Arbiter

Vím, že je to samolibý statement, ale antropologie (etnografie) zde ukazuje, jakou sílu a relevanci má výpověď založená na vhledu do problematiky a dllouhodobém zúčastněném pobytu v terénu - a to nehledě na to, že televizní formát výslednou podobu pravděpodobně ovlivnil a lehce banalizoval. Otázka je, jestli propastný rozdíl ve výpovědní hodnotě u takovýchto snímků na straně jedné a dojmologických blábolů od stolu na straně druhé v posledku neocení jen a pouze další antropologové.

Vizuálně hezká koncentrace deprese a nudy, prokládaná dvouminotovými úseky soulože. Nic se neděje, je to fakt divný a všichni jsou tak nějak svině. Bomba.

A to já si užil především všudypřítomný šovinismus a sexuální napětí mezi alfasamcem a jakoukoliv sukní, macho týpky a macho dialogy a pitvořící se zlosyny a elegantní highclass zlosyny a šroubovanou - až groteskní - řeč těla a všudypřítomná cigára a smál jsem se tomu a bylo to fajn. Detektivní zápletka jako z pera Agathy Christie mi byla vlastně fuk.

(spoilery) Bottoms up! Je to za náma. Třetí díl vnímám jako nejlepší z trilogie - a nejrozporuplnější. ___ Vsadil jsem se s mnoha lidmi, že to v druhém díle Jackson s láskou trpaslíka a elfky myslí jen tak jako symbolicky. Snad se neozvou s nárokem na výhru všichni. Nevadí mi, že se do sebe zakoukali. Nesedí mi ale ono pubertální vzplanutí, které za jejich láskou stojí. Ne k stovky let staré elfce. Elfům trvá, než se zamilují. Kili by se musel sakra nachodit Temným hvozdem a rozjímat o svitu hvězd, než by takovou slečnu dostal do kolen. ___ Víc mě mrzí jiná rozhodnutí, která nepasují do Tolkienova lore. Myslím, že Sauron neměl být v Dol Gulduru takto explicitně odhalen. Sauron byl zlo tušené, nikoliv odhalené všem členům Rady. Zamrzí také odhalení Galadrielina prstenu moci a jeho použití. Jak neřeším invenční nakládání s materiálem v rámci filmu, takové věci by myslím měly být dodržovány. Mimochodem se u této scény opět ukazuje až dětsky doslovné a přímočaré přemýšlení Jacksona. ___ Kdyby Legolas v nějakém díle neudělal aspoň jednu superhrdinskou totální kravinu, asi se budu cítit nepříjemně. ___ Bitvy byly vizuálně úžasné. Hltal jsem každý akční záběr. Trpasličí šiky, souboj se stínovou devítkou, elfí sparťanské jednotky SS... (elfí vsuvka: Proč byli tak synchronizovaní, když v okamžiku střetu vedli souboj individualisticky? A proč přeskočili trpasličí hradbu v okamžiku, kdy ta měla potenciál rozmasakrovat první voj skřetů pouhou setrvačností jejich běhu? A proč byli skřeti lépe organizovaní?). ___ Velkou roli v požitku z bitev myslím hrálo HFR 3D. Jako bych měl mnohem více času si každý záběr a scénu pořádně prohlédnout. I hbitý střih a rychlé přejezdy "trvaly déle". Dolby Atmos jsem ocenil snad jen při scénách se Šmakem, stálo to však za to. ___ Moc se těším na prodlouženou verzi, protože jsem vnímal na mnoha místech velkou zkratkovitost. Děje nebyly často dovysvětleny (cesta Legolase a Tauriel k pevnosti, Thranduilovy schýzy, konec bitvy Pěti armád, Bilbův návrat do kraje a tak dále). Najednou je v poměrně rozvleklé trilogii málo místa na vyprávění, což je škoda. ___ Vadí mi také, jak moc někdy Jackson rezignoval na logiku, kdy tisíce těžce obrněných skřetů padá jako hrušky pod návalem desítek v hadry oděných rybářů, kdy se z ničeho nic objeví ve vchodu do Ereboru zvon, který zničí provizorní hradbu, kdy Bilbo hodí kamenem a skřet odletí metr vzad mrtev, kdy hlásná trouba, která dominovala oslavám nad městem Dol, bez prostředků ke změně tónů slouží k odehrání celé písně, a tak dále. ___ To jsou ale věci, kterým se jenom směju a celkový dojem příliš nezkazí. To už mě víc štvou Orli, kteří absolutně degradují lidské oběti tím, jak vždy přiletí pozdě a všechno vyřeší levým pařátem. ___ Nemyslím si, že by tři díly byly ve výsledku zbytečné. V Jacksonem zkonstruovaných částech mi ale vadí slabá nápaditost, neustálé vyvařování stále stejního a tupá přímočarost, kdy povrchně kopíruje silné motivy a mechanismy z Pána prstenů (zasažení Černým šípem, Galadriel pod vlivem moci (nějakého) prstenu, atp.). Pán prstenů byl pro mě zkrátka ve všech ohledech lepší.Vizuálem, uvěřitelnou dynamika dění, dialogy i menším důraz na zážitkovou zábavovost výpravy. Nic to ale nemění na faktu, že jsem si Středozem v Jacksonově sextalogii celkově moc užil a doufám ve speciální edici prodloužených verzí, které drobnými úpravami ve střihu utvoří plynulý a bezchybně navazující jeden film.

