druhaveta

Přes dramaturgicky tragickou druhou polovinu zůstávají Komici Apatowovým nejzajímavějším filmem: insiderským a schopným nadhledu zároveň, metodicky zkoumajícím lidi, jejichž hlavní dorozumívací prostředek se světem tvoří humor, přesně vystihujícím jeho lákavou neempatičnost i jeho použití coby sebeobranného štítu.

Kdyby to aspoň Thomas Harris napsal pro prachy - pak by z toho snad tolik nestříkala ta nekritická opičí láska ke postavě, od které se autor odmítá odtrhnout.

Ze všech sérií s áčkovým výkopem padly Čelisti na držku nejvíc.

Podobnost s Romerovým Deníkem mrtvých je až zarážející: v obou případech se zasloužilí žánroví bouráci, ve kterých ještě úplně nevyhasly ambice, domnívají, že estetika "nových médií" je přesně to pravé ořechové jak divákovi narvat do chřtánu Zásadní Myšlenku, až se mu ohne čípek - a v obou případech to končí křečovitě nevěrohodným fake stylem, přitrouble manipulativním dějem, primitivním figurkařením a pateticky šroubovaným deklamováním na kameru.

Vánoce jako technologický zázrak.

Elliott a E.T. dospívají v muže.

Protosandlerovka.

Něco jako operetní verze původní BR (už dlouho jsem neviděl, aby kamera stoupala od hrdiny, který drží v náručí mrtvého přítele a řve "Ne!" - a bylo to myšleno vážně).

Inteligentní subtext zombické kvadrologie vystřídalo v Deníku polopatistické mudrlantství, metaforické jedy byly nahrazeny afektovanými promluvami na kameru a Romerův odtažitý, nic neodpouštějící režijní styl zdegeneroval do umělohmotné, nevěrohodné napodobeniny home videa (rozdíl mezi tímhle a Monstrem je do očí bijící - i v tom, že zatímco Romero o "Youtube fenoménu" nechává postavy jenom chytrolínsky žvanit, Reeves a Abrams ho dokáží postihnout filmařskými prostředky).

"Noc" je první reakce, "Úsvit" o tom, jak v nových podmínkách přežít - a "Den" o snu, že by se tohle přežívání zase mohlo někdy změnit v život: v novém světě, v nově strukturované společnosti (a "Země" je pochopitelně konec tohoto snu).