Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Pohádka
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (2 975)

plakát

Bakaláři - Lázně (1978) (epizoda) 

I přes dva skvělé herce musím jít s hodnocením níže. Jde hlavně o fakt, že zde neúřadovali scenáristi, ale příběh je skutečný. Tím spíše nepochopím, že závěrečné vysvětlení, kterým se manželka prezentovala na nádraží, nepředložila podstatně dřív. Nechala tak manžela si myslet, že ho podvedla a vlastně se do té doby vůbec nijak nebránila myšlence, že něco bylo, ale už to skončilo. V kontextu toho pak závěr tedy dává celé povídce punc nelogičnosti. A k tomu ty příšerné studiové kulisy světa za oknem.

plakát

Chodník cez Dunaj (1989) 

Chodníku tak trochu něco chybělo, aby byl kapánek lepší. Možná to byla silnější nebo obsáhlejší výpověď o tehdejších poměrech. K té rozhodně nepatří, že je Maďaři chtějí vrátit zpět, ani poté mučení, které hlavní postava zažije. To by totiž muselo dojít k lepšímu vysvětlení historie, aby divák pochopil souvislosti. Takže nakonec snímek není až tak o nacismu v Čechách či na Slovensku, a už vůbec ne o jeho krutostech, ale spíše o přátelství, které původně jako přátelství ani nezačalo. To se takhle potkali dva a moc o sebe nestáli, ale čas ukázal, že vzájemná podpora a pomoc je činí silnější. Malinko mi haprovaly herecké výkony. Jsem si jistý, že Chodník cez Dunaj aspiroval být lepším filmem, ale těžko uvázne v paměti.

plakát

Sex na prodej (2020) (TV film) 

Dokumenty BBC jsou obecně většinou dobře hodnocené. Já se ale tentokrát budu držet při zemi. Celé téma je trochu kontroverzní. V Británii zřejmě dochází k něčemu novému, co u nás funguje, byť na mnohem jednodušší bázi, mnoho let. A Britové jsou tak trochu pohoršeni. Docela mě šokuje, že se matka, teď nevím jestli dvou nebo tří, dětí svou prací chlubí veřejně, a vůbec jí nevadí, že ji teď budou moct vidět i spolužáci její dcery nebo učitelky. Že to ví sousedi je o to divnější. A dcera se za ni nestydí, ale je na ni pyšná. Samozřejmě příčinou jsou v poslední řadě peníze a v první řadě zase peníze. Pro některé je to zábava, ale je docela zvláštní, když mladá holka říká, že si neumí představit, že by osm hodin někde makala, odpíchla si a šla domů. Proboha, v jakém světě to žijeme? Mladí lidé už nechtějí pracovat a peníze by si nejraději vydělávali zábavou. Na druhé straně se dokumentaristi nepouštějí do žádných kontroverzí. Já bych se třeba zeptal sousedů, co tomu říkají, když jedna z účastnic tvrdí, že jim to nevadí. Nebo rodičů. A také větší rozptyl těch pracovnic by neuškodil. Co třeba zapojit muže? Za mě se jedná o průměrný dokument, který se pokouší o zamyšlení, proč dvě mladé ženy, obě bohužel v minulosti zneužité, rády vydělávají sexem a ještě se za to nestydí. A co je hroší, vlastně se chlubí, tím spíše, že před dětmi. Tohle je ale dvacáté první století, ať žije. Hrozná doba.

plakát

Královská aféra (2012) 