Z filmu nejsem tak nenaložený, jak to z následujících řádků asi působí. Kritika totiž směřuje na věci, díky kterým není tak úžasný, jak být mohl. O to je má reakce víc hořká: Já bych nadával, až bych brečel. První díl Hobita je výpravou přehnaně opulentní, často prázdná schránka na (díky vysokému rozlišení) místy papundeklově působící kulisy, odkazy k LotR trilogii a 3D fičury. U Pána prstenů jsem nadával, že se zkracovalo. Tady nadávám, že se nekrátilo. Pohádkový rastr se tluče s Lotrovským, Shore je až na trpasličí track výrazný jen ve starých známých motivech (proč nepřizvali nikoho jiného, vždyť to byla composer-sebevražda) a celkově má člověk pocit, že sleduje fetišizující vzpomínkovou běhanou volakerých figurek a předlouhou seznamku. Hobit se ztrácí mezi prázdnou atrakcí, které na zvolenou stopáž chybí témata, berličkou staršího bráchy, místy příliš doslovnou adaptací a naštěstí i svébytným hravým snímkem. Těším se na další filmy: věřím totiž, že v nich skončí poklonkování minulosti a ke slovu se dostane víc z Dodatků a vlastní invence Jacksona a del Tora. Nyní alespoň děkuji za mnoho kusých potěšení v poměrně zvoraném celku. Radagast, Hádanky ve tmě, slibně rozjetá nehobití dějová linka a scénáristická odvaha při zasahování do pár zásadních okamžiků z knihy budiž laskavou záchranou. To, že Hobit tenduje ke hře na malého LotRa, mě ale neba stejně, jako zběsilé pohazování trpaslíky a sutinami, jen aby hladová REDka dostala nažrat. EDIT: po druhé projekci mám z filmu poměrně lepší dojem a zhisané místo se zapouzdřilo jen na poslední třetinu filmu. Do opuštění Roklinky moc fajn, po té, až na hádanky ve tmě, ubíjející a nudná nálož akce pro efekt.

.. a v srdcích dobrých roste neklid / a v srdcích zkažených hlad // A srdce čistá jed chtějí pít / když temný pán se směje, ve stínu lží skryt // ___ Věčné pokušení, které drnká na ambice i těch zdánlivě nejčistších. To je jeden z motivů, který Tolkien protkal celou Ardou a Peter Jackson příjemně akcentuje v druhém díle své trilogie, která Hobitem je, ale v mnohém není. ___ S technickým pokrokem roste tvůrcovo pokušení nasadit si onen "prsten moci," který nabízí možnosti doposud nevídané. Jak zrádné.. Vyvstane totiž obrovská výzva: odolat, neutopit se v říši, kde jsou sny splnitelné a nevědomky tak vytvořit, v našem případě z filmu, přeplácanou a impotentní volovinu. Hlavně pro to jsem byl prvním dílem poměrně zklamán. Myslím, že Jackson se od dob Pána prstenů plácá a opijí v testování hranic technických možností, a že souboj o soudnost vloni trochu prohrál.___ Předpokládám dvě možnosti. Buď jsem zkrátka potupně přistoupil na Jacksonovu starou hru nebo se v druhém díle naučil skloubit samožerskou velkolepost s vizuálními i vypravěčskými drobnostmi, funkčním narativem, vlastní invenci a dětinskými radůstkami, které dají chvilkami vzpomenout i na ten legendární Braindead. Po druhém díle se dá uznat, že započaté linie a nitky příběhu sebejistě a uvěřitelně směřují ke společnému grand finále, které Tolkienovo universum, tvrdím, obohatí a v mnohém stmelí. ___ Stále nepotřebuji mít z Elfů ninja bojovníky level 99, kteří hiphopují po světě, jako by neexistovala gravitace. Trpaslíci pro mě nikdy nebudou sympatičtí v roli řvoucích a neohrabaných Chaplinů, kteří neustále někam padají. Každý záběr, kde se něco obrovského nehroutí, je pro mě i tentokrát balzámem na duši. To vše ale v tomto díle organičtěji zapadá do vyprávění. Hlavně ale, jak už jsem říkal, je vše 1) protkáno rozvíjejícím se motivem zla a jeho milence, pokušení, které testují a mrzačí duše, a 2) určitou komorní linkou vyprávění, která si drží své místo za opulentním pozlátkem. To je to nejdůležitější. První část byla rozkročena mezi pohádku a temnější styl Pána prstenů. Vizuál byl křiklavý a místy příliš umělý. Nabourávalo to dojem celistvosti. Nyní forma drží více pohromadě, je uvěřitelnější a vizuál méně nadreálný - a v tom neohrabaný. Moc se těším, až bude příštím rokem sága kompletní. ___ Mnohé je tedy odpuštěno, Petere, na desetiný to máš za 3,7* a na píseň k závěrečným titulkům jsem při hodnocení raději zapomněl. P.S.: Na myšlenky výše zmíněné si nenárokuji autorství. Mnohé vznikly organicky během diskuze při jízdě metrem z projekce.

