Tsunami_X

Notně ohraný a triviální námět jež působí v přímém kontrastu s výtečnou režií a skvěle zahranými postavami jako pěst na oko. Celkově se však překvapivě jedná o netuctovou podívanou o dvou zásadových mužích na opačných stranách zákona. Tohle zajímavě vystavěné drama v samém závěru dokonale strhne a zůstane po něm dojem, že jej natáčel Michael Mann, jemuž zakázali přílišné kamerové eskapády a experimenty, což bylo jenom k dobru věci. Žánrově těsně pod vrcholem.

Dovolená na prázdné pláži s nádechem melancholie, lehké idealizování kriminálních živlů a bravurní formální stránka s jasným rukopisem nejvyváženějšího japonského produktu devadesátých let. A také trochu příběh o obětování se lásce, nevyřčených a přesto silných emocích a kouzlech okamžiku.

Svěží herecké výkony a několik trefných vtípků dělají z tohoto studiového nezmaru něco více, než jen tupou procházku po interiérech, které by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Do muzikálu má snímek daleko, stejně jako k regulérní komedii a v zásadě je to jen pohádka o hloupé blondýnce, která vlastně tak hloupá nebyla a životních hodnotách se zásadním uvědoměním. Ač je to tupé a režijně strnulé až běda, přece jenom mají dvě hlavní představitelky jakési kouzlo, které trochu zamlžuje kritický úsudek.

Bolístky v podobě otřesné režie a nedostatku finančních prostředků spolehlivě hojí výtečný scénář. Ten nešetří sebeparodií a se seriálovými zákonitostmi pracuje tak trochu s pomrkáváním. Herecké výkony jsou velmi proměnlivé a člověk chvílemi cítí nutkání smát se u pasáží, které by měly vyvolávat spíše opačné emoce. I když se v zásadě jedná o takovou malou českou pohádku plnou hloupých Honzů a figurek, pořád se zde něco děje, přelétáváme od jednoho lidského osudu k druhému a vysoké tempo opadne naštěstí až těsně před samotným závěrem.

Rozmáchlá freska o utrpení překované v požitkářství, viděná očima předpubertálního dítka. Jeho přerod v muže a vystřízlivění z dětských snů se odehrává na pozadí válečného období nutícího k velkým činům, při nichž se nehledí na morální aspekty, nýbrž plný žaludek. Kolísavé ztotožňování hrdiny s divákem v samotném závěru částečně ustupuje do pozadí, měníce se v nepříliš strhující putování za svobodou, plné slz a silných emocí. Největším kladem tak zůstávají obrazy beze slov, bolavým místem je pak gigantická stopáž.

Zdařilá satira na vlny náctiletých filmů a seriálů, která bohužel v samém závěru podrazí sama sebe a vše co dosud budovala v jednom momentu shodí a rozláme (doslova). Krásná hlavní představitelka v kombinaci s velkým množstvím vybroušených gagů však dává zapomenout na konečné útrapy a humorné situace, někdy až překvapivě černé, fungují na jedničku. Možná to není to úplně to pravé ořechové, ale Lohan dokáže rozpálit a i díky ní dávám onu čtvrtou hvězdičku.

Atmosférický zmatek, který je ospravedlněn dětským pohledem na celou situaci a démonickými výjevy s notnou dávkou odlehčených situací. Coscarelliho nezajímá čas, prostor ani logika. Jeho jediným zájmem je vyprávět příběh, jež co chvíli míří do slepé uličky, ovšem dostává se z ní tak skvěle a absurdně, že mu to vlastně ani nemůžete mít za zlé. Z pobíhajících trpaslíků, vysokého hrobníka a obšlehlého hudebního motivu je cítit zapálenost každým coulem a ta, alespoň v tomto případě, nahrazuje nedostatek talentu.

Vystřízlivění z květinových let, vysvobození z civilizačních „neduhů“ a zároveň velmi pesimistická ukázka neměné pudovosti a zvířat v nás. Volný sex se transformuje do naoko vynuceného styku a ženy jsou opět podávány jako provokující věci, které je třeba držet na uzdě. Zbytečně úmorná první polovina vykresluje více než by bylo potřeba a výtečně gradující závěr se zase tváří jako úplně jiný film. Zajímavá proměna jež dokáže upoutat, ale vzhledem k VELKÉ rozdílnosti plně neuspokojí. Řečem o extrémním a do mozku se zarývajícím násilí opravdu nevěřte.

Ač v některých pasážích příliš melodramatické a notně šustící papírem, tak o to více pak uvěřitelnější v rámci vybudování jakéhosi filmového uzavřeného světa. Jeden ze snímků v níž se skloubí osobní prožitky s plynulým vyprávěním a divák si odnáší přesně to, co uzná za vhodné. Díky silné zpětné vazbě silně nadhodnocuji. Pro ty, kteří mají náladu něco změnit je to za plný počet, pro všechny ostatní či ty co si chtějí jen zavzpomínat na mladá léta bude šedesátka stačit. Záležitost která nakopne...

Chlapské nechtěné dobrodružství, jehož hlavním kladem je precizní kamera v kombinaci s výtečně budovaným napětím a dobří herečtí představitelé. Scénář je silný zejména ve své první polovině, při kterém dotyční cedí dvojsmyslné a chytré dialogy jako na běžícím pásu. Druhá půlka sází spíše na strhující akci, při které se vlastně paradoxně nic neděje a závěrečné přehodnocování. To, spolu s dohrou, překvapivě nestrhává nic z dramatičnosti a zbavuje se častého syndromu šlápnutí vedle a zbytečné nastavované kaše. Ona kultovní scéna znásilnění nestojí prakticky za řeč, narozdíl od strhující kytarové brnkačky na počátku. Snímek, který dokládá ono známé tvrzení, že v jednoduchosti tkví síla.