Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Dokumentární
  • Pohádka
  • Animovaný

Recenze (6 834)

plakát

Bastardi: Reparát (2023) 

Já bych se asi jen opakoval. Nevím kde ten člověk bere peníze na své filmy a minimálně obdiv si zaslouží. Pouštět se do stále dalších a dalších nevýdělečných projektů chce kus odvahy. Protože se asi jedná o závěrečný díl Bastardů, lze shrnout, že stejně jako ve všech filmech ani zde nefunguje prakticky nic. Scénář je o ničem, dialogy příšerné, nemluvě o faktu, že chování postav mnohokrát nedává žádnou logiku. Zastává se inkluze ačkoli romské děti jsou tu zobrazené v negativním smyslu, čemuž se ale nelze moc divit a za pravdu tvůrcům dá každý, kdo někdo v sousedství většího počtu této skupiny obyvatel musel žít. O inkluzi si já myslím svoje, podle mě je to blbost, naštěstí o tom nemusí rozhodovat, ale vím jistě, že učit bych nešel ani kdyby zástupci tohoto povolání brali prezidentský plat. Faktem je, že když vytvoříte dobrý projekt - viz. Ochránce, vznikne nějaká debata, diskuze na dané téma. Bastardi neprospějí ničemu a Tomáš Magnusek si jen odškrtne další zářez na pažbě. Divím se, že na jeho filmy do kina vůbec někdo chodí.

plakát

Slaměný klobouk (1971) 

Nemůžu znát celou francouzskou filmografii a proto se řídím čistě dle čsfd a záložkou související. A podle toho se hodně divím, že nevznikl domácí film, jelikož si jedné z verzí umím naprosto představit Louis de Funèse. Svého času byl tento typ komedií hodně populární - viz. třeba Brouk v hlavě apod. Prim tu hrají záměny a nedorozumění. Slaměný klobouk je skvostně obsazen, ale dneska už u mě vzbuzuje pouze letmý úsměv. Chybí mi tam přeci jen trocha nápaditosti, kdy vše je založené na tom, že nikdo se s nikým nezná a tak se navzájem považují za někoho jiného a mezi nimi lítá Maurice Fadinard a hasí jeden vzniklý požár za druhým. Už jsem to párkrát zmiňoval, že rozdíl mezi divadlem a filmem je velký, což je pochopitelné, ale stejný děj tak v obou případech může vyznívat jinak. Na divadle jde možná o skvělou hru, ale filmu rychle dochází dech a tak si člověk užívá jen hereckých es jako takových.

plakát

Písničky Jaroslava Jankovce (1971) (pořad) 

Několik písní jsem znal, ale naopak kdo byl Jaroslav Jankovec jsem netušil. Zde se objeví pár skvělých zpěváků a herců, je to takové příjemné, milé zastavení pro milovníky tohoto žánru.

plakát

Athénin poklad (1979) 

Hodně jsem váhal, jaké hodnocení filmu udělit. Protože exteriéry jsou pochopitelně pozoruhodné, ale slibované výbuchy nastanou až v závěru jako součást jednoho velkého. A té akce také moc není. Hlavním hrdinům totiž vychází doslova všechno, na co sáhnou. A jde to jako po másle. Nacisti se až neuvěřitelně snadno nechávají přelstít a v závěru mě navíc udivilo, jak se najednou Major Otto Hecht stává skoro až jejich... Co jsem tvůj? Přítel, Luďo, přítel... Herecké obsazení je vynikající, ale z filmu doslova prýská nadhled, který ho provází celou stopáží.

plakát

Výjimeční (2019) 

Vlastně mě ani nepřekvapuje, že autoři Nedotknutelných představili další výjimečný projekt. A opět jde o nadnárodní snímek. Autisti jsou totiž všude a tomu filmu bude rozumět prakticky každý. Nevím jak v ostatních zemích, ale tipl bych si, že to bude téměř všude podobné. Autisti jsou jen jednou z mnoha skupin o níž není zájem. Nejsou pracovně ani výdělečně produktivní, nezaplatí daně a nebudou společnosti nijak užiteční. Jenže za to nemůžou a svůj osud si nevybrali. Stát si je pomocí úřadů přehazuje jako horký brambor. A když už se najde někdo, kdo by se o ně postaral nezapadá nutně do žádné úřednické škatulky. Výjimeční jsou též o jednotlivých osudech a příkladech autismu na konkrétních osobách, ale též každodenních starostech a boji s úřady. A o dvou pánech, kteří to celé zaštitují. Snímek je natočen dost autenticky, což s autisty - herci ani jinak nejde, takže místy působí spíše jako hraný dokument.