Milá emancipační pohádka.

Krysa zůstane krysou. Zlatem si koupí tak maximálně krysí sáčko. Z hedvábí. Je fajn, že pod nánosem hřbitovní hlíny takovej frak vydrží dlouho po tom, co tělo vyhnije. To za to stojí __ A tabák, nesmim zapomenout na ten všudy přítomnej tabák. Western, baby.

Holubici jsem viděl nedlouho po Markétě Lazarové a to aniž bych dopředu věděl, že jde o dílo stejného režiséra. I zde mě ale Vláčil okouzlil především skrze obrazy, skrze jednotlivé záběry. Vystačil bych si s nimi i kdyby nebyly prostředkem filmové narace. Banální námět děje nevnímám jako negativum, protože právě jednoduchost evokuje až dětsky upřímnou čistotu mysli (dobroty, zvídavosti, strachu i zloby) a jakousi křehkost v duchu Malého prince, kterou pro mě reprezentovala právě i vizuální složka. Pokud se jedná o kýčovitost této křehkosti a děje i motivů, vždycky jsem byl shovívavý. V mnoha ohledech jsem holt cílovka, cynik mě netrestej. Ona přímočarost by ale měla být v takovém případě jasná jako křišťál a mně bohužel nepřesvědčila motivace konání některých postav. Stejně tak mě trochu zklamala přílišná doslovnost a vysvětlivky u předkládaných motivů a symbolů. Ale ty obrazy, ty jsou pro mě vážně nezapomenutelné. ____ O co intimnějším zážitkem snímek pro mnohé byl, o to víc mě naštvaly okolnosti během ČSFD projekce. Jestli něco zařvalo, tak dokumentaristická etika. Vybudovat tak strojenou atmosféru, kdy se většina sálu nutně musí cítit jako banda bílých myšek během pokusu v laborce, dokáže málokteré eso. Co chce tvůrce "autentického" zachytit, když z jeho strany dochází k tak necitlivé a nešikovné orchestraci "výzkumného" prostředí? Nejdřív se nám jako loutka na gumě odkudsi vytáhne ze situace očividně nadšený Douglas, jen aby se s pocitem úlevy zase rychle vytratil. A kamery čekaly.. jásot? Vzlyk? Něco? Emoci.. a žer. Jak chce dokumentarista získat představu o tom, co se jal poznávat, když direktivně udává tempo dění? Jak si může někdo dovolit bez předchozího upozornění natáčet skupinu lidí (a mezi upozornění vážně nepočítám až zbabělé "teď vás natáčíme a bude to super") a jako bezohledný krvesaj pár vteřin po konci snímku očekávat sofistikované odpovědi na debilní otázky - ale pozor, pouze na mikrofon! Kdyby to tvůrci eticky zvládli, skončí s náma po projekci na pivu a maj materiál o asociálních pseudointelektuálních nerdech z ČSFD na dva filmy. První dvě piva jsem byl jejich a vlastně i Pomovým přístupem vážně zklamanej a rozčarovanej. Teď už mám zase v hlavě jen ony Vláčilovy obrazy.

Jestli pak v té školce znovu začal pracovat.