Belatris

Kdyby to dělal kdokoliv jiný než opulencí posedlý Buzz, bylo by z toho něco koukatelného (Dicaprio by se o to postaral). Uvítala bych, kdyby bombastickost večírků byla v pozadí a dokreslovala to, co se děje mezi postavami a v nich, ale dobrá třetina filmu (ne-li víc) měla v centru pozornosti večírek jako takový - samoúčelnosti se dají odpustit, když jsou ve snesitelném měřítku. Buzzův Gatsby je nevyvážený patvar. Měl to natočit Joe Wright!

Tohle mohl být tak dobrý film, kdyby majstři tak kolosálně nezk...azili scénář. Nudný, roztahaný, nablblý, bez napětí a tempa... Tobey Maguire byl Spider-Man naprd, konečně dostala postava skvělý casting a stejně to nevyšlo. Aspoň v pár scénách zvládl Andrew Garfield přeprat nejenom ještěráka, ale i scenáristy. Asi si těch cca 30 minut z toho filmu vystřihnu a budu si to pouštět jako spider-sérum. A ke castingu ještě jednu věc: Emma Stone je nadaná herečka, ale s tím, co pro ni páni scenáristi nadatlovali, ani ona nic moc nesvedla. Velká škoda. Ale ještě mě napadá jedna důležitá věc, kterou jsem si moc užila: to, jak si v Garfieldově podání Spider-Man užívá to, že je Spider-Man – jakmile si osahá své atletické dovednosti a začne svištět mezi mrakodrapy s plnou parádou, tak byla fakt radost s ním ty chvilky sdílet.

Nádherné na pohled i na poslech, jen trochu dlouhé. Pochybovala jsem, že by Keira Knightley dokázala ztvárnit Annu, a pletla jsem se; byla kouzelná a jako největší gejzír emocí v příběhu zvládla přenášet emoce i na diváka. Divadelnost fungovala dokonale - hravě, nápaditě a byla strhující. MacFadyen byl oslnivý - lepšího Stivu jsem neviděla.

Po tom, co jsem zapomněla na knižní předlohu, zvedám hodnocení ze 2 na 4 hvězdy. S odstupem času je tenhle film přiměřeně působivý. Všechny dílčí nespokojenosti se dají snadno umlčet (nesnáším tu humoristickou část s Cavendishem, tedy krom té úvodní scény). Naopak si vždycky velmi užívám Neo Seoul a sonmi-451. Přímočará tezovitost mi nevadí, v té divoké střihové skladbě (kterou jsem si oproti prvnímu zhlédnutí nesmírně užívala) se to rozředí - větší sofistikovanost by nemusela fungovat. Možná je to tím, že jsem se hluboce zamilovala do Sense8, takže jsem absolvovala "výcvik", který mi před lety při prvním zhlédnutí chyběl. Ano, vážně mě to bavilo.

Poctivě odvedená filmařina, vizuálně nosná a opojná - to bylo první plus, vcelku očekávané. Druhým byl soundtrack, rovněž žádné překvapení. Umění Martina Freemana už beru za potvrzené roky. Ale že vydržím tu šílenou stopáž bez jediného cynického úšklebku a ani jednou nepocítím nutkání se filmu vysmát, to je stejně nečekané, jako Bilbova hrdinná výprava. Stesky na špatné uchopení trpaslíků nechápu ani v nejmenším. Po zhlédnutí jsem byla přesvědčená o tom, že z celé slavné Středozemě jsou právě trpaslíci ti, kteří jsou mému srdci (a žaludku a představě zábavy) nejblíže. Patos ve filmových zpracováních Tolkiena beru jako nutný a v Jacksonově podání snadno snesitelný. Jediným velkým mínusem je pro mě trochu přešvihnutá akčnost, kterou sice prokládaly klidnější pasáže, ale i tak ta smršť akce z výsledku trčí. Jediné místo, kde jsem se akcí vyloženě kochala, byla bitka obrů, která mě zarazila do sedačky a skoro přiměla hlasitě fandit a áááchat. Mezi další výhrady nebo při nejmenším rozpaky patří boj s měřítkem - v Pánovi prstenů byli měřítkem lidé a podle nich se "zmenšovalo" a "zvětšovalo"; v Hobitovi jsou měřítkem trpaslíci a celkově míry jednotlivých ras trochu lítají, na což jsem ochotně zapomněla, jakmile mě strhla celková (nepřešvihnutá!) vizualita. Celkově tedy čtyři hvězdy - ani jedné nelituju a neváhám přiznat, že pro mě je filmový Hobit lepší než kniha, kterou jsem opakovaně nebyla schopna rozečíst.

Musím přiznat, že jsem byla k filmu velmi skeptická už od chvíle, co jsem se o něm dověděla. Zhlédnutí trailerů mou skepsi jen prohloubilo. O to překvapivější byla má reakce na první zhlédnutí. Dvojice "gladiátorů" z dvanáctého obvodu (Jennifer Lawrence a Josh Hutcherson) mě potěšila civilním projevem a ani srdcervoucí pasáže, které dokážou pohřbít každý obstojný film šest stop pod zem, pro mne nebyly k nepřežití (což oceňuju!). Surovost a bezvýchodnost dění v aréně včetně manipulace shora (režisér a jeho tým manipulátorů), to všechno vytvořilo hutnou atmosféru. A zvěř, která v dekadentně pestrobarevných oblečcích sleduje celou tu hrůzu, atmosféru zcela podtrhuje. A snímání první třetiny - skoro až dokumentárně syrový záznam světa, který ovládá bída a rezignace na lidskost - to byla síla. Nízký rozpočet filmu velmi prospěl.

Nepotřebuju adaptace, které se snaží být chirurgicky přesné, ale casting Pattisona mě rozesmál už u traileru, a při sledování filmu samotného jsem se smála čím dál víc. Až na jediný záchvěv herectví (když překvapivě změnil svůj univerzální výraz) byl tím nejnudnějším, nejméně charismatickým a zajímavým mužem, který se kdy objevil na plátně... Což je tedy opravdu ideální volba pro Maupassantova Miláčka. Dámské osazenstvo dostálo svému obvyklému standardu a kdybych si mohla z té hodiny a půl vystřihnout unylého Eddieho, snad bych se k tomuto snímku ještě někdy vrátila.

Hudbu stranou, celý kvartet hrál skvěle. Zvlášť Seymour Hoffman rozhodně nehrál druhé housle!

Nádherný film, který jako jeden z mála dokázal perfektně vybalancovat emoce, napětí a sociální rozměr. Ničeho nebylo příliš, všechno do sebe zapadlo a přineslo to maximální divácký zážitek. Bez debat je to snímek hodný zařazení do nejoblíbenějších filmů. Smekám před scénáristou a režisérem, protože dokázali z daného žánru vytěžit nejvíc, co pamatuju.

Jako film to pro mě nefunguje. Je to jako pár videoklipů slepených s náčrty dialogů, které si zkouší student tvůrčího psaní. Chystám se na knihu. Možná jde jen o slepotu Chboského (když si autor knihy dělá sám i adaptaci - scénář, a dokonce i režii - hrozí průser, protože nemá od látky dostatečný odstup a nevnímá limity odlišného média), nebo se prostě nepovedlo obojí. Film se rozhodně nepovedl.