Radek99

Zatím nejslabší díl...má to pěkný vizuál, má to Stevea Buscemiho, ale vlastně nevím, co mi to chtělo říct...

Skvělý film o jedné z nejtěžších chvil našeho národa, nezatížený ještě pozdějším ideologickým nánosem a schematismem... Třaskavá situace v Sudetech velmi zdařile zachycená na příměru jedné pohraniční česko-německé obce...

Timothy Spall je opravdu pan herec a první polovina tohoto dílu je vskutku kromobyčejně tíživá, vhled do skličujícího života stárnoucího zaměstnance britských drah s několika přesnými postřehy a melancholií stáří a sociální nejistoty...jakož i rodinných problémů... Druhá polovina je ale poněkud slabší...ovšem motiv bezpodmínečné lásky k dítěti je silný...

Zvláštní, ale kromobyčejně krásný příběh. A robot, který je schopen milosrdné lži. Fascinující...

Někde na půli cesty mezi středověkem Františka Vláčila a minimalismem Bély Tarra...škoda, že film nebyl černobílý...

Národ, který světu dal gotický horor i Randalla a Hopkirka, se logicky soustředí na rozvíjení svého duševního/duchovního vlastnictví - takže vznikla další britská duchařinka... :-) Ghost Stories je celkem sympatický projekt, respektive jeho první 2/3, tedy ony tři případy, které dostane k prošetření skeptický profesor, škoda, že jim nebyla věnována celá stopáž, pokus o vytvoření hlubšího rámce ovšem hrubě nevyšel, tohle prostě není a ani nemůže být žádná zásadní výpověď o podstatě našeho světa a jeho metafyzickém přesahu, na kterou si to chce hrát, nebo vyšší umění, nýbrž obyčejný duchařský horor s komediálními prvky...nic víc, nic míň...

K neuvěření, že forma téměř až absolutně dokonalá, nemá opodstatnění též v nějakém absolutním obsahu, ale ,,jen" v adaptaci detektivky Deset malých černoušků od Agathy Christie...i když samozřejmě, je to detektivní britská klasika a tak BBC chtělo předvést něco mimořádného...a povedlo se...zachycení atmosféry i dobového ducha je opravdu podařené...

Nepovedená adaptace klasického sci-fi námětu. Takhle podaná dystopie je dobrá leda tak pro žáky základní školy... Tohle se kniha Raye Bradburyho nezasloužila...

Mám rád tyhle malý americký nezávislý filmy, jejich poetiku, neokázalost... Old Joy je sonda do duše obyčejné Ameriky, všední, maximálně civilní, téměř bezdějový příběh dvou kamarádů na výletě k termálním pramenům kdesi v divočině, film minimalistický, úsporný, atmosferický, feeling good... Malý velký film o přátelství a jeho proměnách...

Škoda, že tenhle film je animovaný a nikoliv hraný, což z podstaty věci šlo asi jen těžko zrealizovat, ovšem hraná varianta mohla být ještě naléhavější. Nicméně Teheránská tabu (stejně jako dříve celkem podobný rovněž animovaný Persepolis) jsou skutečně silnou obžalobou íránské teokratické totality, která v ledasčem připomíná status quo toho, jako to vypadalo u nás před rokem 1989...dost podobný rozkol mezi oficiálně hlásanou režimní morálkou a její praktickou aplikací...