marmota-b

Tak především je nutno říct, že přes začátek v Texasu je tenhle film skotský až na půdu, od režiséra, většiny herců až po hudbu (Mark Knopfler, ač sebezvaný Newcastlan, se taky narodil v Glasgow). Pravda, v některých ohledech to opravdu připomíná i některé české filmy a tradici herců-neherců. Local Hero se nesnaží být ničím jiným než sám sebou, následkem čehož se nedá pořádně popsat (Komedie/Drama? To jako jde?) a mnozí tu nad ním kroutí hlavou a nechápou... A jiní se do něj zblázní. Třeba já. Důkazem toho budiž i historka o závěrečné scéně (pozor, spoiler!): američtí producenti se nemohli smířit s tím, že by film končil Macovým "vyhnáním" zpátky do Texasu. I tlačili na režiséra, aby filmu dodal happyend. Ale Bill Forsyth se nechtěl podvolit klišé, tak místo toho připojil záběr na telefonní budku a k ní přidal zvuk zvonícího telefonu. Přeberte si to, jak chcete. Můžete si to přebrat tak, že je to Mac a jede zpátky. Nebo se můžete zamyslet a říct si: tak zaprvé nikde není vidět, kdo to tam volá, za druhé ten telefon nikdo nezvedá... A takový nějaký je ten film celý. Nepředvídatelný, nutící k zamyšlení, ale přitom odlehčený stejně jako ta hudba na konci. Jsem tomuhle filmu velice vděčná, že nechává otevřené konce a nevysvětlené (ale nerušící) detaily ("Čí je to dítě?"), divákovi nic necpe a nechává ho, aby si to přebral sám. Pokud je to komedie, je to humor suchý, přátelský a neprvoplánový (a jako spousta britského filmového humoru, často spočívající jenom v tom, jak se někdo tváří... nebo v tomhle případě spíš netváří). Pokud je to bláznivá komedie (jako ve scénách s Moritzem), nesnaží se bláznivost převysvětlovat. Pokud je to agitka, nijak netlačí na pilu. Pokud je to romantické, nenechá romanci všechno převálcovat. Pokud je to společenská satira, není příliš sžíravá... Jediné, čeho je tu plno, je právě Skotsko, jeho krásná příroda a občas i kulturní narážky, které Čech bez vysvětlení třeba ani nepochopí (co je vlastně zač Marina?). A pak tak nějak život obecně. A díky tomu se film vůbec neokouká. (Mimoto, filmový svět vděčí Local Hero za objev Petera Capaldiho jako herce, Marka Knopflera jako filmového skladatele a za komediální roli Burta Lancastera. A to taky není úplně málo.)

Jako film je to působivé a evokativní. Jako zpracování knihy je to výborné, značně věrné dějově (byť nutně okleštěné) a tón předlohy to taky dost věrně dodržuje. Dojem některých komentátorů, že je to spíš komedie, není úplně špatný. Kniha má v sobě drobných komických momentů ještě víc a na rozdíl od všech ostatních skrznaskrz romantických (= romantismus) děl Adama Mickiewicze opravdu i jistý náběh ke stylu podobnému spíš Austenové. To dělá právě to, že ani tak nestaví dramatický příběh (i když to taky), jako spíš vykresluje malošlechtickou polsko-litevskou společnost té doby. A přes značnou dávku nostalgie si z nich Mickiewicz i dost utahuje. To se myslím filmu obzvlášť u vedlejších postav taky dobře povedlo. (Je jich tam pravda jako na orloji a člověk se v nich dost ztrácí, ale to je už problém i v předloze.) Ostatně pokud na vás patos hraběte a Telimeny a sudího přetahování se o zámek působí spíš komicky, není to taky špatně. A opravdu mě to přinutilo si knížku přečíst - a nakonec ji i zařadit vysoko mezi ty nejoblíbenější. A tak i proto tam přišel tenhle film. Pracuje hodně dobře s atmosférou jednotlivých scén. Herci všichni umí; Zoška Alicji Bachledy je patřičně půvabná a nevinná, Tadeáš patřičně mladicky pomatený. Ovšem Robák a Gervázi jsou obzvlášť nezapomenutelní a, jak se praví v angličině, "steal the show" - což vzhledem k hlavnímu dramatickému ději předlohy taky není od věci. Krásná scenérie (a působivě natočená; už prostě vždycky budu Pobaltskou krajinu vnímat skrze Pana Tadeáše) a mimořádně výborná hudba, která skvěle dokresluje a podtrhuje atmosféru a přitom obstojí plnohodnotně i sama o sobě, což podle mě málokterý soundtrack dokáže. Jak mám ráda Morriconeho, Bitva a Polonéza z Pana Tadeáše jsou naprostý vrchol filmové hudby. Takže možná to má nějaké mouchy, ale už na první podívání v poměrně útlém věku se mi to nesmírně líbilo a s přibývajícím věkem se ten dojem jenom prohlubuje.

