Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Fantasy
  • Animovaný

Recenze (255)

plakát

Armáda temnot (1992) 

Konečně jsem to měl možnost vidět. Naprosto strašný! Doporučuju.

plakát

Ave, Caesar! (2016) 

Jako nevim. Hodně dlouho jsem neviděl divnější film. Doteď jsem nepochopil většinu scén. Nedává to smysl (aspoň mně ne) a to je super! Samozřejmě fakt, že se na plátně objeví známá jména je pro někoho lákadlo samo o sobě ale v tomhle případě by to pro mě byla spíše neskutečná dávka dekadence a nekonvekčního humoru. Jdi na to taky!

plakát

Avengers: Age of Ultron (2015) 

Avengers jsou hlavně hrdinové mého srdce. Na film sem se těšil opravdu dlouho a troufám si říct, že nic lepšího už letos nebude. Jednoduše to byla mrda. Jako měl sem za sebou 21 hodinový marathon MARVEL filmů, tak si to možná nepamatuju dost dobře, ale byla to mrda. Opět nás film snaží nakopávat už od první vteřiny, což se mu skutečně daří. Postupně se dostáváme do děje, zjišťujeme, co by jak mohlo být a další scény nám naše představi dokonale ničí a opět nás nakopávají. Všechno to nádherně doplňují komické kousky našich superhrdinů, kterých je ve filmu dost a vůbec to nepůsobí jako lámání přes koleno. Zároveň si film stále udržuje vážnost a od akce neutíká. Všechno spěje do epického finále, kde už to trošku balancuje na hraně kýče ale to jen na chvilku, hned se nám to elegantně vrací do roviny epična a mrdy, jako tomu bylo ve zbytku filmu. (1500%)

plakát

Avengers: Endgame (2019) 

Endgame jsem shlédl v Nizozemsku, s nizozemskými titulky. Byl to opravdu jiný zážitek než v Čechách. Bylo do určité míry skvělé, že tam byla atmosféra jako na stadionu - lidé skandovali, když jejich oblíbený hrdina udělal něco hustého, smáli se a tleskali povedeným gagům. To bylo trochu horší, protože oni si to přečetli v titulkách dřív než to hrdinové řekli, což jsem pak přes smích neslyšel. Takže vtipné to asi bylo, ale nevím jak. Co se týče těch hustých věcí, tak těch je tam nad míru. První třetina filmu sice byla poměrně táhlá, ale nutná. Přinelsa i tak na plátno věci, které jsem od Marvelu ještě pořádně neviděl. Každý hrdina se představil zároveň i jako člověk. To jsem čekal. Nečekal jsem ale, že druhá třetina filmu bude až tak moc protkaná odkazy na předešlých 12 let filmů, což mě ale potěšilo. Třetí třetina už bylo takové shromažďování celého vesmíru a epická bitva zakončená rozhřešeními životů jednotlicých postav. Některé skončí lépe, některé hůř.

plakát

Baby Driver (2017) 

První půlka stojí za nic. Ke druhé se tedy musíte prospat a pak se to všechno stane ve 20 minutách... film o ničem.

plakát

Barbie (2023) 

"Barborku" jsem viděl ve dvojáku s doktorem Oppenheimerem, takže takzvaně "full zážitek". Co se týče prvně promítaného filmu, očekávání jsem měl velmi nízká. De facto žádná; neviděl jsem žádný trailer, žádné recenze, nic. Jen, že tam hraje Margot Robbie s Ryanem Goslingem. Vlastně kecám, viděl jsem jednu kontroverzi spojenou s Vietnamem a mapou "reálného světa", která měla jaksi zobrazovat nárok Číny na Jihočínské moře. Ale to, tedy kromě rozdělení na dva světy, o filmu nic moc neříká. Už od prvních minut jsem byl filmem velmi mile překvapen. Strhující vizuál dotažený do detailů, kde si hráli s lidmi jako s animovanými postavami, respektive panenkami, prostředí, domy, postavy vyhublé především v charakteru, absurdita, bizár, všecko skvělý. Vtipem a obecně humornými sekvencemi se nešetřilo, a to vše na půdoryse kritiky jak dnešní kapitalistické patriarchální společnosti, tak částečně i jejího domnělého úhlavního nepřítele - feminismu. Úchvatná jízda pokračuje až do samotného finále, kde jako by děj najel do bláta a ztratil šťávu. Závěrečný projev byl až příliš doslovný, jako by se scénaristky snažily až didakticky odpovědět na všechny argumenty, což sice chápu, ale mohly si tam něco odpustit. Nechci tím shodit tenhle skvělej filmovej zážitek, ve kterém se objeví hned několik hvězd z mé srdcovky Sex Education, ale sečteno podtrženo to až tak hluboký není. Jinak představení patriarchátu za mě naprosto skvělý, komický potenciál naplněn. Díky.

plakát

Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti (2016) 

Celý film se jakože hrozně moc chystá na epickou bitvu. Která hrozně moc začne. A hned skončí. Jakoby už samotné přípravy zabraly až příliš mnoho času a na to nejlepší jako by už nezbyl, protože konec musel taky mít dostatečně dlouhé záběry na americkou vlaječku... Takže dojem z filmu trošku rozpačitý. Hlavní záporák mi neseděl, rádoby Joker asi. Ale o dost slabší. Spíš asi tak, že jak film plyne tak jeho osobnost nějak ztrácí charakter. Asi jsem od filmu očekával více. Jak jsem naznačil na začátku, velké finále není až tak velké. I ta zrůda, co vyleze z godzilýho vajce nebyla příliš strašidelná. Nedostala na to chudák ani tolik prostoru. Neměla žádný moment překvapení. Navíc byla vpodstatě od začátku jasná. Takže žádnej trhák.

plakát

Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn) (2020) 

Nablblá feministicko emancipační etuda, kde to Harley sama sice neutáhne, ale její kolegyňky jí vlastně úplně nepomáhají. Nepomáhá jí ani její rádoby potrhlé a nesystematické vyprávění, které se občas pokusí probořit 4. stěnu (nebo tak něco), ale nějak to nejde. Je to příliš na sílu. Do toho lehce komiksový vizuál, který je ale velmi sporadicky využit pouze pro představování postav a občas se objeví v drobných detailech na pozadí, dokreslující kolážovitost celého filmu. Co se Harley samotné týče, její příběh ve své podstatě absolutně nepřitáhl moji pozornost. O to mémě příběhy vedlejších ptáčků. Charisma, které měla v předchozím díle už tak nějak vymizelo. Není vtipná, vysmívá se klišé, kterých se pak ale nešikovně drží, a choreografie akčních scén je stejně naivní jako desaturovaná panoramata Gothamu, ve kterých měla podivuhodně proměňující se emancipovaná Harleen Quinzel vynikat barevnými kostýmky a širokým červeným úsměvem. Mně však film úsměv nevykouzlil.

plakát

Black Mirror: Bandersnatch (2018) 

Je to první film, který jsem podobného druhu viděl. Pro mě tak první půl hodina opravdu zajímavá. Po hodině, kdy se vracíte v ději (nebo vlastně nevracíte) a ono vám to dává jiné možnosti, tak mě to celkem přestalo bavit, ztratilo to drive a rozhodování bylo již motivováno spíše chutí to už dokončit, než opravdu zjistit, co by kdyby...