vilanella

můžu vidět kdykoli, obzvláště po pěkném večírku. Jedna scéna lepší než druhá, skvěle zahrané, halucinace se téměř derou z obrazovky na vás ven, sic oba sjetí od začátku do konce, pořád je to jedna velká jízda a ne žádná depresivní fetácká mizérie, navíc dobové prostřihy prohlubují celkovou atrmosféru, k tomu super soundtrack... ale chápu že ne každý pochopí

dějová linie procházející jako střela několika na sobě na první pohled nesouvisejícími příběhy. Maličkosti, které mění osudy lidí z opačných konců světa. Kdyby tak věděli. Mám ráda tyhle propletence.

Další z mých oblíbených propletenin. Drsné, depresivní prostředí ulice střídá ještě drsnější a depresivnější prostředí luxusního bytečku, psí táta který není nic než predátor nakonec narazí na svého dvojníka v psí podobě. Silná káva.

Oceňuji originalitu příběhu. Po všech pokusech o filmové ztvárnění Alenky z nichž ani jedno nedokázalo vystihnout ten původní literární kraj divů je tohle naprostá jednička.

Neodvážím se počítat kolikrát viděno. A určitě ne naposled, jelikož jsem záhadu stále zcela nerozluštila. A když už myslím že ano, vzpomenu si na nějaký detail který mou logiku opět vyvrátí a jsem tam kde jsem byla, prostě na začátku. Tenhle film miluju. Když nemůžu usnout zkouším rozplétat nit místo počítání oveček. Navíc vizuálně zcela pohltí.