nicolas17

Power Rangers pro nás skoro třicátníky mají jakousi hodnotu proto, že když se na ně podíváme, připomenou nám mládí, kdy jsme o víkendech společně s hrdiny v televizi potichu morfovali, zatímco rodiče ještě spali vedle v ložnici. Nový film má smůlu v tom, že mladší publikum má jiné, daleko zajímavější (objektivně dodávám) hrdiny, kteří zachraňují svět a většinu starších diváku tenhle žánr nikdy nezajímal. Výsledek mi tedy připadá naprosto logický vzhledem ke slabému, neoriginálnímu příběhu a absence alespoň malinkaté invence z pohledu scénáře a režie. Z herců mi utkvěli v hlavě dvě postavy. Na hlavní mužského rangera vykydali tolik makeupu, že měl skoro tak pěkné tvářičky jako Nastěnka blahé paměti. Když mu navíc nahodili do vlasů vlnu ala Tintin, výběr barvy jeho rangerovského obleku byl jasný. Vizážista se vyznamenal i u hlavní záporačky, jejíž vizáž ve tváři připomínala infekční onemocnění kůže. Z celého filmu mě tak zaujaly dvě věci, a to krátká připomínka starého soundtracku, a pobavilo mě také přesunutí afroamerického herce z černého do modrého obleku, protože takhle je to teď správné. Hlavní myšlenka po shlédnutí filmu je myslím jasná: některé filmy a seriály jsou krásné proto, že jsme je viděli v době dávné a jakákoliv pozdější připomínka to může pouze pokazit.