Bounded

I když mají Oscaři určitě povedenější historické kousky, tak v mezích slušnosti mě to vůbec nezklamalo. Nebylo to bez humoru a ani to nebylo nudné. Kdyby to alespoň takhle vtipně a decentně vypadalo u nás na Lvech... Nejlepší momenty si ukradl úvodní filmeček, Randy Newman, Kirk Douglas a Billy Crystal, To že se tentokrát starali o zábavu více lidé, a méně nějaké nacvičené kejkle mi vůbec nevadilo. S udíleným cen jsem snad neměl nějaký zásadnější problém. Za Sorkina a Reznora s Rossem mám opravdovou radost.

Dobře natočený film o blbcovi. Nominaci za hudbu nechápu, zas tak úchvatná není, a jediné čím film dokáže zaujmout je několik naturalistických pasáží. Naštěstí Franco nehraje špatně a film není příliš dlouhý, protože popravdě není moc o čem vyprávět. Původně jsem chtěl hodnotit výš, ale potom jsem si vzpomněl, o kolik lepší a jímavější je třeba Into the Wild a že i takový Vertical Limit na mě kdysi zapůsobil víc (třebaže jsem byl špunt). Bojím se, že Boyle se snaží točit lidské filmy, při tom jeho nejlepší počin zůstává Sunshine (uvidíme, co řeknu po Trainspottingu).

Na to, jak je to banální, je to strhující. Aranofskyho beru z odstupem, mám rád jeho Pi, ale ostatní věci, co jsem viděl šly zatím mimo mě. Černou labuť považuju psychologickou stránkou za návrat ke kořenům, ale zdaleka ne tak poutavou. Celé mi to přišlo takové hodně těžící z devadesátých let: Jacob's Ladder, The Devil's Advocate, řečené Pi (možná i starší Angel Heart), promíchejte, odstraňte ty elementy, které mě skutečně uzemnily a zůstane tento film. Má efekty, skvělé herce (i když Cassela prostě nemám rád) a opět Mansellovu hudbu, ale je to pouze balet s příběhem novodobého Ikara, který se příliš přiblížil k Slunci, aniž by pochopil, co se stane. Natalie Portman a pár labutích hororových momentů jsou tak nakonec dvě nejsilnější devizy filmu, nikoliv omílané baletní prostředí, kterému podle mě škodí, zejména v úvodu, přílišný detail na Mininu utrápenou hlavu a ruce.

Krátká verze: KLADY: hudba, Oldman je úžasný starý Dracula, stylizace, Tom Waits jako Reinfield; ZÁPORY: Keanu Reeves přehrává nebo spíš neumí zahrát, nefungující psychologie hlavních postav, Van Helsing je tu magor, Dracula moc střídá podoby, viz vlkodlak, téměř divadelní herectví DLOUHÁ VERZE: Tak jsem si po dočtení knihy zopakoval Coppolova Draculu a musím říct, že ve mně vytvořil dva rozporuplné názory. Na jednu stranu je to krásně výpravná a mrazivá (scény s mečem a břitvou jsou skvělé) adaptace, která nezávisle na knize působí velmi poutavě, na druhou stranu je to taky lehce přehnaná hororová romance. Zcela chápu, když srovnám s verzemi z padesátých let, proč se Coppola, i přes upravený děj, nebál pojmenovat film Bram Storker's Dracula. Adaptace je to věrná kromě tří zásadních rozdílů. Reinfeldův původ, věznění Harkera a změny vycházející z nové romantické linie. Je zde zachován původ, vztahy a počet hlavních postav a nechybí i věcí, které byste čekali od Holywoodu opomenuty: cesta do Varny, uniklý vlk ze Zoo. Ale v detailech je to od knihy naprostý odklon. Van Helsing je blázen a už vůbec nereprezentuje v knize tolik důležitý rozum, Dracula občas vypadá jako vlkodlak (ano, těch jeho proměn je směšně mnoho) a Lucy se chová, jak to delikátně podat,…jako kurtizána. Jak píše Tom Hardy, bylo by to na esej, ale to i každá jiná adaptace, ostatní verze jsou věrné ještě méně. Vzhledem k holywoodskému původu to film tedy věrný je. Coppola je, jako každý muž, tak trochu prasák a tak nám to servíruje s, pro dámy, romantikou a ,pro pány, lascivitou. Všichni jsou spokojeni a já nemám problém s tím to přijmout, je to prostě režisérská stylizace a velmi dobrý film. Ale není to Storkerův Dracula, kterého kdyby někdo takhle vizuálně pojal a držel se přesně předlohy, dostal by ode mě nejvyšší hodnocení. Takhle pánovi režisérovi děkuju, rád se někdy znovu podívám, ale jeho stylizace u mě má 'jenom' čtyři hvězdy. POZNÁMKA: Po komiksové Lize Výjimečných jsem měl v paměti konec trochu jinak, ale podle mizející spáleniny je jasné, že Mina je vysvobozená. Za Happy end, který mě v knize překvapil, tedy vlastně nemůže Coppola ani jeho scénárista, ale pouze a jenom Moore.

