Radek99

Těžko se k tomuhle něco píše, toto je v pravém smyslu slova kontroverzní film, jen tedy poddotek pro diváky, co tomuhle dílu dali odpad a dívají se na něj jen v rovině konkrétního vjemu, jistě, jako významově mnohovrstevnaté dílo může být Saló jen řetězec kontroverzních a nechutných obrazů. Už názvem je zjevná inspirace (ne přímo adaptace) pornograficky pokleslým literárním textem markýze de Sade. Součástí onoho názvu je ale i slovo Saló... Měli jste někdy tu snahu zjistit si, co ono tajemné slovo znamená? Jasně nás odkazuje k tomu, že jde o uměleckou alegorii, tedy o skrytí skutečného významu a vytvoření jakéhosi podobenství. Saló je totiž jméno pomístní - název italského městečka, kde sídlila Mussoliniho vláda Italské sociální republiky, jež vznikla po obsazení Itálie vojsky Wehrmachtu a SS v roce 1943. Tahle loutková vláda dosazená na příkaz samého Hitlera měla za cíl zastřít skutečný stav věcí ve fašistické Itálii - Němci obsadili Itálii, popravili kliku vládnoucí v období po Duceho svrhnutí a nastolili v zemi krutý teror, na jehož základě mučili, týrali, popravovali i brutálně zabíjeli nejen partyzány, ale i nevinné lidi z řad široké masy civilního obyvatelstva... Právě kvůli tomu se zohavená těla Duceho i jeho milenky později houpala na traverze jedné milánské benzínové stanice... Stále ještě vám alegorický význam tohoto snímku uniká? (Každopádně i pro mne tenhle snímek jde za hranice toho, co jsem v umění ještě schopen akceptovat...) Podobné filmy: Vepřinec

Tahle místy až dadaistická, ale spíše jen dobově ztřeštěná hudební komedie staví svůj úspěch především na dvou faktorech - 1. na beatlemánii (tenhle film je její marketingový důsledek), čili nesmírné oblibě ústřední čtveřice nejen v Anglii zbožňovaných muzikantů (a na tom, že stačí obsadit hochy z Liverpoolu a kasovní úspěch je zajištěn) 2. na dobové oblibě podobně ztřeštěných špionských komedií, jejímiž asi erbovními představiteli jsou komedie o Růžovém panterovi s fenomenálním Peterem Sellersem, a v meritu věci vlastně také navazují na sérii o britském agentu Jamesu Bondovi, jehož mnohé peripetie s nepřátelskými agenty jakoby z oka vypadly peripetiím, které mají The Beatles. Když budeme hledat styčné plochy humoru, s nímž operují tvůrci filmu Help, jisté stopové množství humoru kupříkladu takových Monty Pythonů a tedy specificky britského vidění reality jakožto projevu dobové britské nadvlády a evolučního triumfu (reflektované v mnoha projektech BBC) bychom tu také jistě našli (viz Všeobecně známý palác atd.)... Help se jistě nevyrovná fenomenální Žluté ponorce a nebýt hudební složky, šlo by v podstatě o praštěnou, ale nudnou a omšelou komedii, každopádně The Beatles jsou fenoménem, který na sebe nabalil a dokázal unést ledacos... Z odstupu více než 40 let hodnotím mírně nostalgicky jako slušný nadstandard, kdybych ale byl současníkem tohoto snímku, nevím, nevím, jestli by mi nesymbolizoval úpadkovost středního proudu. Prostě nebýt to Brouci...

Ach jo... Smutněl jsem v případě celovečerních Simpsonů, ale to jsem ještě ani ve snu netušil, že se připravuje i celovečerní Futurama...a po jejím zhlédnutí smutním ještě o řád více... Jedná se prý o součást připravované šesté řady seriálu, ale už to skoro vypadá, že je jí téměř zbytečné točit. Formát celovečerního filmu rozmělnil dříve tak silně dávkovaný humor, z Bendera (stejně jako v případě Homera Simpsona) udělali tvůrci karikaturu sebe sama a film vycpali nečekaným množstvím animované vaty... Dokonce i aluze omšely a tak divák vidí deja vu - stokrát viděné parafráze Terminátora či Hvězdných válek, dříve v seriálu realizované v jediném vypointovaném gagu, nyní v předlouhé opakující se sekvenci. Občas se ve filmu mihne neuctivá narážka na mateřskou televizi Fox, občas probleskne i docela dobrý a vtipný nápad (tajemství receptu KFC, předávání Nobelovy ceny za...), ale ,,koule" původních pěti řad seriálu to nemá... Matt Groening, Futurama ani Bender tentokrát příliš nezaskórovali...

