ostravak30

Alana Rickmana nejvíce proslavil Harry Potter to asi bez debat. Nicméně jako režisér a scénárista si střihl pouze dva filmy. Králova zahradnice je je posledním. Pokusil se tu o historickou fikci, když přidělil ženě úlohu, aby na dvoře Ludvíka XIV. tvořila zahrady. Jenže k tomu by se žena v jeho době dostala jen těžko. Přesto je snímek vizuálně pohledný až mazlivý, řekl bych. Hlavní vinu na tom má především Kate Winslet. Snímek je na jedné stránce záznam toho, jak složité bylo tvořit bez bagrů a s minimem další techniky, tím spíš, když vám do toho matička Země házela vidle. A přestože se kreativitě meze nekladly, jisté omezení i tak měla. Novoty se moc nepřipouštěly. Není to vyloženě romanťárna, je to kombinace více žánrů z nichž si divák může vybrat...

Osm knih Stephena Kinga jsem nečetl, tudíž těžko říct, podle kterého přesně si tvůrci vybrali, že budou točit. Oni sami tvrdí, že navazují tam, kde spisovatel končí, externí recenzenti zase píšou, že se filmaři snažili vecpat všechny svazky do jednoho filmu. Nevím, kde je pravda, ale jisté je, že ať tak či tak snímek je takový polovičatý. Převládají efekty a efektní honičky, ale na druhou stranu je složité se do příběhu a celého pochopení světů vmísit. Je to taková ta fantasy, která zavání něčím víc, ale přitom zůstane jen u nahlédnutí do tohoto světa a víc divákovi neodhalí. Za mě těžko soudit tento snímek, po jehož shlédnutí mám smíšené pocity. Na jedné straně by mě zajímalo víc, na druhé by to chtělo ale nějaký úvod, který by diváka zasvětil víc než jen, že sdělí kdo proti komu bojuje.

Každého určitě ne, neboť mě teda snímek nezaujal. Sestry k sobě převážnou většinu filmu nemají blízko, ba právě naopak. Trochu mám pocit, že to nekoliduje ani herecky. Přeci jen sledovat sto pět minut tři afektované ženy středního věku, jak vzpomínají na minulost, vyčítají si ji v přítomnosti a černě vidí budoucnost chce hodně sil. Film navíc rozhodně není komedií a i mezi dramaty je spíše podprůměrný. Každá sestra potřebuje nějaký impuls, aby ve svém věku začaly myslet a především jednat jinak. Což ale vzhledem k jejich věku je trochu trapné.

Penélope Cruz si střihla roli životem těžce zkoušenou ženu, které osud nakládá seč jen může. A ona pro roli udělala opravdu hodně, mj. si oholila hlavu. Možná i proto se stala poprvé producentkou. Fakt je, že snímek nemá skutečný děj. Je o tom, jak se vyrovnat s tragédiemi a jak na ně připravit rodinu. Magda se navíc nevzdává a chce ještě donosit s vážnou nemocí dítě. Jde o velmi komorní drama, které staví především na hereckých výkonech hlavních představitelů. Je to film citlivý, ale svým pojetím také náročný. Slzy střídají pocity optimismu a zdánlivým vyrovnáním se se situací. Mořžná návod pro ostatní? Kdo ví. Přeci jen my moře nemáme a ono na mě tak trochu působilo jako spojovací článek nějakého vnitřního klidu a světlé budoucnosti...

Jeden z posledních scénářů Jiřího Zdeňka Nováka, který napsal více podobných filmečků podle slavných spisovatelů. Zde se potkávají hlavně dvě herecká esa, takže s dobrou atmosférou, překvapivou a zábavnou pointou o zábavu nouze nebude. Je to jasný důkaz, že ženy zkrátka vždy ovládaly muže svými zbraněmi, když věděly jak na to a také, že umí být neskutečně mazané a vynalézavé v každé době.

Tvůrci se v prvorepublikové filmografii většinou vyhýbali zasadit děj do doby minulé. Výjimky však existují. Jako v ostatních případech i zde jde většinově o drama. Snímek postupně směřuje k tragickému konci jehož je účastníkem právě dítě. Nejmladší člen rodiny nejvíc cítí, že se mezi trojicí dospělých děje něco hrozného. Hlavně Hugo Haas jasně dokazuje, že jako skvělý herec neměl jen komediální polohu. Navíc se tímto snímkem rozloučil s Československem jako režisér. Ve stejném roce napsal ještě jeden scénář a natočil dva další filmy a pak definitivně zamířil za hranice. Skvěle byla zvolena i Jiřina Štěpničková, neboť si neumím představit lepší kandidátku na ženu citlivou, ale též zklamanou a to celé zabalené v dramatické roli.

Vrátný je bakalářská povídka o tom, kterak se to dělalo za socialismu se zásobováním. Šikovní lidé uměli zařídit leccos, jen jim v tom nesměl zabránit vrátný nebo Vrátný. Jiří Císler zde exceluje a naplno odhaluje svůj herecký potenciál.

Těžko říct, jak si rodiče mysleli, že to celé dopadne. Co čekali. Co plánovali. Divák se to totiž nedozví, což vnímám jako jednu z chyb. I když nevíme, zda reálné předobrazy postav měli vůbec nějaký skutečný plán. Zajímavé rozhodně je, že pro Stevena Spielberga se jednalo o první kino film a pro jeho scénáristy o vůbec první. Zatímco tento snímek propadl následující Čelisti se staly světovou legendou stejně jako pozdější společné Blízká setkání třetího druhu. Film je každopádně příběhem zoufalých rodičů, kteří se chtějí dostat k dítěti, což asi každý rodič pochopí. Byť i dvojici musí být jasné, že tímto způsobem se dostávají stále do větších potíží a reálné dobré řešení pro všechny už neexistuje. Příběh je tak dramatem, ale i bizarními komediálními situacemi do nichž se právě Goldie Hawn hodí neboť je známá hlavně z komedií. Ačkoli zde předvádí, že se dokáže naladit na vážnou tóninu. Hlavně konec pak vyjadřuje celou náladu díla, když končí na jednu stranu dobře, na druhou vlastně hořce.

Poslední zůstává působí vlastně jako takový mafiánský western, kde klasické kolty nahradili samopaly a jako záporáci tu nejsou opilci prahnoucí po zlatě, ale mafiáni kšeftující s alkoholem. John Smith vlastně ani není tradiční kladná postava. Naopak. Je ochoten střelit každého, kdo ohrožuje jeho zájmy, byť jakous takous lidskou stránku přeci jen projeví. Mě ale snímek připadá trochu jako počítačová hra, kde se hlavní hrdina potlouká a sbírá body za každého mrtvého. S komentářem hlavního hrdiny a celkovým pojetím pak trochu jako Sin City. Zkrátka všichni proti všem, hodně střílení, hodně krve. Gangsterských filmů bylo natočeno dost na to, abych shledal, že jsou i obsahově méně chudobnější kvalitnější.

Když už nic jiného, tak divák musí ocenit neskutečné nasazení a emocionálně vypjaté herecké výkony obou představitelek. Člověk by řekl, že podobné děvče se nedá vychovat ani nic naučit. Tím spíše v tehdejší době bez moderních prostředků. Pravda je, že některé dívčiny záchvaty mi připomínaly hlavní hrdinu z Vymítače ďábla. Je to velmi náročné dílo nejen co se námětu týče, ale i samotného provedení. Nakonec se děj týče výhradně právě vychování malé Helen. Škoda možná je, že nebyl zpracován její další osud. Dokázala toho dost a přitom zde není reflektováno nic z toho ani její umělecká kariéra.