Čistě za to, že je to film z let mého dospívání a přišel na přetřes často ve škole.

Jako psali mnozí jiní, je to pohádka, to nevadí, připomíná The Christmas Carol a má skvělého Stewarta a krásnou Donnu Reed, kterou by snad za ženu chtěl každý. V závěru jsem si musel s velkým a nemístným úšklebkem vzpomenout na skvělý parodující skeč z A Bit of Fry and Laurie, to samo o sobě dokládá, jaká je to klasika. Vzhledem k době vzniku mohu odpustit, že mě příběh nápadem nijak neoslnil a nepřekvapil, protože z pozdějších známých děl jsem byl pochopitelně ve výhodě. Nemám ještě zhlédnuto moc starších filmů, ale stejně mě nemile překvapily nadbytečné střihy, které začaly zhruba v půlce filmu zejména v interiérových scénách. Bylo to tím, že měla studia menší prostor k manipulaci s časem a kamerami, nebo jde prostě jenom o střih špatného materiálu s hodně repeticemi? Nevím, každopádně bych se rád nechal poučit, protože z hlediska režie mi rozhodně nepřijde, že by byly filmu tyto střihy nějak přínosné.

U tohoto filmu neplatí, že celek je silný jako jeho nejslabší článek, to bych musel hodnotit trochu jinak. Ta hudba, ta nonšalance vyprávění, skvělé herecké obsazení a hlavně ta možnost se na více než dvě hodiny propadnout do něčeho, co skutečně působí jako několik životů. Po obavách z hypeu jsem byl překvapen. Slabší než Donnie Darko, silnější než Butterfly Effect. Za nečekaně dobrého Leta (první velká role, co jsem viděl) a za Satieho tu rád povýším hodnocení.

Pochybuji, že by dnes mohl podobný film vzniknout. Provokace a samostatné myšlení není něco, co by dnešní studia s povděkem hltala. Bylo úsměvné vidět první krůčky Leonarda a Hawkea, když je znám z tolika rozdílných pozdějších rolí. Poselství , které si film nese, snad nikdy nemůže vyčpět a tak celkově nějak nemám co vytknout. Snad jen dodám, že to nechám uležet a že mě mrzí, že jsem viděl 123 minut dlouhou verzi, i když se obě moje oblíbené databáze shodují na verzi 128 minutové.

Zklamání. Podobný případ jako Tron: Legacy. Zajímavý vizuál, tady navíc hravější režie, ale zpracování příběhu? I když jsem komiksový fanda, Pilgrim se mi do ruky ještě nedostal a myslím, že ani nedostane. Ceru jako herce opravdu nemám rád, tady jsem ho ovšem nějak skousl, zejména proto, že film má rychlé tempo a spoustu věci, na které se můžete, kromě hlavního protagonisty, zaměřit. Na plátně se toho děje tolik a vy můžete do široka rozevřít oči, hltat, a ptát se: co to, co tohle, proč je tam támhleto. Já se spíš ptal, proč by mě to vůbec mělo zajímat. Ve výsledku film sice nenudil, ale viděl jsem ho včera a dneska pomalu nevím, co se v něm dělo. Takže taková jednohubka, která pro mě ani nemusela vzniknout. Být ještě trochu blbější, tak může konkurovat druhým Transformerům.

Na pomezí *** a ****. Je s podivem, že film, který se tak věrně drží Houellebecqovy předlohy neudrží notu v závěru. Zuby nehty nás provede téměř všemi hlavními událostmi knihy, ale tempo, které k tomu využívá je příliš vláčné. Film neubíhá, ale pouze plyne. Naštěstí nenudí, ale k tomu aby správně fungoval, mu chybí dvě věci. Za prvé je občas nesmyslně krácen o vteřinové komentáře hlavního hrdiny, které knize dodávaly správný hořký humor a za druhé přichází o rázný závěr předlohy. Základní pointa knihy tak sice zůstává, ale je rozmělněna jednak díky nepříliš nápadité režii (točit stroze v úmyslu podtrhnout atmosféru by šlo jistě lépe), a druhotně "naději", kterou měla příběhu dodat postava Tisseranda, je nesmyslně přebyta nečekaným osudem hlavního hrdiny. Chápu, že autor si nemůže před producenty vždy vyskakovat, ale to hodnocení u mě pak taky ne. I přes jmenované výtky se ale nejedná o špatný film a nečtenáři budou jistě spokojenější než já.