plakát

Švec Janek v pohádkové zemi (1979) (TV film) 

I já rád žiju v pohádkách, hlavně když vidím, co se kolem nás odehrává. Jenže život ve věčném snění nájem nezaplatí a chleba nekoupí. Janek to první řešit nemusí a díky rodičům vlastně ani to druhé. Trpělivost jim ale dochází. Zvláštní je, že mládenec sice sní o tom, že zachrání zakletou princeznu, ale přitom neuvažuje, jak by to měl doma zvládnout. Kdo chce něco takového, musí vystrčit nos z chalupy a jít poznávat svět. Stejně dobře si ale neumím představit, jak by tento odvážlivec kosil toho draka, na kterého stále doufal, že narazí. Nakonec to všechno jako mávnutím kouzelného proutku vyřešil nekouzelný proutek. Jenže důležité je, čemu člověk věří. Pohádka je natočená v klasicky fádních a nenapáditých kulisách studia, ovšem alespoň obsahuje řadu veselých písniček.

plakát

Legenda Isla Nublar (2019) (seriál) 

Seriál je rozhodně hlavně pro ty, kteří mají o Jurském parku alespoň nějaké povědomí, protože jinak řadu věcí nepochopí. A parodií či cílených vtipů je zde víc než dost. Tvůrci si navíc umně dělají prču i ze samotného faktu, že jde o lego postavičky, například při různých scénkách s vlasy. Na druhé straně je seriál trochu roztahaný a má-li fungovat jako ucelené dílo, chtělo by to kapku souvislého na sebe navazujícího děje, který bude mít začátek a konec.

plakát

Špion v FBI (2021) (TV film) 

Řeklo by se, že nikdo nemůže být tak dlouho americkým agentem a zároveň špionem ve službách protistrany a ono to jde. Dokumentaristé neměli moc archivních materiálů, které by ukázali. Sem tam nějaká fotka a video. Hlavní proud informací tak proudí z rozhovorů. Mě osobně zaráží, jak jsou amíci zaskočení, jelikož se vsadím, že v SSSR nebo v Rusku měly také své krtky, některé přetáhli na svou stranu z těch, kteří pracovali přímo na Americké půdě čili co bylo děláno jim, sami dělali. Dost mě ale udivuje přístup Hanssena. Abyste tohle dělali takovou dobu, to chce pořádnou dávku sebevědomí a odvahy. Po kolika letech mohl sbalit peníze a někam se uklidit. Já bych neměl na to tolik let klidně usínat. Žít ve strachu každý den, měsíc co měsíc, rok co rok, kdy mě přijdou sbalit.

plakát

Pijácká romance (1967) (TV film) 

Waldemar Matuška rozhodně nebyl špatný herec, což se o většině zpěváků říct nedá. Možná je škoda, že scénář přeci jen nebyl kapánek humornější a nápaditější. V tomto pořadu se prostě sešli pijani v hospodě a lkali na své osudy. Podmanivý hlas Matušky v kombinaci s písněmi je naopak to nejlepší na filmu.

plakát

Ve službách papeže (1965) 

Jak vznikaly jedny z nejslavnějších maleb Sixtinské kaple slavného Michelangela Buonarrotiho. Tak právě o tom vypráví tento snímek. Mezi informace, které mě nejvíc zaujaly patří bezesporu fakt, jakým byl Buonarroti detailista. Malby tvořil obrovské na velkém prostoru, přesto si dal záležet doslova na každém milimetru. Navíc to byl on, kdo počal zobrazovat lidské tělo doslova v celé své kráse. K tomu bylo potřeba si postavit specifické lešení, dnes běžná věc, tehdy něco nemyslitelného. Musela to být šílená práce. Ve výšce pořád otočený, centimetr po centimetru. Smůlu měl v tom, že Julius II. zrovna válčil a peněz nebylo nazbyt. Snímek zachycuje především jejich spory a právě v tom je hlavní háček. Po nějaké chvíli počne být děj trochu únavný a stereotypní. Krom hereckých výkonů zaujme jednoznačně umělecká stránka jelikož třeba slavná kaple musela být postavena jako replika.