MEL

Jedno slovo: kontrast. Vizuálně nejpropracovanější a emočně nejplošší Ridley Scott. Film překypující ohromujícími 3D rozměry, které dosud nebyly na stříbrném plátně k vidění, a zároveň zcela prázdný ve svém obsahovém sdělení, což je paradox vzhledem k tomu, že se jedná o snímek se spirituální tematikou. Ztvárnění Boha jakožto malého protivného chlapečka, na duchovním rozměru také nepřidalo. Vzhledem k tomu, že Scott věnoval film svému zesnulému bratrovi, doufala jsem, že se alespoň bude soustředit na bratrský vztah mezi Mojžíšem a Ramsesem, k čemuž měl z počátku dobře nakročeno, ale nekonalo se... Nicméně Exodus je epický film jako ještě žádný jiný. Jednotlivé záběry vás naprosto pohltí a dají vám na 2,5 hodiny pocit, že jste pozorovatel z jiné doby, který se ocitá přímo v ději v centru mystického Egypta. Scotta, Balea a Edgertona jako jednotlivce miluji, jako triu jim tedy fandím taky.

O Fincherovi se říká, že neumí točit špatné filmy a pro jednou je to, co se říká pravda. Až pedantsky komplexní režisér si tentokrát troufl mnohovrstevně převyprávět nejedno vyprávění. Vznikl tak vícežánrový film, který se pohybuje od mysteriozního krimi přes psychologický thriller až k manželské satiře. Za to tleskám. Uznání patří i hereckým výkonům - Rosamund si zaslouží Oscara. Ben pochvalu. I když není jeho zásluhou, že byl se svou vrozenou prkenností pro tuhle roli předurčen... Neila mám ráda. Nicméně fenomenální role Barneyho v HIMYM mu bude v jeho budoucí kariéře už vždycky jen na škodu. Stalo se tak i teď. Dominantou filmu je hypnotická hudba a spletitý scénář, i když pár výtek bych měla - Proč tak geniální žena není obezřetná vůči pochybným individuím a proč se tak naštvaný muž nehodlá mstít? Atd. To a pozvolnější první polovina, jsou hlavními důvody, proč pro tentokrát převažuje forma nad obsahem. Tenhle kabátek je ale natolik slušivý, že je to snad úplně jedno. A co teprve krvavé scény podmaněné intenzivním audiovizuálem... Ty jsou už teď nesmazatelně zapsány do kinematografických výšin. Filmový zážitek letošního podzimu a dílko, které pro plnohodnotný dojem nutně musíte vidět znova, zvláště pokud vás v kině trápil otravný kamarád a plný měchýř. :)

Obstojný pokračovatel prvního dílu. Po technické stránce dokonalost sama. Už dlouho nebyl k vidění tak vizuálně propracovaný animák, a proto ho i přes několik děr ve scénáři, řadím mezi ta lepší animovaná dílka. A pokud jste hodně velcí hnidopiši, když už nic, garantuju vám, že se aspoň nasmějete.

Spike Jonze nám servíruje futuristický příběh ochucený retro atmosférou. Phoenix je podivínský mistr svého oboru a Johansson mu to s omezenými hereckými možnostmi kupodivu ani tolik nekazí. Jen se musím ptát: ,,Co je to teď za módu cpát jednoduché příběhy do pomalého tempa a zdlouhavé filmové stopáže???" Kdyby ubylo pár minut, ubylo by i chvil občasné nudy. Místo toho máme na talíři únavné vykreslení jedné romance a děje se tak na úkor závěrečné fáze, která vyzní tak nějak nijak.

Při sledování filmu jsem si několikrát vzpomněla na Tísňovou linku s Halle Berry. Tyhle snímky nemají zdánlivě nic společného až na to, že slibně se rozvíjející děj se v poslední části mění v klišoidní parodii. Jako každý člověk, který se bojí létat mám ale ,,thrillery ve vzduchu" ráda, takže když pominu konec přitažený za vlasy, tak za tu gradaci napětí a příjemné osazenstvo v čele s Neesonem to stojí. PS.: Doporučuju všem pilotům a leteckým inženýrům, kterým v běžném životě chybí nějaké to rozčílení. :-)

K Troškovi jsem byla vždycky shovívavá. Říkala jsem si: ,,no, aspoň je to vtipný..." Ale tohle není ani vtipný. Snad jen směšně teatrální a trapně laciný.

Musím opakovat už stokrát opakované - škoda toho nepovedeného závěru, který se tváří jako parodie na sebe sama. Až do okamžiku, kdy hlavní hrdinka převezme situaci do vlastních rukou, jde o originální a nervy drásající podívanou, u které propotíte nejedno tričko. Halle je skvělá. Líbila se mi tu více než ve své oscarové roli (Ples příšer). Musím ale přiznat, že víc se mi líbí snad v každém jiném filmu - aneb ten oscar byl tehdy nezasloužený.

Greengrasse si vážím nejen pro jeho přínos kinematografii, ale i pro jeho přínos společnosti. Je důležité točit filmy jako je Krvavá neděle a ještě důležitější je se na ně dívat. Snad by to mělo být i povinné, aby se lidstvo pro příště mohlo vyvarovat dalších krvavých dnů a dalších letů smrti. Bloody Sunday je specifický svým dokumentárním vzezřením, což mu dodává na autenticitě a syrovosti. Často vás nutí zapomenout, že se díváte ,,jen" na film podle skutečné události, a ne na skutečnost samu. Drží se všech faktů. Nepřidává si. Neubírá. Po celou dobu čekáte hrůzu, která nakonec přijde a s ní i mrazivé uvědomění, že v civilizovaném světě je opravdu možné vidět vojáka střílet na civilistu mávajícího bílým šátkem. Uvědomění, že v tom samém civilizovaném světě se tomu samému vojákovi nedostane potrestání ale odměny, je ještě mrazivější.

George Clooneyho miluju, televizní prostředí mám ráda, o politiku se zajímám, americkou historii znám a pro černobílé filmy mám slabost. Jak je tedy možné, že mě ,,Good night, and good luck" příliš neoslovil? Přistihla jsem samu sebe při tom, co dělám tehdy, když buď chci, aby film skončil co nejdříve anebo, aby byl nekonečný - neustále jsem sledovala filmovou stopáž. V tomto případě bohužel z prvního zmíněného důvodu. Byla to tak trochu nuda, i když mistrovsky zrežírovaná...

Asi bych si představovala méně komorní zpracování tak velkého a kinematografií neprobádaného tématu jako je dopadnutí Usámi Bin Ládina... Kdyby měl celý film stejné tempo jako jeho druhá polovina, byl by divácky atraktivnější než tomu bylo ve skutečnosti. K. Bigelow však dala přednost vyjádření zdlouhavého byrokratického procesu uvnitř CIA, a tak se první polovina stala příliš únavnou předehrou k tomu, aby se divák mohl dostatečně soustředit na samotný akt. I přesto drama stojí za shlédnutí. Zásluhu na tom mají zejména charisma J. Chastain a jedno z největších témat světového terorismu, které dodávají snímku ten správný šmrnc.