ostravak30

Miroslav Donutil se tentokrát trochu naběhal. Nutno ale opravit úvodní text. Prokop totiž kód nezapomněl, jen se se svým spolubydlícím jaksi nepochopili. Já jsem zase nepochopil, proč mu zavíral kufr a ještě mu tam dával kód. A tak hlavní hrdina běhá od čerta k ďáblu jako slepička v pohádce a hledá. Ovšem hle, jak může být zloděj najednou prospěšný. Na druhé straně si nejsem jistý, zda by mistr na zámky skutečně dokázal tak snadno otevřít kufr uzavřený kódem.

Martina Bittermannová vytvořila svůj jediný scénář k této povídce, tak že by snad čerpala ze své vlastní zkušenosti? Stávají se různé náhody, mě třeba přijde divné, že by si sekretářka nedala fotku dcery na stůl, což většina ženských dělá. Otázkou však je, zda by si toho Rudla někdy všiml. Na druhé straně, proč se schovávat? Nevěřím, že plánoval s dívkou něco delšího a co plánoval, toho již dosáhl. Jenom asi přišel o sekretářku...

Někdy si dámy neuvědomují, že muže do nevěry doslova ženou svým chováním. Mít doma dvě takové protivné semetriky, tak nad Janou Pidrmanovou alias ještě k tomu zdravotní sestřičkou či Lenkou Zahradnickou se stejným povoláním neváhám ani minutu. To by ale nesměl být doktor nemehlo, které má víc štěstí než rozumu. Přeci jen...zajít si ve službě na hory...

Náhody se stávají a člověk, který opakuje jednu lež příliš dlouho je nakonec vytrestán. Ale strčit mi opilou ženskou do náručí, tak ji tam nechám a vystupuju na příští zastávce. Ženy by prostě neměly pít, vypadají hůře než muži. A jen dodávám, že chlapi by zase neměli čumět po kolegyních, zvláště v práci, něco o tom z té své totiž vím.

Povídka je o to více úsměvná, když člověka napadne, jak by to asi vypadalo v dnešních velkých firmách. Zdali by nechali svého zaměstnance, aby oznamoval kolegům, že řada z nich končí. Nebo že třeba plácne něco, co nechtějí, aby říkal. Ale ten způsob jednání - napiš projev jinak končíš, funguje v mnoha firmách spolehlivě.

Sbírat se dá opravdu všechno. Mě by jen zajímalo, jak by Kamil Kopřiva chtěl dokazovat, že uvedené věci patří té či oné osobnosti. Někteří holt žijí ve svých bludech a nic je z nich nemůže dostat. Jinak nevím, proč zde není uvedená Michaela Badinková, která si zahrála recepční...

Tato povídka už byla hodně přehnaná. Sestřičce muselo být jasné, že jedním pacientem, byť třeba šťastně vyléčeným, ho nemůže z dlouhodobého hlediska zachránit. A že by se lidé tak snadno rozhodovali podle jednoho vyléčeného? Tak to buď tvůrci udělali z přítomných totální hlupáky nebo ta závěrečná ironie je hodně ironická...

Už samotné téma vinařství, víno, jižní Morava je nesmírně lákavé a populární. Kdyby ale chlapík nechtěl, tak by se neoženil. Nakonec, jak říká jeden vtip: Z každé krásné, milé, laskavé ženy se po dvaceti letech manželství stane velký, tlustý kamarád.

To se stát může. Někdo nemůžu někoho celý život potká a pak...pak se stane zázrak. Faktem je, že dcera svého partnera asi příliš nemilovala. A žena zase snila o někom, kdo nebude takový buran. Jak se říká, každý sní o tom, co zrovna nemá...

No jo, kolik žen dovede muže k hrozným činům. Mnohdy i nevědomky leč děje se to. Žádat o ruku svou vyvolenou bez prstýnku je blbé, ale krást ho a přijít přitom o prst ještě blbější. Ten nakonec rozhodl o tom, že zloděje chytili dřív. Prstě za blbost a unáhlená rozhodnutí se platí.