ill

K dokonalosti už mi chyběla jen pitva pohlavního ústrojí a dvojnásobná stopáž.

Šokující neúčast prezidenta Spojených států v okamžicích nejdramatičtějších přidává filmu jednu hvězdu.

Pozn. pro mě: Až neuvěřitelně věrná shoda Katariny s vizáží, chováním a předpokládaným osobnostním vzorcem dívky, kterou ve svém okolí vídám je děsivá. A šokující.

Sledování vyvěrající lávy na oceánském dně mi velmi silně evokovalo pocit učasti na něčem zcela nadpozemském.

Psychologicko-sociologický experiment v uzavřeném prostoru mě baví o mnoho víc než replikující se komentáře zdejších pseudointelektuálních elit.

Exemplární příklad toho jak má dokument vypadat. Výživné obsahem, záživné formou. Několik hypotéz podložených více či méně pravděpodobnými fakty dávají divákovi možnosti utvořit si vlastní názor a nebo nevěřit žádné z předkládaných. Vzhledem k výše zmíněnému mě o to více překvapila produkce USA, která má povětšinou v dokumentární tvorbě sklony k akcentování emotivních výlevů a rádoby dramat na úkor žádoucí faktografie.

Ikdyž by se dalo s některými názory úspěšně polemizovat, atraktivní námět nelze dokumentu upřít.

Účelem svržení atomových bomb nebylo ukončit válku. Japonsko bylo už nějakou chvíly před jejich použitím totálně na kolenou a vláda v tu dobu připravovala podklady pro vyhlášení své bezpodmínečné kapitulace. "Vyzbrojení" milionů civilistů naostřenými bambusovými tyčemi bylo více než manifestem odhodlání aktem zoufalství a beznaděje tehdejšího vedení. Shození bomb nemělo umlčet již zdecimované Japonsko, ale manifestovat svou(hloupou) sílu SSSR. Druhým důvodem proč jeden z řady idiotů vystřídavších se do dnešního dne v Bílém domě podepsal rozkaz k jejich svržení byl(podle Trumana a armádního velení) prostý fakt, že tak obrovsky finančně náročný projekt prostě nebylo možné nechat jen ve fázi planého testování, tzv. "v šuplíku". Kapitolou samou pro sebe jsou historické důkazy o tom, že USA jaderný program a zdroje ukradli Francii a Velké Británii a dokonce si vydíráním vynutili i účast jejich(a dalších) vědců, protože neměli na takto náročný projekt své vlastní. Tím nejsmutnějším je fakt, že ani do dnešní doby USA nezměnily svou arogantní a zbabělou vojenskou politiku - totiž násilné vměšování se do svéprávnosti cizích států a narušování jejich autonomie. Díky geografickému uspořádání planety je totiž žádný z nich nemohl nikdy atakovat, ale ani utéct. K zblití.

Trocha perverzní erotiky pohladí u srdíčka nejednoho upjatého maloměšťáka.

Potenciálně obsahově výživná filozoficko-sociologicko-kulturní debata stojí a padá s intelektuální kvalitou zůčastněných hostů. Monolog, ve kterém neustále deset vteřin dopředu vím, co se snaží debatér sdělit je pro mě vyčerpávající ztrátou času. Mé hodnocení tak vychází z pohledu na koncept jako celek, kterému se snaha o liberální pohled na soudobá témata nedá upřít. Ať už jsou tyto více či méně klišovitá. Občerstvení ve formě dvou vnořených dokumentů je však více než příjemné a k udržení atraktivity pořadu i nezbytné.