Radek99

Dobrý den, soudruhu excelence.

Svěráci zvolili zajímavý koncept - Tři bratři jsou spíše pohádková opereta než klasická Svěrákovská pohádka se zpěvy (jako byla třeba Lotrando a Zubejda), což klade na diváka (nejen dětského) trochu větší nároky. Asi proto to relativně nízké hodnocení. Zdeněk Svěrák sepsal skvělé ,,libreto" a většinou vznikla opravdu povedená hudební čísla, klasikou zůstává juniorova fascinace lesem a filmařská práce s lesními zvířátky a jejich mláďaty (jak ji známe už z Kukyho), stejně jako hodně vtipných momentů a humorné ladění, třeba ta Mrazíkovská stylizace v poslední epizodě bratra Pepy s Maruškou z 12 měsíčků, což je zároveň výčet odrážející synkretickou podstatu Svěrákova scenáristického přístupu - a to je zároveň asi i jediná vážnější výtka, naroubovat do sebe rovnou čtyři známé pohádky plus nespočet dalších odkazů může leckomu připadat trochu jako mišmaš. Ale k žánru operety/muzikálu takovéhle odlehčené neoriginální náměty patří. Jestli právě panuje v Česku éra muzikálů, tak Svěrákovský tvůrčí tandem přispěl hned tím nejlepším dětským ,,muzikálem", jaký tady kdy vznikl. A přesto přese všechno je to prozatím Svěrákův nejslabší film...

Zavádějící sonda ze života dětí komunistických pohlavárů a režimních prominentů sofistikovaně maskovaná za romantickou letní komedii. Kachyňův režijní rukopis téměř není poznat a úplně chybí jeho typická poetika. Body pouze za tabuizovaný vztah učitel/ka - student. Jeden z nejslabších filmů velkého režiséra... Smutná léta sedmdesátá...

Složité k hodnocení. Po stránce kvalit klasicky přepálená fekálně-pubertální komedie se Sethem Rogenem (viděl bych to tak na 2 a půl hvězdičky), po stránce významu film reprezentující základní civilizační hodnoty, jako třeba svobodu slova (5 hvězd jako vyšitých). Evan Goldberg a Seth Rogen to (po svém) Kimovi pěkně nandali. Chci druhý díl - The Interview with Putin!

Přes ideové výhrady (punk nevznikl v USA, ale v Británii, Američané si ho jen sebestředně přivlastnili) i přes výhrady technické (po formální stránce si tvůrci vypomáhají komiksovými předěly simulujícími střihovou skladbu, i když s komiksem nemá film nic společného a komiksová stylizace je jen laciný marketinkový trik, jdoucí přesně proti duchu a podstatě punk rocku) jsem film Randalla Millera dokoukal až do konce, neboť i pro mne je značka CBGB magická, hudební scéna s ní spojená je skutečně legendární a hudební čísla z filmu se výborně poslouchala... To ovšem nic nemění na faktu, že konformní rastr Randalla Millera zploštil celou newyorskou punkovou scénu 70. let a dění kolem klubu CBGB na tuctovou popkulturní selanku. V tomhle filmovém klubu Hilly Kristal nedal prostor novému progresivnímu hudebnímu směru, ale hraje pořád country... Jak výstižně napsal uživatel 6thSun: ,,Film o energické hudbě bez energie..."

Titul filmu je lepší než pohádka samotná. A hlavní premisa, rozmazlování dětí jako smrtelný hřích, trochu mimo mísu - to by bylo nebe v dnešní době prázdné a peklo pukalo ve švech... Hvězdičky hlavně za tu pekelnou písničku...

Celkem zajímavé výpravné kostýmní soft porno s fetish bonusy, kupříkladu Milošem Kopeckým a Božidarou Turzonovovou v nedbalkách...

Dozvuky prvorepublikové kinematografie v remaku předválečné rozmarné komedie, jejichž jediným důvodem byl zřejmě jen a jen Jaroslav Marvan...

Starosvětsky se tvářící pohádka natočena v duchu a tradici předlistopadových televizních inscenací. Televizní. Pěkné...

Dada i pata pohádka. Estetika trapnosti, přenesená z Okresního přeboru do pohádkového světa nadsmyslných bytostí, mi zprvu vůbec neseděla a cloumala vším konzervativním, co v sobě jako divák ukrývám, ovšem jen do doby, než jsem pochopil, že to scenáristé Alois Ditrich s Petrem Kolečkem mysleli úplně jinak a vlastně jen překlopili poetiku seriálu Čtvrtá hvězda do pohádkového světa, což spolu s režisérem Prušinovským korunovali šamanským vyvoláním Macourkovsko-Vorlíčkovského ducha. Už jsem ani nevěřil, že se to někdy stane. Produkce dětské pohádkové tvorby nejen naší veřejnoprávní televize totiž dlouhodobě stagnuje a už věky nepřišel žádný z tvůrců s ničím výrazně novým, svérázně autorským (vyjma snad Svěrákova Kukyho, což je ovšem plnohodnotný celovečerní film určený do kin) a z tohoto pohledu jsou ,,Kdyby byly ryby" vlastně doslova pohádková revoluce...anebo možná právě onen vychvalovaný návrat k Macourkovsko-Vorlíčkovským kořenům. Ryzí autorská pohádka postavená na nespoutané imaginaci a originalitě! Bojím se sice toho, kdyby se z této pohádky měl stát u dalších tvůrců trend a na režisérskou a scenáristickou stoličku by zasedl někdo méně talentovaný a imaginací obdařený, neboť už nyní šla pohádka často po hraně a humoru si zjevně užívali především herci na place při vytváření ztřeštěných hereckých kreací, protože ten ve scénáři nebyl vždy tak nosný, jak by takovýhle projekt potřeboval, ale přesto jsou ,,ryby" unikátem...a to doslova. Ulítlost na kvadrát, konina, slátanina ... ale neříkali náhodou tohle taky kdysi lidé po prvních dílech Arabely? PS: Opravdu by mne zajímalo, proč dramaturgové České televize nasadili tuhle nezřízenou pohádkovou travestii právě na Boží hod vánoční, to ji nikdo z nich dříve osobně neviděl? To ale není až tak problém samotné pohádky, že ...