Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Pohádka
  • Animovaný
  • Dokumentární

Recenze (4 163)

plakát

Divadlo ve filmu: Macbeth – Too Much Blood (2020) (divadelní záznam) 

Tak nevím...chtěli tvůrci vyslat divadelní film vyslat do světa? Ne? Tak proč ta angličtina? Já jsem sice klasického Macbetha neviděl, ale jiné Shakespearovské hry ano. A nemůžu si pomoct, ale já jsem raději pro klasiku než pro tuto moderní spatlaninu, která působí tak divně.

plakát

Kokosy v pralese (1994) 

Po bláznivé, a opět sportovní komedii Ledové ostří, přichází režisér Paul Michael Glaser s další. Kokosy v pralese možná svým názvem schválně mýlili diváky s tím, že jde o nějakou odnož slavnějších Kokosů na sněhu. Jde spíše o film, který je velmi oddychový. Opět tu máme snahu vytvořit řadu protikladných situací - civilizací pohlcený muž se ocitá v africké domorodé vesnici. Z toho vzniká řada vtipných situací a klidně by basketbal mohl být nahrazen jiným sportem nebo by mohl být úplně pominut. Když však nad komedií moc nepřemýšlíte, tak se dá i užít. I když volba hlavního herce je poněkud zvláštní. Kevin Bacon není typickým komediálním hercem.

plakát

Když jsme se tak sešli... (1983) (pořad) 

Ale jo, písničky jsou fajn. Celá parta se sešla v neobvyklém složení v jakém se běžně v pořadech rozhodně nescházeli. Na druhé straně některé historky nebyly tak zajímavé a vtipné. Navíc mi chvílemi připadalo, že herci neměli vždy jasno kdy kdo má mluvit a co vlastně chtějí sami říct.

plakát

Čas žít, čas umírat (1958) 

I ve válečné řvavě jde nalézt lásku, ale není to nic jednoduchého. Erich Marie Remarque hledá krásu tam, kde se prakticky nedá najít, ale zároveň poukazuje na její kruté odtržení od reality, aby pak vzápětí hrdinové krutě prozřeli. Hlavní hrdina hledal něco jiného než co nakonec našel, ale to vše za burácení děl a neustálých schovávaček v úkrytu. Zase je to trochu jiný film o válce. Není v něm vidět bojová technika a velké množství bojových scén, ale nabízí trochu jiný pohled na válku. Bombardované město a pár, který vlastně nemá naději. Ale vůbec nejzajímavější je pro mě ta část, kdy si německý voják nejprve nepřipouští za koho vlastně bojuje a teprve postupně začíná svůj názor přehodnocovat. Jenže to nejde tak úplně. V kontextu probíhající války na Ukrajině snímek ještě pro současné diváky dostává nový rozměr. A právě díky tomuto je film vlastně navždy aktuální.

plakát

Ypsilonka se baví: Kdo nevěří, ať tam běží (2022) (divadelní záznam) 

Jan Schmid na těch 85 chudák opravdu vypadá a chvílemi to vypadalo, že sotva stojí na nohou, ale je fajn, že dostal podobné gratulace, u kterých se ze srdce zasmál. Některé historky byly opravdu zábavné. Škoda jen, že pořad nebyl více ucelenější a spíše připomínal chaotické vystupování jednotlivých umělců, kteří se přes sebe míhali, přehlušovali apod. Ale řadu písniček jsem neznal a taky jsem netušil kolik osobností vlastně Ypsilonkou prošlo.

plakát

Vítězství (1981) 

Troufám si říct, že kdyby Vítězství bylo zpracováno neamericky vypadalo by jinak. V Americké verzi si ale opět filmaři neodpustili důraz na vlastenectví, hrdost a čest. Závěr je pak dost naivní, vidíme zpomalené záběry, vlastně i průběh zápasu je trochu typický pro americké filmy. Nacisti jim hážou klacky pod nohy, ale vězni, ačkoli mohou utéci, se vzedmou a alespoň vyrovnají. Nicméně vidět pohromadě takové hvězdy jako M. Caine, Sylvester Stallone či Pelé se opravdu jen tak nevidí. A přestože je od začátku jasné, jak film skončí, je zábavný i zajímavý zároveň.

