hammerhead

Na jak dlouho? Pokud potrvá remise. Měsíce, možná týdny. Proč ne roky? V tak pokročilém stádiu by to bylo ojedinělé. No, spokojíme se s tím, co máme.

Jó, kdo si nenakrad´, tak to musí chápat, jako že nic nevyhrál! :-D

Nádherně promyšleně natočený film o polaritách vnitřního utrpení, melancholie (endogenní deprese) a paniky z vnější katastrofy, Melancholie, zániku světa. Přemýšlím-li nad filmem, napadá mě, do jaké míry může být porozumění vnitřnímu utrpení přístupnější skrze pohled na zápas člověka, který čelí vnější ničivé katastrofě, které nemůže uniknout, spojené se ztrátou naděje, víry v duši i neomylnost vědeckého poznání.

Sní androidi o elektronických ovečkách? Ano, toto jsou filmy, kterým budu navždy dávat přednost před pompézními Počátky. Dickova literární předloha zneklidňuje filozoficko etickým poselstvím, které mi připomnělo Tarkovského Solaris. Ridley Scott myšlenku, že by nakonec inteligentní stroje mohly dospět k bazálním projevům lidských emocí, a odtud i ke schopnosti komplexního prožívání (empatie i touhy žít) uchopil mimořádně citlivě, minimalisticky, nevydíravě. Stačí jediný dialog o hořících lodích v souhvězdí Orion, soucit nad nepřítelem, ale nikoliv stvořitelem, otevřená trýznící otázka, zda je Deckart replikantem, úvaha, zda a do jaké míry implementované vzpomínky utváří osobnost a nářkům nad nudou nerozumím spokojeně otvírajíc lahvinku červeného. Audiovizuální zpracování je přesně takové. Opět stačí jízda výtahem v mnohapatrové budově, o které genetik mimochodem prohlásí, že je obývána již pouze jím (a obskurními panáčky) a z atmosféry zamrazí. Slabší místa filmu pak vlastně shledávám pouze tam, kde se tlačí na pilu příliš (Rick drcen nohama Replikantky po jejím akrobatickém vystoupení). Jsou to ale víceméně drobnosti, neboť tento film ve mně vyvolal skutečně komplexní zážitek.

Hlavní favorit letošního udílení cen Americké filmové akademie byl pro mě velmi příjemným překvapením. Minimalisticky natočený skvělý příběh s dobrými hereckými výkony je pro lidi poněkud unavené z bombastického stylu Počátků a Avatarů dobrá volba. Zaujal mě též sympatický jemný humor, jehož potenciál k přímému ovlivnění králových obtíží (v té době již byla známa léčba psychogenních faktorů koktavosti Franklovou technikou paradoxní intence) mohl být dokonce ještě lépe využit.

Jen diskrétnost kavalíra vybraných mravů mně brání sdělit podrobnosti... :)

Jeden z nemnoha českých filmů, které bez sentimentu či šaškování zobrazují klima bolševických hrůz. Skvěle zahraná postava, kterou ztělesňuje R. Hrušínský, statečně přijímající přetěžký osud slovy: "Tož, tak na světě", schovávající na zahradě "poklad" s vírou, že jej třeba objeví generace příští. Nádherná, ale znepokojující symbolika. V celém filmu mně přišlo poněkud nepatřičné jediné slabší místo, které snad mělo vyprávění odlehčit, a to zbytečná až trapná postava herce Zedníčka. Krásný film, ze kterého si odnáším těžké, ale hluboké pocity.

Neskutečně výborná výtvarná stránka filmu vyšlá z atmosféry Verneových knih.

Tak mě někdy napadá, jak je možné, že některé filmové skvosty s báječnými herci zcela zapadnou a hodnotí je na čsfd hrstka lidí. Nezapomenutelný film.

Toto je Bergamo Hermanna Hesseho. Psáno poetickým, ale nikoliv přeslazeným jazykem. Pravdivé a i kvůli vzdalujícím se mutantům tolik potřebné...