hanagi

Chytrá, rafinovaná a nepodbízivá atmosferická hra s divákem. Giallo bych ale určitě nikomu neslibovala...

Vlastně je mi to moc líto, ale toho horského vůdce jsem Tracymu nezbaštila. "Lezení" po kašírovaných skalách a černobílé vykreslení charakterů obou bratrů se možná dá omluvit dobou vzniku, ale ani tak nenadchne.

Stačí pár hodin a pečlivě vymyšlený plán začíná dostávat vážné trhliny. Na lidi prostě není spoleh. Nervozita a strach se začínají podepisovat na jejich psychice a to ještě netuší, že i ten sebelepší plán se díky nepředvídatelným okolnostem může pokazit. Dobrý pocit z filmu mi kazí jen Brandova blonďatá paruka.

Miluju "holky" Defoeovy! Umí si ubližovat, ale i stát při sobě a navzájem se podržet. Navíc mluví jazykem, kterému rozumím, i když jejich osobní rozhodnutí jsou, na rozdíl od rad, které předávají svým klientům, velmi nešťastná. Když přidám prostředí exkluzivní právní kanceláře, chytré dialogy a přirozenou chemii mezi hereckými protagonisty... tak to se mnou cuká jít do plných.

Od Kena Russella bych rozhodně nikdy nečekala konvenční životopisný snímek, plný faktických dat a opěvující velikost dané osoby. Jsem ráda, že mě i tak dokázal znovu překvapit svou invencí a osobitým pohledem na život a dílo ruského klasika. Za Čajkovského tu "mluví" jeho hudba a Russell ji jen podtrhl sledem promyšleně komponovaných obrazů, které s ní dokonale souzní. To, co vidíme, může a nemusí být skutečnost, představy a sny se prolínají se vzpomínkami i krutou realitou. Něžnost i rozpustilost přecházejí do temných, znepokojivých tónů. Dokonalé a silné spojení.

Richard Chamberlain hledá maniaka, který rafinovaně vraždí pomocí telefonní linky. Je to tak trochu scifíčko, takže ve filmu se zasvěcení vědátoři tváří, že by to šlo... Tak nevím? Napětí je ucházející, drží si to solidní tempo a milovníci konspiračních teorií zaplesají.

I kdybych si stokrát opakovala "nesmíš srovnávat!", tak se srovnání stejně nevyhnu.

První část mě zrovna nepřesvědčila. Přece jen, je to konverzační záležitost, která spoléhá na herecké výkony.  A Ondřej Pavelka, coby hlavní postava, která dostává nejvíce prostoru, zoufale přehrává. V druhé polovině se pozornost přesouvá i na ostatní zúčastněné a mě to konečně začíná bavit.

Vůbec se nedivím, že mu to soudruzi zatrhli. Jakubisko si sem velkoryse nacpal každou myšlenku a každý nápad, a není vůbec jednoduché, ale ani nutné, všechny symboly dešifrovat. Dotáčené části jsou ve filmu znát, jsou doslovnější a ani výtvarně neokouzlují tak, jako ty původní, provokativní a drsnou poetikou okořeněné pasáže.

Taková Sophiina volba na skandinávský způsob.