plakát

Peklo je pro hrdiny (1962) 

Já mám sice staré americké válečné filmy rád, ale tadyhle musím jít kapánek s hodnocením dolů. Snímek na první pohled nepůsobí tak výpravně jako jiné podobné filmy té doby (50. a 60. let). Je zde řada zvláštních postav, ale u každé je děj pouze naznačen a rozpracován, není ale moc času se jim věnovat víc. Některé scény jsou vleklé a nikam nevedou. Postrádají akčnost nebo alespoň spád. Ani Steve McQueen nedostává zase tak moc prostoru. Film podle mě sice odhaluje alespoň to, že existovala nějaká Siegfriedova linie a co to vlastně bylo, ale jinak bych neviděl důvod vidět ho znovu.

plakát

Rampage Ničitelé (2018) 

Ach jo...tento snímek je přehlídka efektů. Film, který se dá hravě zařadit mezi poslední Transformers, Godzilly, Kongy, Pacific Rim a další. Na oko to možná dobře vypadá, ale jinak snímek zapadne minimálně mezi výše jmenované. V čem se odlišuje? Těžko říct. Opět tu máme příšeru, tentokrát rovnou několik, která terorizuje lidi. Právě lidé ale monstra stvořila, což ale není ničím výjimečné. Je to hned druhá varianta po napadení z vesmíru. Lidé zkoušejí co mohou, jak originální, aby děsuplné příšery zastavili. Ti se pak prohánějí v městě, při souboji zničí co mohou, ale přesto přese všechno se v závěru lidstvo opět dojímá, jak je krásně zastavili. Mrtví se asi nepočítají. Podle mě se jedná jen o další slátaninu z mnoha jiných, která ničím nevyčnívá. Na druhé straně je tu drobná snaha udělat to jinak. Jenže originalita v tomto případě opravu mizí v nenávratnu a když porovnám výše uvedené filmy, tak kdybych neznal název filmu a měl ho rozpoznat, tak absolutně nevím, který z nich by to mohl být. Snad jen ti Transformers se odlišují tím, že jsou stroje. Všechno ostatní tu už bylo ať v posledních letech, nebo v těch minulých, které též využívali nápadu klonování, genů aj. látek uniklých z laboratoři.

plakát

Náves (2006) (seriál) 

Náves jako pokračování mého oblíbeno Náměstíčka už nemá tu správnou šťávu. Jednotlivé příběhy jsou slabší, seriál netáhne ani dvojice Blanka Bohdanová a Alena Vránová, jejichž postavy se časem stávají už trochu únavnými. A opětovné zařazení Plecité by mohlo fungovat, kdyby ale tvůrci nesáhli absolutně bez nápadu k opětovnému slučování dvojice Jany Hlaváčové a Josefa Vinkláře. Opakovaný vtip už zkrátka není vtipem. Hudba je opět asi to nejkvalitnější na seriálu, škoda jen, že příběhy nebyly silnější podobně jako v předchůdci. Vždyť některé příběhy jsou hrozně naivní a nepromyšlené, nikam nesměřují a nemají vlastně ani hlavu ani patu. Pořád je to ale docela milá zábava. Uklidňující. Oproti jiným současným seriálům rozhodně.

plakát

Sedmdesát smíchů Karla Šípa (2015) (pořad) 

Karla Šípa mám velmi rád nejen jako baviče, ale i moderátora. Ve výběru je celá řada opravdu humorných scének. A je jen škoda, že televizní stanice nespolupracují navzájem, protože hodně jich vytvořil i na Nově. Na leckteré z nich vzpomínám, že se opravdu povedly. Možná ještě též kvituji s lítostí, že oproti běžné praxi střihových pořadů zazní málo hudby. Třeba skupiny Triky a pověry, která byla vlastně parodií na italské šlágry a tudíž docela zábavná.

Ovládací panel
2 body

Reklama

Reklama