hammerhead

Sní androidi o elektronických ovečkách? Ano, toto jsou filmy, kterým budu navždy dávat přednost před pompézními Počátky. Dickova literární předloha zneklidňuje filozoficko etickým poselstvím, které mi připomnělo Tarkovského Solaris. Ridley Scott myšlenku, že by nakonec inteligentní stroje mohly dospět k bazálním projevům lidských emocí, a odtud i ke schopnosti komplexního prožívání (empatie i touhy žít) uchopil mimořádně citlivě, minimalisticky, nevydíravě. Stačí jediný dialog o hořících lodích v souhvězdí Orion, soucit nad nepřítelem, ale nikoliv stvořitelem, otevřená trýznící otázka, zda je Deckart replikantem, úvaha, zda a do jaké míry implementované vzpomínky utváří osobnost a nářkům nad nudou nerozumím spokojeně otvírajíc lahvinku červeného. Audiovizuální zpracování je přesně takové. Opět stačí jízda výtahem v mnohapatrové budově, o které genetik mimochodem prohlásí, že je obývána již pouze jím (a obskurními panáčky) a z atmosféry zamrazí. Slabší místa filmu pak vlastně shledávám pouze tam, kde se tlačí na pilu příliš (Rick drcen nohama Replikantky po jejím akrobatickém vystoupení). Jsou to ale víceméně drobnosti, neboť tento film ve mně vyvolal skutečně komplexní zážitek.

Hlavní favorit letošního udílení cen Americké filmové akademie byl pro mě velmi příjemným překvapením. Minimalisticky natočený skvělý příběh s dobrými hereckými výkony je pro lidi poněkud unavené z bombastického stylu Počátků a Avatarů dobrá volba. Zaujal mě též sympatický jemný humor, jehož potenciál k přímému ovlivnění králových obtíží (v té době již byla známa léčba psychogenních faktorů koktavosti Franklovou technikou paradoxní intence) mohl být dokonce ještě lépe využit.

"Nemáš krém do bot, došla mi řasenka". "To tě musí hrozně pálit" ."Jenom chvilku, potom si zvykneš". Nemáme tady dva "odpady"?

Jen diskrétnost kavalíra vybraných mravů mně brání sdělit podrobnosti... :)

Jeden z nemnoha českých filmů, které bez sentimentu či šaškování zobrazují klima bolševických hrůz. Skvěle zahraná postava, kterou ztělesňuje R. Hrušínský, statečně přijímající přetěžký osud slovy: "Tož, tak na světě", schovávající na zahradě "poklad" s vírou, že jej třeba objeví generace příští. Nádherná, ale znepokojující symbolika. V celém filmu mně přišlo poněkud nepatřičné jediné slabší místo, které snad mělo vyprávění odlehčit, a to zbytečná až trapná postava herce Zedníčka. Krásný film, ze kterého si odnáším těžké, ale hluboké pocity.

Neskutečně výborná výtvarná stránka filmu vyšlá z atmosféry Verneových knih.

Bizarní klipová slátanina pohádky a předrevolučních "erotických" filmů, kde se to jen hemží neuvěřitelně špatně hrajícími herci. Hvězdičku ještě strhávám poté, kdy jsem u reprodukce Judity a Holofrena pochopil, že to tvůrci myslejí s tím Caravaggiem vážně.

I po třetím setkání potvrzuji, že Julio Medem je vynikající kreativní filmař. 4,5 a není to na jedno podívání (posouzení).

Tak, dostal jsem vlastně to, co jsem očekával. Bravurně formálně vystavěné 4D puzzle, ovšem nad nesmyslným základem. Nemá zde ani smysl usvědčovat romantizující a zjednodušený pohled na proces snění, fakt, že paralelní snění lidí spojených hadičkami z kufříku, kteří jsou předávkováni sedativy tvořící jednu jedinou logicky (skoro jako Bruneleschiho kupole) vystavěnou architekturu snu, dokonce na několika úrovních, lze překonat jen s notnou dávkou velkorysosti. Ale to je asi jedno, logicky lze samozřejmě argumentovat tím, že celý příběh je jen další úrovní snu a technickému zázemí se film chytře vyhnul. Jako horší vnímám své uvědomění, že mně nenabídl ucelenější hlubší myšlenku, silnější prožitek v bombastickém orchestrálním ohňostroji. Snad pouze osamělost dvou lidí ve svém imaginárním světě ve mně zanechala jakýsi dojem příbuzný instantní prázdnotě nejhlubší dimenze.

Tentokráte čtyři hvězdičky s jistým sebezapřením. Přímočarý tah na bránu bez výraznějších zvratů a překvapení, efektní, ale hodně nereálné situace (ten závěrečný souboj se měl snad odehrát v pravé poledne), reálná loupež v době časových trezorů - to je snad just a joke, předlouhé. Naopak zajímavé sondy do rodin zůčastněných, i když i zde bych vytknul jistá klišé. Na nejlepší žánrové kousky, a že je konkurence opravdu pořádná, tento film přes značnou popularitu a skvělé herce, dle mého soudu, zdaleka nedosahuje. P.s.: Není bez zajímavosti, jaké tento film dokázal vzbuzovat emoce a myslím i poměrně nekritické glorifikování.