DwayneJohnson

Hlavní problém vidím v těžko uvěřitelném příběhu. A teď nemyslím akci, která je solidní, přímočará a ke konci naprosto nemilosrdná, ale spíše v reálnosti celého filmu. Troufnu si tvrdit, že tolik zkorumpovaných policistů není v celé Francii, natož v jedné policejní jednotce, to by mohly rovnou všechny zavřít, nebo rovnou prodávat drogy na ulici. Tváří se to celé, že se tohle normálně děje, nebo snad může dít, ale tomu já ani za mák nevěřím.

Barbaři se řadí k celé řadě podobných seriálů, které nalákají na obstojný trailer, žel bohu zbytek už tak přesvědčivý není. Hlavním problémem je kromě scénáře a naprosto nelogického chování některých postav výprava, která se zde jeví jako skoro klíčová a je tím rozhodujícím faktorem mého, dnešního hodnocení. Vůbec jsem si nepřipadal, jako v roce 9 nl, spíše mi to celé přišlo, jako trošku lepší bitevní pokus, který by se možná hodil do nějakého TV filmu v odpoledním, vysílacím čase. Tady mě Netflix maličko zklamal, protože jsem byl u něj po zhlédnutí např. Psance krále zvyklý na trošku jinou kvalitu. Tohle to byl jen takový polovičatý pokus.

Nakonec to vyšlo všechno tak nějak na půl a to, co jsem kdysi Cohenovi nadšeně hltal, to se mi pomalu, ale jistě začíná zajídat. Chválím pár opravdu povedených situací a hlavně geniální zapojení Rudyho skoro na konci, bohužel víc, než na slušný trojzubec to dneska nestačilo.

Až na skoro úplný závěr neskutečná pecka. Už tam chyběli jen zombíci a byla by to taková ruská vylepšená verze Walking Dead. Ale ti tak jsem nucen konstatovat, že tohle se prostě povedlo. Děj krásně odsýpá, herci nám přibývají a zas ubývají, a i když je tam i dost akce, najde se dost času na jednotlivé charaktery a vykreslení postav. Za mě určitě ano, zatím po první ( a doufám, že ne poslední) sérii.

Nikdy v životě bych nevěřil, že mě dojme dokument o jedné malé a docela obyčejné chobotnici. Ale je to natočeno tak nenuceně, že na konci i slza (skoro) ukápla. Nejen milovníkům přírody a oceánů vřele doporučuji, třeba vám to dá ten nezaměnitelný pocit pomíjivosti a zároveň nefalšovaného přátelství, o kterém jsem nikdy předtím neslyšel. A dost možná, že už ani nikdy neuslyším....

Hodně vydřená trojka, to vám teda povím. A abych byl upřímný, sám ani pořádně nevím, za co sem jí dal. Určitě to nebylo za hlavní hrdinkou a typicky šablonovitý příběh, co mě však asi přesvědčilo k mému vyššímu hodnocení bylo kromě nezaměnitelné atmosféry Paříže i fakt, že je to místy celkem roztomilé a to někdy stačí ke spokojenosti i mně. A když k tomu připočítám báječnou postavu Luca, který mě dokázal několikrát od ❤️ rozesmát, jsem nucen konstatovat, že to nebyla určitě největší ptákovina, co jsem letos viděl.

Připadal jsem si jako na obědě u tchýně, nebo mojí neoblíbené tetičky. Nelíbilo se mi tam, ale holt jsem to musel vydržet. Přes ucházející předkrm a domácí polívčičku přišel průměrný hlavní chod a korunu tomu dal zákusek na konec, po jehož pozření se záhy dostavila nevolnost. Takhle bych to celé popsal a jelikož je moje zklamání opravdu veliké, nehodlám se v tom dál nějak rozepisovat. Pochválil bych jen Amandu Collins, naopak v případě Travise Fimmela si troufnu tvrdit, že hloupější a hůř zahranou roli už jsem dlouho neviděl. Dvě mínus.

Upřímně? Tak trochu jsem to čekal. Už podle krátkých ukázek jsem nabyl dojmu, že to asi nebude nic pro mě, což se nakonec také potvrdilo. V případě "Eleven" je mi to obzvlášť líto a vím, že na tom nenese žádnou vinu, to ale nic nemění na faktu, že mi celá tahle podívaná přišla strašně povrchní a předvídatelná. Pěkná, drahá výprava, ale to je tak asi všechno. Ten film se tak moc snaží zaujmout a ve výsledku je to jen průměrná zábava ne jednou kouknutí. Možná na jedno deštivé odpoledne, víc rozhodně ne.

Má to všechno, co by takovýhle příběh měl asi mít. Klaďase a záporáky, pěkně napsaný příběh a hlavně úžasnou atmosféru, při jejímž sledování je úplně jedno, kolík je vám let. Prostě a jednoduše se to do vás zakousne a pustí vás to až ve chvíli, kdy si uvědomíte, že už je (bohužel) konec. Pro mě osobně jedno z největších překvapení letošního roku a asi druhý, "loutkový" seriál, co jsem v životě viděl. Není asi těžké uhádnout, který byl ten první. Viď, Žeryku?

Pár vtipů, celkem obstojných situací, jinak žel bohu nic, co by stálo za nějakou vážnější zmínku. Ženy v běhu jsou pro mě další z celé řady zbytečných komedií, které sice splní svůj účel a mají komerční úspěch, ale na nějakou hlubší sondu do (nejen) komediálního žánru nemají potřebnou kvalitu.