Beze stop

Téměř celý svůj život jsem naladěná na stejnou notu jako hlavní postavy filmu, takže jsem se jimi ráda nechala provázet po lesních zákoutích státu Oregon. Kdybych byla odvážnější, určitě bych vyrazila s nimi, moderní civilizaci totiž stále častěji vnímám pouze coby nutné zlo. Americká nezávislá režisérka Debra Granik vypráví mimořádně silný příběh plný zvláštní teskné poetiky, která zanechává nostalgický pocit v duši. I když si myslím, že jsem pochopila způsob uvažování a pohnutky jednání otce i dcery, přece jen mě trochu mrzí, že na konci zůstalo víc otázek než odpovědí. (75%) (20.02.2023)

Někde mezi Útěkem do divočiny a Tohle je náš svět. Krásná příroda a výborné herecké duo, nezachrání plytký děj, ve kterém se ve výsledku mnoho neděje a tak dojemný konec vyjde docela na prázdno. Škoda, že film nemá nějaké zajímavé myšlenky, nebo vypjaté situace. Takhle zbývají jen ti herci a krásná i když trochu jednotvárná příroda. (11.02.2019)

Za souslovím "nezávislý film" v posledních letech většinou podezřívavě hledám nějaký pravdoláskařský moralizující blábol pro salónní humanisty a naivní idealisty odtržené od reality. Ale tady jsem se spletl. Nejedná se totiž o utopické vlhké fantazie o návratu do lůna Matky Přírody a životě v souladu s ní, jak jsem se zpočátku domníval, ale o psychologicky zajímavý příběh o potřebě života mimo společnost. Ne na okraji společnosti, ale mimo společnost, to je důležité. Ovšem v dnešní době a v našem civilizačním okruhu je to takřka nemožné, to dá rozum. Ale Ben Foster to se svou dcerou zkouší stále znovu a znovu a nenechává se odradit. Dlouho mi vadilo, že scénář nevysvětluje podstatnou věc, a to proč a před čím (před jakou minulostí) Foster vlastně utíká, ale postupně jsem zjistil, že to není důležité a že je vlastně lepší, když to zůstane skryto. Film zkrátka nenabízí žádné odpovědi, protože ani neklade žádné otázky. Ale v leckterém divákovi může vzbudit určité pocity a pobídnout ho i k nějakému tomu zamyšlení, třeba nad smyslem života, vesmíru a vůbec. Například část mého Já si opět potvrdila, že by se jí asi líbilo žít na americkém severozápadě. (06.11.2022)

Snímek Leave No Trace zaujme vyjma nádherných reálií portlandských lesů i svou nosnou myšlenkou, která se zabývá existenčními problémy a otázkou, jestli to, co je dobré pro mne, je dobré i pro mé potomstvo. Režisérka Debra Granik se s těmito atributy "popasovala" více než obratně. Ukazuje nám totiž život z obou stran, avšak činí tak bez nějakého kritizování či "nadržování" jedné nebo druhé straně. Je tedy čistě na divákovi, ke které části a zvyklostem společnosti se přikloní. Snímek rovněž nabídne skvělé herecké výkony, soundtrack, který precizně lícuje s poklidným tempem a krásné závěrečné titulky. Jen škoda té stopáže, která bohužel nabídne několik hluchých míst. Až na tento detail je Leave No Trace výbornou oddechovou záležitostí, jíž byste si neměli nechat ujít. Skvělá práce! „I don't have the same problem you have.“ (08.10.2018)

Captain Fantastic coby válečný veterán prchající před posttraumatickým syndromem. Nezávislé komorní drama řešící především vztah dcery a otce, ale i prázdnotu dnešní západní civilizace a její odtržení od smyslu a přírody. A především otázku svobody jedince. Velmi silný film. (30.12.2018)