Zvláštní film od Nikolaje Arcela. Protože od tohoto rejži jsem viděl filmy Vzkaz v lahvi a Žena v kleci. Obojí drsné krimi thrillery. Stejně jako Královská hra, což je zase politický thriller. Historické milostné drama je ale něco jiného. Netuším nakolik se s tím popasoval dobře. Je třeba říct, že o Dánské historii se toho mnoho neví a není zase tak často populizována. Z tohoto pohledu je pro mě film osvěžující. Dozvěděl jsem se například, že Dánsko byla svého času jedna z nejosvícenějších zemí, což mě překvapilo. Na druhé straně je tu pak milostný poměr a politikaření u zjevně nemocného krále. To druhé zajímavé je, to první se dostává do spirály lehké nudy. A dvě hodiny tomu vážně nepomůžou. Film nevypadá špatně, ale více dramatu a větší spád a nejspíš by z filmu byla napínavější, dramatičtější záležitost. Takhle je z toho pomalu plynoucí místy až romantické dílo, které ale časem unaví a vydrží snad jen nejotrlejší diváci. Šílení krále, ale potěšilo jako zajímavý herecký výkon, protože ztvárnit něco takového nemohlo být jednoduché. Čecha pak potěší domácí lokace a naši herci. Ovšem k tomu je potřeba pozorné oko.

plakát

Jedna kočka za druhou (1993) 

Přestože od Jiřího Hubače jsem viděl kvalitnější kousky. Jiřina Bohdalová, Josef Somr, Jiřina Jirásková a dokonce i Petr Nárožný povyšují toto dílo na lepší. Právě výkon Petra Nárožného překvapí, neboť byl znám především z bláznivých komedií a zábavných pořadů.  U Jiřiny Bohdalové je tato roce docela specifická. O to zvláštnější, že ve stejném roce si zahrála Nesmrtelnou tetu. Přitom o pouhé tři roky je Josef Somr mladší a hraje J. Bohdalové otce. To ať se režisér nezlobí, ale je to úlet. Hned při prvním setkání těch dvou jsem si myslel, že se jedná o manžela s manželkou. A věřit jim úplně jiný vztah lze jen těžko. Dobrý výkon pak předvedla Simona Postlerová jako hysterka. Jedna kočka za druhou není špatný film, ale divadelní představení, které jsem mimochodem viděl, bylo lepší.

plakát

Zlatí úhoři (1979) (TV film) 

Ota Pavel zachytil nejen krásu tehdejší české přírody a krásu svobodné a ničím nezničené doby, ale dokázal na to poukázat ještě nesmírně atraktivním poetickým způsobem. Já bohužel knihy Oty Pavla nečetl, ale věřím, že právě Karel Kachyňa dokázal převést tu poetiku na plátno nesmírně věrným způsobem. Věrným a krásným a herecky přesvědčivým. Pro oba filmy, tento i Smrt krásných srnců, platí de facto totéž. V obou exceluje Rudolf Hrušínský, v jednom se pak vyřádil Vladimír Menšík, v druhém Karel Heřmánek. Škoda jen, že tu krásu zničila válka. Tohle je typ filmu, který si můžu servírovat pokaždé a neomrzí se.

plakát

Jurský svět: Zánik říše (2018) 

Tak nějak jsem si říkal, kdy asi dojdou tvůrci k tomu, že už bylo dost dinosaurů mimo běžné obyvatelstvo a vymyslí díl, kdy se prehistoričtí tvorové vrhnou do víru velkoměsta. To se sice ještě nestalo, ale mezi lidi se přeci jen konečně dostali. A přitom vzniklo už pět filmů. Ovšem v každém druhém katastrofickém filmu míří nějaká příšera do velkoměsta, tak se tomu tvůrci bránili seč mohli. Leč vyčerpáno jest a neubránili se. Klišé je ale víc. Dinosauři jsou připraveni k prodeji. Přitom není řečeno, jak si nebezpečné tvory chtějí boháči ukočírovat třeba do průmyslu nebo zemědělství, to by mě vskutku zajímalo. Tím spíš jako válečnou zbraň. Už samotný fakt, jak dostali dinosaury do klecí, je zajímavý. To nám totiž není úplně ukázáno. A dokonce toho největšího. Uspávací šipka je totiž jedna věc, ale najít ho, uspat tak, aby nikoho nesežral a narvat ho pomocí techniky do klece věc druhá. Jenže tomu se filmaři záměrně vyhnou. Další klišé je vidina dobrého skutku - záchrana dinosaurů a samozřejmě podraz od lidí, kteří je chtějí koupit. Opět velmi originální věc. A konečně vztah Claire a Owena. Fakt jsem si naivně myslel, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, ale proč u amerického filmového průmyslu platí, že třeba i desetkrát, hlavně, když se sype. Opět ti dva nejsou spolu, opět za to může nedorozumění a opět se na konci dají dohromady. A tak z celého filmu zůstaly jen efekty. Za nic jiného snímek nestojí.

