Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Dokumentární

Poslední recenze (209)

plakát

Projekt Příroda (2013) 

Moc příjemná záležitost, pokud vám nevadí olizovat žáby (v překladu reklamní kampaně wild thing=máte rádi přírodu). Je poněkud paradoxní, že ve snaze odpoutat děti od obrazovek televizí a všeho ostatního, se s tímto projektem seznamujeme opět skrze obrazovku. Ale nenapadá mě, jak by tomu mohlo být jinak. Vždyť nebýt obrazovek, nevznikl by tento problém. Projekt příroda je poutavou podívanou v hlavní roli s entuziastickým Davidem Bondem, který z toho občas dělá větší divadlo, než si téma zaslouží, ale pokud jsme přesvědčeni o tom, že jeho snažení má smysl, asi mu to i promineme. Je to ve výsledku takový britský Auto*mat, kde si místo kolařů dosaďte roztomile žvatlající děti a místo radních, kteří organizátorům hází klacky pod nohy, tak neskutečné množství lidí, kteří tomuto projektu vyšli vstříc a udělali pro něj spoustu věcí zadarmo. A co si budeme povídat, projekt wildthing je nápaditě a vtipně vymyšlen, tak snad nezbývá než zatleskat a doufat, že na děti opravdu zabere. PS: Po zhlédnutí dokumentu Štěstí bysme mohli Projekt příroda použít jako věštbu toho, jaké problémy budou v Bhútánu řešit za 10 let.

plakát

Štěstí (2013) 

Vizuálně velmi působivě zachycené scenérie kdesi uprostřed hor jakési bhútánské vesničky s jakýmisi lidmi. Ono není ani tak podstatné, co tam ti lidé dělají. Důležité je, že se v těchto pustinách leccos mění, přes hory a údolí pánové v monterkách natahují dráty elektrického vedení, což znamená, že je čas na pořízení televizoru. S takto přelomovým okamžikem přichází ten pravý čas se zamyslet nad tím, co těmto obyvatelům ten neutichající proud televizní zábavy asi přinese. Na jedné straně máme pohled režiséra, z jehož podání cítíme jasný apel, že televizní zábava je zdrojem lecjakých podívaných, ale ne štěstí. Na straně druhé můžeme sledovat příběh malého chlapce (a zároveň už mnicha), který objevuje neonový svět města stejně tak jako televize. Asi by bylo trochu mylné usuzovat, že kdyby doma neměl televizi, byl by šťastnější. Stále by tu byl vliv městské civilizace, se kterou by se jednou tak jako tak musel setkat. Je tedy tím hledaným štěstím žít v horách a nenechat na sebe působit rakovinotvorné účinky civilizace? Možná. Rozhodně tím hlavním viníkem není televize, jak to tak nakrásně polopaticky vyznívá ze závěru filmu a výše uvedené anotace.

plakát

Mý věci (2013) 

Na počátku se zrodil skvělý nápad na skvělý experiment. Zbavit se všech věcí a pak si každý den po dobu jednoho roku brát po jedné věci nazpět. Skoro to vypadalo, že bychom se hravým způsobem mohli dozvědět něco o tom, co ve skutečnosti potřebujeme k životu. Tak tomu ale není. Spíše zjišťujeme, že hlavní protagonista a zároveň režisér měl doma opravdu moc věcí, kterých se potřeboval zbavit, navíc se s ním rozešla přítelkyně, tak bylo třeba se zabavit nějak jinak. Na začátku to i funguje. Petri přespává v kabátu, z okna si dělá provizorní ledničku, navíc to tu a tam koření příjemným humorem. Ve chvíli kdy si zpět do bytu přinese dostatek věcí k životu, přestává ho tahle hra bavit a na scénu vstupuje jeho nová přítelkyně. Bohužel tato osobní rovina zastínila původní záměr a režisér se už moc nevěnuje hromadění věcí po tom, co jich má dostatek k "přežití". Spokojuje se s pouhým konstatováním, že těchto pár věcí mu stačí a další si vezme až s časovým odstupem. I přes vyprchání původního záměru je dokument vizuálně poutavý a ke konci má člověk pocit jako by sledoval osud hrdiny v hraném filmu. Ono v průběhu filmu mě kolikrát napadlo: Neni tohle už náhodou až moc inscenované? Režisér po filmu tvrdil, že nebylo. Dobrá, ale rozhodně to tak působilo.

Poslední hodnocení (1 424)

Projekt Příroda (2013)

10.03.2014

Německý lékař Wakolda (2013)

09.03.2014

12 let v řetězech (2013)

09.03.2014

Štěstí (2013)

09.03.2014

Mý věci (2013)

09.03.2014

Snílci (2013)

20.02.2014

Ruka (1965)

20.02.2014

Smuteční slavnost (1969)

20.02.2014

Ovoce stromů rajských jíme (1969)

20.02.2014

Reklama

Poslední deníček (2)

Berlínské objevy

Ačkoliv jsem na Berlinale neviděl nějaké převratné množství filmů, objevil jsem nějaké, které mohu doporučit.

 

Weight of Elephants - Citlivě, ale i hravě zpracovaný debut novozélandského režiséra, který produkovala Trierova Zentropa. O filmu a jeho krátké hodnocení zde.

 

Don Jon's Addiction - celovečerní debut herce Josepha Gordon-Levitta. Film zachycuje prostředí, které je mi stejně slizké jako Michal David sám. Diskotéky, divné oblečení, vysoké podpatky, porno. Do toho všeho namontovaná Scarlett Johansson, která touto rolí ztrácí veškerou přirozenou přitažlivost. I přes to všechno je snímek natočený velmi s nadhledem a sebekriticky. Ke konci neustále opakující se zkratky začnou nudit, ale i tak jde o počin, který stojí za trochu pozornosti.

 

Ayer no termina nunca - Velmi komorní snímek, který v sobě zrcadlí náladu v současném Španělsku více, než se na první pohled může zdát. Otázka, jak tuto vlastnost dokážou rozpoznat lidé, kteří o současném Španělsku nemají sebemenší ponětí. Každopádně mezník ve filmografii režisérky Isabel Coixet a více písmenek také zde.

 

Before Midnight - Třetí setkání Jesseho a Celine, tentokráte v Řecku. Richard Linklater spanile pokračuje v chytrém romantickém konverzačním dramatu, které odstartoval v roce 1995 filmem Před úsvitem. Stejně jako v předchozích dílech, i zde Linklater rozehrává hru, v níž postupně odhaluje odpovědi na otázky spjaté s časovou prodlevou v životě hlavních hrdinů. Tyto otázky nabírají na naléhavosti i kvůli tomu, že stejný časový odstup prožili i samotní diváci. Tentokráte s ústřední dvojicí prožíváme i krapet hořkosti a celkově zjišťujeme, že jejich předchozí náhodná setkání ve Vídni a Paříži byla zahalena v blyštivém pozlátku, po jehož rozbalení zůstalo to, čeho se oba předtím obávali. Tímto posunem Linklater zvedá úroveň, která lehce poklesla s druhým dílem, kde se výstavba filmu příliš nelišila od prvního dílu a tvůrce jako by spoléhal na tento úspěšný model.

 

Side effects - Údajně Soderberghův poslední snímek. Jak režisér oznámil na Berlinale, cítí se být unaven jednáním producentů. I když Side effects nepředstavují žádný zásadní průlom, Soderbergh je mistr žánru a stesk nad jeho odchodem po zhlédnutí tohoto snímku je oprávněný. Krátká recenze opět zde.

Berlínské objevy

Ovládací panel
22 bodů

Reklama

Reklama