklařské žvásty o zákeřnosti koček. Nehledě na tento slabomyslný námět film nevyčnívá v žádné rovině a některé animace - spíš téměř všechny - jsou prostě odpudivé. Jednu hvězdičku dávám za PÁR povedených vtípků ("Jednoho dne se všichni budou třást při zvuku mého jména!" "Zvonečku!") Ale v závěru - ztráta času.

Nejsem si jistá, čím přesně mě tenhle film uchvátil - možná ten celkový lehce magický dojem, sympatičnost obou hlavních postav jak charakterně, tak herecky, nebo už jen samotná myšlenka; ale stalo se. Myslím, že by měl být povinný pro všechny plastické rádoby nestárnoucí krasavice, aby si uvědomily, že věčné mládí není nic příjemného - tedy alespoň ve světě, kde závist převažuje nad lidskostí a dravost lidí v případě objevu takové "medicíny" by byla nezměrná. Celkové zpracování myslí na všechno, film podává divákovi logicky znějící jakože vědecké vysvětlení, odpovídá, leč občas nenápadně, na všechny otázky, které vás během sledování napadnou a neztrácí tempo. K tomu všemu úžasná Blake Lively mě skutečně překvapila svým hereckým projevem, třebaže její tradičně netradiční krásy jsem si všimla už dřív. K jejímu vzhledu přidat Adelininu osobnost a je dokonalá. Snad každému musí být jasné, proč je z ní Ellis tak vyplesklej. :)

Řecké báje mě vždycky velmi zajímaly, i když Trojskou válku jsem nikdy zvlášť "nežrala". Jenže filmy jsou, jak známo, se zelenou přítelkyní jasnější, přehlednější a člověk si zvlášť všímá logických proměn a psychologie postav. Ve finále tak mohu říct, že Troja je velmi povedený film. Když přehlédneme některé nesrovnalosti (dvě mince na oči?!), jedná se o dobře propracovaný pohled "jak to tenkrát mohlo být". Trojská válka, alespoň podle mě, skutečně proběhla, protože taková legenda se nezrodí jen tak. V tomto směru je tedy film výborně zpracovaný, vyhýbá se mytologickým zvratům (ačkoli bohové jsou zmiňováni často, žádný nadpozemský zásah se neobjevuje). Výborně zpracovaná psychologie postav vyplouvá především po smrti Patrokla. Když se v tu chvíli podíváte do očí Hektora, vidíte tam smrt. Skvěle zahrané přípravy na souboj jsou hodně emoční. Achilles ví, že vyhraje, stejně jako Hektor ví, že zemře (Achilla přece nikdo v souboji tělo na tělo zabít nemůže!) Jeden si jede pro pomstu, druhý se loučí. Ještě zmíním zvláštně poetickou chvilku, kdy Hektor čeká před bránou a za sebou spatří Helenu. Její tichá omluva a jeho odvrácení se bez jediné známky odpuštění říká vše. Samotný souboj snad ani nemá cenu komentovat, protože pro tak skvělou choreografii kroků nelze najít slova. Záběr na Achilla brečícího nad Hektorovým tělem také říká víc, než se zdá. Mou oblíbenou pasáží je i scéna, kdy řečtí vojáci nacházejí Achillovo tělo s šípem v patě - další logické vysvětlení legendy o neporazitelném válečníku (jak byste si tu scénu vyložili coby negramotný voják? Jasně, že ho matka-bohyně musela vykoupat v kouzelné vodě a držela ho za PATU!) Takže ve finále mi klady filmu natolik přerostly přes zápory, že si už ani nevzpomínám, jaké byly, a musím hodnotit plnou pálkou :)

Dobrý bože, ze všech českých fotografů si vyberou žijícího a nemožného. Tento film považuji za výsměch české fotografii a rozhodně ho nehodlám vidět.

4 hvězdy, protože si pamatuji, že jako malá holka jsem tenhle film milovala (převážně snad díky pěknému Petrovi). Dnes mi už minulé kouzlo uniká, což mě trochu mrzí, ale to k dospělosti patří. Alespoň se můžu radovat z obsazení Kapitána Hooka, protože Jason Isaacs je jednoznačně mým nejoblíbenějším filmovým padouchem :)

Dvě hvězdičky za noční můru o tom ošklivém vrzajícím vozíku :) Jinak zmrzačený potenciál příběhu o sanatoriu smrti. Trošku zapojit hlavu a mohlo to dopadnout o hodně líp.

Pokud bych se měla na tento film podívat ještě jednou, pravděpodobně si vyškrábu oči. Amerika by měla dostat zákaz na točení filmů podle starých mýtů, protože to, co bylo vymyšleno a spatláno v tomto filmu, pro to nenacházím slova. Občas si říkám, že kdyby mým oborem nebyla historie, možná bych měla z filmů lepší požitek. Dokázala bych ocenit kontrastní osvětlení, které filmu dominovalo a... ne. Při sledování jsem se držela, abych nevykřičela do světa, že Tartaros není žádná hora a co kruci dělá v té době raně helénistická socha.