plakát

Hvězda zvaná Pelyněk (1964) 

Herecké výkony, fakt, že se natáčelo podle skutečné události a příběh samotný, který vlastně charakterizuje nejen celou světovou válku i Rakousko, ale též českou povahu. Válka byla nesmyslná a vojáci obyčejní lidé, kteří by neválčili, kdyby se jich někdo ptal. To ti nahoře ale rozhodovali. A Rakouští velitelé jasně ukázali, jak dokážou být falešní, když jim de o poslušnost své jednotky či o život. Ale též, jak umí být krutí, když mají vedoucí úlohu. Česká povaha se pak projevila ve chvíli vzpoury a s tím i česká naivita. Vždyť jsou to Češi, vojáci jako my, nebudou střílet. první polovina připravuje diváka pomalu na velmi krutý a mrazivý konec. Film tak postupně stoupá do kopce napětí a dramatu až k závěrečnému rozhřešení. Škoda jen, že český národ byl za celou dobu své existence jen tak málo svobodný. Začalo to Rakouskem, pokračovalo Německem a končilo Ruskem. A ani dnes si nevládneme sami. Hodně mě překvapila role Radoslava Brzobohatého, který byl běžně pasován do rolí drsňáků, ale zde si střihl naprosto nečekanou postavu, kterou bych viděl třeba spíše u Jiřího Hrzána. Brzobohatý to ale zvládl perfektně.

plakát

Chaplin malířem (1914) 

Tentokrát se Charlie trochu ustřelil. Příběh se sice opravdu odehrává v retrospektivě, což je u grotesek zajímavé a neobvyklé, ale tím zajímavost končí. Dále groteska nenabízí zrovna tklivý příběh a ani zábavu. Tudíž zůstane jen nuda a nezáživnost.

plakát

McMafie (2018) (TV seriál) 

Je to velký protiklad k dalšímu vysílanému mafiánskému seriálu, který právě sleduju - Gomora. Zatímco v italském prostředí se stále dodržují klasické metody, zde vidíme, jak funguje moderní mafie. Finanční operace, machinace, podvody, vydírání, ale též uplácení vysokých státních úředníků zpronevěra peněz pomocí moderních aplikací. Ano, tak dnes fungují velcí mafiáni, kteří se k zabíjení odhodlávají pouze v nejnutnějších případech, kdy jiné metody selhaly. A hlavně: svět se zmenšil. Dnes už nikde a nic není daleko. Po světě se lidé pohybují stejně aktivně, jako by jeli autobusem do jiného kraje. Já oceňuji zejména herecké výkony a tu podmanivou dusnou atmosféru, která působí mnohdy velmi tísnivě. Zdánlivě se v seriálu mnohdy nic neděje a přitom divák tuší, že se stahují mračna. Na druhé straně té omáčky, dialogových scén, kdy se jen vyhrožovalo, dojednávalo apod. bylo moc, ale nepochybuji, že dnes se to tak z většiny nejspíš dělá. Český divák ocení jistě zapojení Prahy a českých herců. Těžko říct, zda je McMafie tak dobrý seriál, jak je zde hodnocen, ale jedno je jisté. Pokud jsem dosud měl pocit, že je svět na pokraji zkázy, po shlédnutí mi líp nebylo. Peníze až v první řadě. Když je máte, jde úplně všechno.

Ovládací panel
2 body

Reklama

Reklama