Poprvé jsem to viděla v poměrně útlém věku, fandila medvědům, protože medvědi byli v tom věku bezva, a pak s hrůzou a napětím sledovala, jak se to hrotí... a šíleně brečela pro lovecké psy, ač mi bylo dospělými vysvětlováno, že je to "jenom film" a "jenom barva". První bod ve prospěch filmu: nenadržuje vysloveně jen jedné straně a dokáže strhnout příběhem i téměř beze slov. A scéna závěrečného setkání člověka s medvědem se mi nesmazatelně vryla do paměti. Po letech jsem pak s jistým úžasem zjistila, že se mi ohromně líbí i kamera - snad není ničím až tak nápadná a nová, ale skoro každý záběr by se dal zarámovat, jak dobrou má kompozici, což u filmu o přírodě, kde se skoro nemluví, není nezanedbatelné plus. A příběh mě pořád strhuje. Tu Pojarovu animovanou scénu paradoxně vnímám jako asi jediné mínus: ke zbytku filmu se moc nehodí a ochotně a snadno zapomínám, že tam vůbec je.

Rada, jak nejlíp vidět Gran Torino, která ovšem bohužel už jen svou existencí popírá sama sebe: Když byl tenhle film nový, měla jsem zrovna nějaký totální filmový útlum a úplně mi uniklo, že něco takového vzniklo, včetně obsazení. Viděla jsem to až potom z DVD s partou kamarádů, a to stylem "do háje, tohle DVD nefunguje, ještě je tu Gran Torino, nikdo to neviděl, ale XY, co to přinesl a zrovna tu není, říkal, že je to dobrý... no tak to zkusíme." Tímhle stylem jsme pak po skončení filmu úplně všichni tak nějak zůstali zírat, co že jsme to právě viděli. Je to přímočarý a svým způsobem jednoduchý film, v tom nejlepším slova smyslu: nepřikrášlený, sdělující a ukazující právě tolik, kolik potřebuje. A tak se na něj vlastně asi nejlíp kouká tehdy, když člověk nic moc nečeká; víc si pak užije to, co je v něm zdánlivě banální, a o to větší perda to je.

Nezbývá mi, než doplnit reakci na komentář od uživatele Cappuccino: Když to je právě to, tady nejde o žádný "odkaz tajemných Indiánů", tady jde o normální lidi tady a teď (v době tvorby filmu, tedy :-) se spoustou běžných lidských starostí, a ještě k nim mají navrch problémy, které jim servíruje život Indiánů v dnešních USA. Když je člověk na internetu trochu sleduje, drtivá většina jejich "vzkazů" nám bělochům zní: jsme tady a žijem, děkujem pěkně. Čili žádné "odkazy" se nekonají. A v běžném životě člověk ty odpovědi taky jen tak nedostane. Proto právě se mi tenhle film velice líbí: že je lidský, a jako lidský život, ne moc předvídatelný. No a pak asi mám slabost pro filmy s absurdními vtípky a situacemi a místním koloritem, protože jak tak koukám na svou desítku oblíbených, mám jich tam hned několik...