aleshat

Zmařená šance... Mahlerův scénář je kupodivu o poznání lepší, Nikolaev a před ním Alece Nellis si z něj vybrali to nejplošší a výsledný film je na ránu krompáčem. Nikolaev vůbec neví, co si s námětem počít. Neví, jestli chce vyprávět intimní drama, nebo velké dějiny, Riestrova kamera osciluje mezi efekty a'la Zachraňte vojína Ryana a reklamou na oplatky, nepochopitelná je i kolísavá barevná stylizace. Nejpříšernější je ovšem hudba Michala Hrůzy, hrůzná sama o sobě, a ještě ke všemu využitá stylem primitivní počítačové hry. Zní pořád, bez funkce, se stále stejnou intenzitou... Myslím, že ilustrativní je způsob, jakým je nasnímána scéna návratu Šímy do Lidic. Zasněžená pláň je svědkem silné emoce (vracím se domů, ale není tam vůbec nic..) Namísto toho, abychom hrdinovi viděli do tváře, aby Nikolaev zblízka a se vší intimitou tiše pozoroval pointu hrůzného rodinného mikropříběhu, létá nad Rodenem helikoptérou, za ním jsou digitální stopy ve sněhu, do toho hřímá worchester a vyje tu Hrůzovu pouťovou melodii a na závěr to je ještě třeba pro méně chápavé diváky zpomalit... Nejhorší je, že se v celé té nechtěné parodii na hollywoodský patos ztrácejí silné postavy (Luknár, Bydžovská) na úkor postav zcela nesmyslných (Budař), a že i přesto, že je to natočené kopytem, je lidické téma tak silné, že hromada lidí odhlédne od zpracování a je ochotna tvrdit, že je to dobrý film...

Martina Kotíka s Petrem Nepovímem by za tuhle naprosto nevtipnou, nepůvodní, vizuálně odpornou a nesnesitelnýmí hereckými výkony prošpikovanou "komedii" měli flambovat v pekle (podobně jako za Pánskou jízdu a Všechno nejlepší!!! Celý zážitek jsem měl na CS filmu navíc okořeněn filmem o filmu Veni, vidi, vici, který mne přesvědčil o kolektivní duševní nezpůsobilosti českých producentů, tudíž si ani nekladu prostou otázku, jak na takovouhle sračku může někdo sehnat peníze...

Film, v němž se pochopitelně nesetkává Jirešův a Čuříkův sklon k poetičnosti za každou cenu, jakým se tandem prezentoval v 70. a 80. letech, s žánrem sci-fi a crazykomedie. Výsledek je slovy nepopsatelný. Zajímalo by mě, na jakých drogách se štábu podařilo takový psychedelický nářez natočit... Strýček Jedlička, koktající Tříska v rádiovce, od přírody nevtipný Pepík Větrovec, Matuška zpívající nenesitelné texty na nesnesitelné melodie (hudba Zdeněk Liška v neuvěřitelné kombinaci s Láďou Štaidlem!!!) a do toho Sobota s Kemrem jako zástupci mimozemské civilizace... Dporučuji všem sebemrskačům, čili zájemcům o normalizační kinematografii...

Nejlepší hollywoodský film poslední dekády!! V souvislosti s poslední tarantinovskou poctou filmu jako takovému se opět objevují staré nešvary české filmové publicistiky. Chtít po médiu, které je svou samou podstatou dvojnásobnou fikcí, aby se chovalo "autenticky" a nikoliv "samoúčelně", popřípadě obviňovat tvůrce, který své dílo naplňuje odkazy na jiné filmy, ze "sebevzhlíživosti" a "intelektuální masturbace", to je opravdu více než absurdní... Podle této logiky věci by se Tarantino hřál v pekle pro špatné umělce hned vedle Danta a T.S.Eliota... Ale zpět k filmu. Stylisticky rozmanité a přece kompaktní, originální rukopis autora znovu postaven na vynikajících dialozích, krásná a velmi chytrá hra s historií v duchu postmoderny a pop-kultury a všudypřítomná láska k pohyblivým obrázkům.

Velké překvapení. Film jsem viděl s půlročním zpožděním a poté, co jsem si na něj přečetl kilogramy plamenných odsudků.. Ševčík je velký talent, řekl bych, že největším problémem filmu je (vedle slabého scénáře a Pavla Gajdoše, který bohužel neumí mluvit) naprostý nesoulad s diváckým a novinářským očekáváním. Skvělé spojení vizuálu a Muchowovy hudby !!!

Troška v Pokladu hraběte Chamaré dokázal, že byl schopen natočit dobrý film. Jeho druhý a poslední počin s uměleckou ambicí je ovšem peklem na zemi. Původní dramaturgický záměr - intimní drama mladého muže - umřel s pokusem zachytit pozadí sametové revoluce, která se ovšem v Troškově podání omezuje na nekonečné žvásty u urxeroxů. Děsní herci, příšerný scénář a okázale patetická režie a hned potom Slunce seno 3. Tfuj..

Napětí mezi výpovědní hodnotou a kvalitou vlastního filmu je všudypřítomné. Příruční učebnice perestrojky podle předlohy dlouholetého normalizačního prominenta podaná s vypravěčskou suverenitou (čti rutinou), která byla Hollému ostatně vlastní. Ďábelská sovětská hudební kompozice návdavkem..

Trier je mistr filmové režie a Antichrist pro mě událostí roku. Jen nevím, zda-li lze takové myšlenkové vypětí, o kterém Antichrist vzhledem ke svému autorovi svědčí, přežít ve zdraví.

Za poslední roky rozhodně nejlepší český film. Ovšem Českými lvy se navzájem i nadále krmí impotentní Hřebejci a Jarchovští. Další důkaz naprosté nesmyslnosti udílení jakýchkoliv filmových cen v českém prostředí.

Vynikající, Jarmusch odpovídá na otázku, jak by asi vypadal akční film naplněný filozoficko-existenciálně-estetickými monology a aluzemi a zcela bez akce. Dlouho jsem se tak nepobavil.