maaca

Nádherná podívaná. Jediné co mi při sledování chybělo byl šálek čaje.

Ještě trochu temnější, lépe zahraný, propracovanější a odvážnější než o rok starší Pasiáns. Film je plný vtípků, nebo alespoň pokusů o ně, ale místo aby atmosféru odlehčovaly, dělají jí ještě trochu tísnivější. Rozhodně nezapomenutelný zážitek.

Pro mě hlavně příběh o touze po něčem, co nakonec vůbec nepotřebujeme a vlastně ani nechceme. O tom, že se ženeme za nějakým pochybným cílem a zapomínáme žít. O tom, že hlava, ruce a srdce musí tvořit jeden celek, jedno tělo a jen společně fungují, jak mají. Jedná se ale o film, který vám nenaservíruje odpovědi na stříbrném podnose (tam bude akorát mluvící hlava Jiřího Schmitzera). Kdo chce, ten si smysl jednotlivých obrazů a celého filmu najde (a každý si najde vlastní), kdo nechce, bude asi hodně zklamaný. Výborná kamera, dobře zahrané a celé to skvěle drží pohromadě. Oproti Vaterlandu mnohem filmověji natočený film. David Jařab je na nejlepší cestě stát se jedním z režisérů, které uznává celý svět, ale doma o nich nikdo neví.

Za těch skoro devadesát let, co uplynulo od premiéry filmu Nosferatu se změnil filmový jazyk a vypadá to, že se (konečně) změnili i upíři. Upřímně řečeno, už pomalu začínali nudit. Ať vejde ten pravý rozhodně nenudí i přes to, že celý plyne v jakémsi melancholickém poklidu.

Tahle více než dvě a půl hodiny trvající podívaná vás prostě pořádně chytne a protáhne důkladně promíchanou minulostí, současností, budoucností, sny a halucinacemi a nenechá vás ani na chvíli vydechnout. To vše se odehrává mezi feťáky a striptýzovými bary někde na periferii Tokia. Hlavní hrdina v tom vlastně skoro vůbec nehraje a navíc je většinu času mrtvý. Z kina jsem si neodnesl hluboké otázky ani odpovědi, ale někde hluboko v mozku mi zůstane navždy vypálený obraz toho filmu.

Hodně mrazivá záležitost. Psychologické filmy o partě lidí zavřených někde mě normálně vůbec nebaví. Ale Pasiáns je skvělý od začátku do konce a nenudí ani chvíli. Atmosféra by se dala celou dobu krájet. I když to původně možná nebyl záměr autorů, spojení s okupací našimi spřátelenými armádami se prostě nabízí a dává filmu úplně jiný rozměr.

Nevěřil bych, jaká sranda může být (ne)spáchat bombový útok. Hlavní hrdinové (teroristi) jsou taková banda idiotů, že jim prostě musíte fandit. Kdo má rád britský humor, bude nadšený, kdo ne (a nedokáže se dívat na věci s nadhledem) může být pěkně naštvaný a znechucený.

Adaptace klasické pohádky o princezně se zlatou hvězdou pro malinko větší děti a otevřenější rodiče. Jen tahle princezna je trochu emancipovanější (rozuměj o hodně víc nas***ná). Pro mě skvělá béčková pohádka.

Takové komorní Lost Highway.

Opravdu povedený film o tom, jak daleko k sobě máme, i když bydlíme na jednom sídlišti. Originální. Napínavé. Vtipné.