Kinoautomat je unikátní a výjimečný československý vynález Radúze Činčery, který ale dostal (těžko v tomto případě však napsat neprávem) mediální tvář Miroslava Horníčka, jenž ho uváděl a ,,obsluhoval". Diváci na Světové výstavě Expo‘67 měli sami možnost v určitých momentech rozhodnout o tom, jakým směrem se má ubírat děj sledovaného dramatického filmového kusu. Něco podobného se pokusili zapakovat československý seriálový král František Filip spolu s elitním českým scénáristou Jaroslavem Dietlem a vymysleli ,,teleautomat", tedy obdobu kinoautomatu, ovšem na seriálové bázi. Nápad to byl unikátní a v zatuchlých vodách československé postnormalizační televizní tvorby dokonce spásonosný...kdyby... Kdyby se tvůrci vyvarovali mainstreamové dobové produkce a hluboce neupadli do dobového tvůrčího stereotypu ála československá posedlost seriály. Dějově a obsahově je tenhle seriál skutečně hodně průměrný. Tři hvězdičky za nápad a nevšední originalitu, interaktivní přístup k televiznímu médiu, hodně skoupě ale za realizaci...

Gympl...takhle rozporuplný film jsem tedy nečekal. Mám rád Tomáše Vorla stejně jako jeho estetiku vzešlou z podhoubí divadla Sklep, předposlední Skřítek mne doslova nadchl, ale Gympl se nějak vymyká zažitému očekávání... Co nabízí? Leitmotiv Vorlových posledních třech filmů (Cesta z města, Z města cesta, Skřítek), tedy útěk z města a návrat k přírodě, se vytrácí a nahrazuje ho bytostně městská, ba civilizační tématika - fenomén graffiti. Obhajoba tohoto progresivního uměleckého stylu je asi nosným pilířem celého filmu. Reakce na šedou, odcizenou anonymitu města, na život uvnitř betonu a skla, generační vzpoura realizovaná jako už tolikrát v historii s živelnou vervou a s ideály dovolujícími bořit cokoliv. To staré, nezajímavé, nudné, šedivé... Vorel se ale v další významové rovině pokusil reflektovat jakousi krizi rodinných hodnot a rodinného života v současném Česku a projektuje cosi jako sociální sondu mapující schémata uvnitř rodin - rozvedená matka - samoživitelka (vynikající Zuzana Bydžovská), otec arogantní a všehoschopný podnikatel využívající svého vlivu (trochu stereotypní Jan Kraus). dominantní otec psychicky tyranizující svou rodinu (přesný Tomáš Hanák)... Jako jsou narušeny vazby uvnitř rodiny, tak je narušena i integrita světa mladých, kteří si jen stěží mohou tvořit civilizačně funkční hodnotový žebříček... Tomu odpovídá i symbolický obraz školy, v níž takřka není jediný normální pedagog, trefně zkarikované typologie českého učitele/ky není daleko od reality (mladý progresivní pedagog nezapadající do systému, který se marně snaží změnit, češtinář důchodového věku bazírující na klasických prvorepublikových humanitních hodnotách, fyzikář žijící v zajetí svého vidění světa, školník mající problémy s agresivitou...). To vše by doposavad bylo zcela v pořádku a Tomáš Vorel měl zřejmě ještě ve stádiu psaní scénáře zaděláno na strhující a hluboký film. Jenže... s takto nastaveným rastrem si zřejmě nerozumí klasická herecká výbava herců z okruhu divadla Sklep, kteří s oblibou přehrávají a karikují své postavy do absurdních rozměrů (Šteindler, Holubová, Zbrožek, Trojan, Marhoul, jakož i Matonoha...), mladší herci už mě nepřesvědčili téměř vůbec (vyjma obou hlavních hrdinů - Tomáš Vorel ml. i po Skřítkovi znovu přesvědčuje, že je dobrým hercem a hlavně Jiří Mádl mimo svou zažitou škatulku dokazuje, že je hercem výborným - jeho arogantní ,,spratek" byl zahrán dokonale...), některé pasáže a dialogy pozbývají svým ztvárněním na autenticitě a věrohodnosti (mnohé scény ve škole, především nadaný matematický génius dabovaný?! někým jiným, rvačka nahých slečen ve vaně...), film se místy nepodařilo režisérovi udržet v dynamickém tempu a občas hodně nudí (opět především neautentické školní scény...), hodně se ale povedla hudba (Wich i SuperCrooo k téhle scéně i generaci sedí...) a především akční scény z nočních grafitti bojovek. Každopádně osobně si myslím, že Tomáš Vorel starší své velké téma v tomhle filmu nezúročil. Graffiti scéna, stejně jako dnešní mladá generace, si ale takovéto filmy zaslouží... jen houšť!

