Tsunami_X

Lítostný souboj.

Hipsters who hate other hipsters for being hipsters.

Dobře zapamatovatelná projekce v OKU.

Zatímco v devadesátých letech jsme měli všechno a museli jsme o to přijít (Fight Club), v nultých letech máme skoro všechno a navíc to sdílíme. Kromě příšerné slepice a dost lame vtipu s Billem Gatesem převálcováno. iGeneration vrstvy můžete odlupovat podle uvážení.

Záleží na tom, jak to čtete. Na jednu stranu můžete Aju velebit za částečnou nekompromisnost, nepřiposranost, kvanta koz a krvavý finále, na druhou tohle všechno můžete stejně rychle zamést pod koberec. Co na tom, že někdo umí pracovat se stereotypy, nacpe si do svý žánrový omalovánky kvanta chicksen a ještě se navíc všem rozhodne vytřít zrak kulervoucím gore festem. Na vše ostatní, jako je budování napětí, špetka mytologie a zábavná postava, které nepřejte krutou smrt v bolestech, se tady rezignuje pod taktovkou blití do kamery a dalších zbytečných 3D eskapád. Aja musí pod nuceným nánosem technologií trpět ještě více, než jeho filmové oběti.

Evžen Sokolovský je bůh. Vždycky si u toho otevřeme láhev sektu.

Pekelná sračka.

Stallone, Lundgren a pak dlouho nic. I přes všechnu tu snahu sidekicků být na sílu cool a dávat jednu vycizelovanou hlášku za druhou, chvílemi totálně hovadskou kameru a několik scén, u nichž byste se nejraději propadli i za samotné tvůrce (slzy Mickeyho Rourka, hlášky a výjezd na hřiště Jasona Stathama), si u toho člověk může říct, že se bez výčitek baví. I když si tuhle dobu pamatuje jen z VHS.

A filmoví teoretici budou mít co žrát! Škoda, že pod vším tím hoch narativním okouzlením najdeme tak akorát tuctovou storku o osudové ženské a jedné velké loupeži, při které to na konci hodně zbytečně vybuchuje. Nějak jsem si nedokázal dát dohromady, co přesně mě má pod tím epickým nánosem bavit. Jestli ta učebnicová mytologie, při které nám u každé nově se objevivší záležitosti naběhne shrnující trivia, nebo Nolanovo neustálé vedení za mrtvou bývalkou, ze kterého má člověk až upocenou ruku. A když v samém závěru přijde ono veledůležité zpochybnění reality , bylo mi to už všechno šuma fuk. Nakonec z toho mám akorát pocit, že se při práci se sny člověk nemusí ničím omezovat, pěkně si cyklí a dotazy do FAQ se pak kupí samy. // Poznámka mimo: Druhý film DiCapria v tomhle roce, ve kterém jsou scény s mrtvou manželkou a dětmi. Tohle zvládat, klobouk dolů spokojení diváci.

Vizuální finesy a nadpozemsky humorné repliky odnesl čas, retro generace hipsterů a hlubší znalosti české kinematografie. Zůstala poklopce trhající Olga Schoberová, barevné spektrum z říše snů, vzpomínka na dětství a pocit smutného, těžkého a dlouze nastupujícího normalizačního prázdna.