AnnaSophia

Po dlouhé době snímek, který nenaplnil má očekávání. Očekávala jsem něco ve stylu Tohle je náš svět, neboť tahle tematika vzpoury proti (konzumnímu) systému a neohleduplné podrobování dětí životnímu stylu rodičů mě velmi fascinuje. Ale ani dlouhé záběry na neuvěřitelné krásy oregonských lesů mě neuspokojily. Bylo to moc pomalé, moc pomalé na to, s čím vším válečný veterán bojoval a co všechno se muselo odehrát v jeho dceři, aby byla schopna jej opustit. V tom pravděpodobně tkví kámen úrazu; totiž naprosto chladné, odtažité zachycení příběhu. Nejde vůbec do hloubky, nedonutí vás vybrat si mezi systémem a okrajem společnosti, je vám jenom smutně, že tomu utrápenému muži nejde pomoct. Víc emocí nacpali do svého klipu Five Finger Death Punch v písni Wrong Side of Heaven, a pravděpodobně se od nich také dozvíte více o problematice začleňování válečných veteránů do společnosti než z filmu Beze stop (což je mimochodem prognóza toho, jak se mi film vytratí z hlavy).

Ne, díky. Režisér neměl vůči mě slušnost, dát filmu snesitelnou stopáž, a já proto nemám tu slušnost vůči němu, hledat na filmu "alespoň něco" pozitivního.

Tak tohle bolí. Ušetřete si dvě hodiny života a udělejte si dobře tím, že si raději znovu pustíte Interstellar. McRoy je nesympatická, nevýrazná postava, léčící si své bolístky, vzniknuvše ze špatného vztahu s otcem. Ano, právě po otci je, neboť to je další nesympatický charakter, který se kromě práce nezajímá vůbec o nic, a na závěr jde páchat jakési teatrální harakiri. Další zajímavé vedlejší postavy nejsou. Další zajímavé dějové linky nejsou. Další filozofické úvahy nejsou. No a to je vlastně všechno. Nic víc se ve filmu nedozvíme.

Bryan Cranston asi našel své životní poslání; drogy. Myslím tím filmy s drogovou tematikou. Řemeslně je film zvládnutý na jedničku - snad jediné, co mě pobavilo, byly závěrečné fotky opravdových protagonistů (aneb můžete krásně porovnat bezvadnou vizáž amerických herců s reálnými lidmi). Na takový film bych se klidně nechala pozvat do kina na rande.

Neurazí, nenadchne. Brad Pitt hrál lépe a také v zajímavějších filmech, Angelinu Jolie příliš nemusím. Bavily mě prostřihy z manželské poradny.

Jít do kina na slepo byla tentokrát investice k nezaplacení. Film, který mě po hodně (hodně, hodně!) dlouhé době upřímně zaujal, překvapil, pobavil, dojal a co víc - donutil přemýšlet. Navíc oceňuji i zpětně zhlédnutý trailer, který je vskutku decentní a současně lákavý. Opravdu doporučuji náročnějším divákům. P.S.: Nenechte se mýlit škarohlídy, co pindají na druhou polovinu filmu. Je to jako skládačka a krásně zapadá.

Od tří čtvrtin filmu jsem se docela nudila a současně ve mně hlodala zvědavost, zdali se dočkám ještě nějakého zvratu. Tento smíšený pocit zapříčinil, že jsem vydržela do konce. Možná pro to jde (pro mě osobně) o lepší "povídavý" film. Oproti takovému Na dotek je mnohem víc zábavnější, hlavně kvůli brutalitě, žádným ženským, ale překvapivě stejnému množství sladkých řečiček.

Táhlý nevýrazný příběh obyčejného dospívání, popsaný tak chladně, že úplně nevím, kdo byla cílová skupina. Nepodařilo se mi vžít se, ani soucítit. Jedinou zajímavostí, kterou lze povznést, je podivné matčino chování. Rozumím těžké existenční situaci, a taky bych snesla jistou míru tvrdosti směrem k dětem ve výchově. Proč ale dělat z vlastní rodiny větší socky, než reálně byli, a proč shazovat sny vlastního dítěte?

Po dlouhé době nemůžu být s filmem víc spokojená. Bez zbytečných řečiček všechno přehledně naservírováno. Naprosto chápu kultovnost snímku, a také že oslovuje i dnes.

Tak jsem šla do kina na pohádku. Nedostala jsem sice úplně, co jsem chtěla, ale upřímně: pro kterého muzikanta tohle nebyl orgasmus? Ten pocit vás akusticky i emocionálně zatluče do sedadla. Ovšem to je dojem z kina, otázka je, jestli to takhle bude fungovat taky doma na notebooku bez obřího plátna a parádně nadupaných basů ze sterea... Co mi teda chybělo? Přesně to, čím se nás ve filmu rozhodli z dobré vůle nezatěžovat. Přece procesem, jakým se vlastně kapela dostala do celé té mašinérie, způsobem, jak doopravdy vznikaly největší hity, podmínky, ve kterých Queeni vyrostli. Ale od pohádek nečekáme pravdu. Nanejvýš poučení: Děcka, buďte svoji a neberte drogy!