David Lynch je jako mýtický had požírající v kruhu sama sebe. Tohoto pocitu se po zhlédnutí jeho zatím posledního filmu nemohu zbavit. Inland Empire je jako halucinace, jenže v kině a tříhodinová... Chápu, že jde o příměr a podobenství o nesrozumitelnosti tohoto světa, jenže místa, na která nás, diváky pouští, už tu byla (červený pokoj v Twin Peaks, chata v Lost Highway, noční podnik v Mulholland Drive...), stejně mystická, ale tak trochu se vytrácí ono přízračné tajemství (když už dopředu znám klíč - oblast iracionálna), záměna identit také (Lost Highway), fascinace Hollywoodem též (Mulholland Drive), v podstatě se vším již jsme se mohli setkat v předešlých Lynchově opusech. Zajímavý byl snad jen motiv králičího sitcomu a použití samplovaného smíchu v nekomických místech coby gradace faktu, že absurdno má svůj absurdně humorný rozměr (viz třeba Franz Kafka) a snad ještě motiv paralelních světů (reflektující postmoderně poznatky z kvantové fyziky). Možná by bylo na čase, aby David Lynch udělal ve své tvorbě nějaký další úkrok stranou, jako třeba v případě Příběhu Alvina Straighta. Nevím totiž, kam chce takhle dojít. K absolutnímu surrealismu? Či už tam dávno je?!

Docela slušný Hitchcockovsky laděný thriller, kterému ale sráží kredit špatně napsaný scénář a plno logických nesmyslů (Helen vysadí za bílého dne mladý doktor ze své bryčky a po jeho odjezdu během několika sekund začne pršet, okamžitě se setmí a v nedalekém domě se dokonce svítí, jen aby se podpořila atmosféra...), navíc schéma scénáře je průhledné a asi od poloviny filmu je dnešnímu poučenému divákovi jasné, kdo je oním eugenickým vrahem... Přesto film nabízí docela slušné momenty (práce s detailem, kamera, atmosféra, mizanscéna...) a celkem slušnou podívanou. Nicméně co naplat... mistr hrůzy a napětí Alfred Hitchcock je jen jeden... PS: Zajímavé komentáře: Matty:-)

Film o filmu...

Muž a stín, televizní detektivka podle scénáře Terezy Brdečkové na motivy stejnojmenného detektivního románu Emila Vachka v režii Dušana Kleina postrádá sice onen příslovečný detektivní punc a je mnohem více televizní inscenací, tak typickou coby zástupce portfolia tvůrčích snah České televize poslední dekády, lze ji i přesto vzít na milost a obstojně se při jejím sledování bavit. Překvapivě vážný Miroslav Donutil v roli inspektora Klubíčka (je pozoruhodné, že většina klasických českých detektivů má tahle milá zdrobňující jména) ve své roli obstál, přiléhavě ztvárňuje majestát statutu inspektora i odlišný mravní rámec předválečné doby (pohled na prvorepublikovou realitu je ale obecně v soudobé televizní a filmové tvorbě hodně idealizovaný). Zřetelná je i snaha tvůrců etablovat tu českou obdobu slavných zahraničních vzorů a Donutilův Klubíčko je zjevnou esencí detektiva z dílny nejpovolanější, Agathy Christie - český Poirot. A sázka na staromilskou školu (Klubíčko je milovníkem bibliofilií, dýmky a dobré kávy (nafty)...) celkem vychází... I ostatní role jsou na televizní poměry výborně obsazeny, dá se říci, že tu hraje doslova herecká špička (mně osobně nesedí Tomáš Töpfer), výborně funguje i hudební složka, místy se jako jediná stará o ,,detektivní" atmosféru, povedené jsou též flashbackové rekonstrukční prostřihy, barevně jinak tónované... Zkrátka televizní setkání s vrchním inspektorem Klubíčkem se neslo přesně v duchu jeho gentlemanské přirozenosti...

Podivuhodný (ale místy spíše podivný) povídkový filmový trip... Podobné filmy: Strach a hnus v Las Vegas, Trainspotting, Šňup, Requiem za sen