Bounded

Jako průkopník počítačově animovaných filmů jistě zaslouží uznání, ale příběhově je to blboučký gag s ošklivými charaktery.

Je to komentář, za který bych si nejradši nafackoval, ale přesně vystihuje, co si o filmu myslím: "Nice fairy-tale but too cheesy for me." Opice byla skvělá, ostatní charaktery už nikoliv.

Radikálně změněný děj oproti předloze, což je překvapivě nejmenší zápor. Dracula je scénářem vytvořený panák a jediný skutečně hrající herec je Cushing (plus ta malá slečna, ale ta naštěstí nemá těžkou roli). Z dnešního pohledu za pouhé dvě hvězdy, protože kvality film moc nenabízí (a i je kupodivu vzhledem ke stopáži někdy nudný), pamětníci a vychutnávači padesátek ať si jednu přidají.

Jsem rád, že HBO točí takovéto filmy. Představte si, že by Kevorkianův příběh natočil někdo, kdo na něj má názor jako filmová křesťanská opozice. Popravdě jsem taky rád, že existují takoví lidé jako Kevorikan. Hláška s Bachem je jedna z nejlepších z filmu, o to víc potěší, když si na Yotube pustíte rozhovor s pravým doktorem a zjistíte, že je na chlup stejný jako Pacinovo ztvárnění.

Od prvních minut to působilo skvěle. Skladba od The White Stripes jako kulisa, úvodní scéna a pak sada mých oblíbených jmen. Sorkin scénář, Reznor a Ross hudba, Fincher režíruje. Říkal jsem si, že to nemůže dopadnout špatně. Naštěstí ne. A to jsem kolem tohohle filmu chodil jako kolem horké kaše a přiznám se, ani Facebooku jako takovému neholduji. Tak jsem tak seděl, poslouchal hudbu, sledoval Jesse Eisenberga, jak opravdu umí hrát a nechal se filmem vtáhnout, aby mě to na závěr vyplivlo s tím, že vzhledem k námětu to ani nemá mít nějaký zásadní konec. Facebook totiž neskončil a moralizování se nekoná, protože příběhy máme tři a opravdu nenajdeme žádnou kladnou postavu (záměr filmařů). Každý charakter, který se soudí, totiž udělal jistou osudovou chybu a z pozice nezaujatého člověka prakticky ani spolu s výpověďmi z filmu nemáme dostatek informací na to, abychom mohli rozhodnout, kdo je klaďas a kdo ne. Zuckeberg byl možná skutečně zakomplexovaný zloděj myšlenky, ale Winklevossovi byli hloupí, sebejistí a důvěřiví a stejně tak Saverin udělal v nejdůležitějším okamžiku svého života totální botu. Ve výsledku tedy máme sled událostí, který je mistrně zrežírován, báječně hudebně doprovázen a má napsaný poutavý scénář s uvěřitelnými dialogy, ale události, které tohle všechno daly do pohybu, mi prostě nepřijdou dostatečně silné na to, aby žádaly nejvyšší příčku. Přesně chápu, co ostatní myslí tím, že je na ně Fincher moc vypiplaný, protože tohle je první film, u kterého mě to napadlo také.

Kino začátek roku 2011 nemohl dopadnout lépe. Stihnul jsem poslední projekci s téměř prázdným sálem (celkem nás bylo pět) a rozhodnul jsem se zainvestovat do 3D. Bylo to výborné rozhodnutí, protože co si pamatuji na Gondryho styl z Nauky o snech, tak jsem čekal stejnou hravost a dostal ji i zde. Bojové scény plně využívají všech tří rozměrů a cítil jsem u nich, třeba jen domnělou, zvukovou i obrazovou inspiraci od filmu The One. Seth Rogen mi nikdy nepřišel jako vtipný herec, ale vidět ho ve filmu, kde se sám podílí na scénáři (na rozdíl od počinu Kevina Smithe) bylo pro mě ze značné části objevné. Je vidět, že přesně ví, co si může dovolit, aby nepůsobil zbytečně egoisticky a přehnaně trapně. Jay Chou byl dle mého názoru také daleko lepší volba než Stephen Chow. Kolem a kolem, i kdybych si z toho ráno nic nepamatoval, tak jít pod čtyři hvězdičky by byla škoda.

Nejsem si jist, jestli Kubrick chtěl, aby se u Mechanického pomeranče publikum i smálo, ale McDowell hraje Alexe jako natolik přesvědčivého bohorovného sráče, že to u mě na vážno neprošlo. Stylizace je kouzelně zvrácená a myšlenka mě neminula, ale na to, jaký humbuk doprovází ve společnosti tento film, jsem čekal asi zase příliš. Ani děj mi nepřišel tak kontroverzní, ale pravda, v sedmdesátých letech jsem nevyrůstal. Velmi dobré, ovšem za pět ne.

Strávil jsem u toho hodně času a je to seriál, který se mi nesmazatelně zapsal do paměti, ale občas jsem měl chuť jednotlivé postavy zabít. S přibývajícími reprízami člověk dokáže docenit téměř každou postavu, ale také si ji jindy totálně znechutit. Jediný, kdo se vyhnul návalovým averzím byl Joey. Neustále omýlaná vtipnost Chandlera také není pravdivá, protože okolo šesté série začne příběhově za ostatními dost pokulhávat. A dabing, který většina z nás zná je sice výborně zpracovaný, ale Phoebe je v češtině naprosto nerozdýchatelná, zatímco v originále umí být někdy i roztomilá.

Pro mě osobně už britská klasika, která mě mnohdy dokázala až nezdravě popohnat na víno s touho vypít celý demižon. Dylan Moran je momentálně nejvtipnější zhýralec na zemi.

Ze začátku velmi vtipný a nápaditý seriál, který se s přibývajícími sériemi stává karikaturou sebe sama. Barney je vlastně jediná postava, která vás v pozdějčích dílech přiměje zůstat u obrazovky.