CaveRnDish

Výborný film z budoucnosti, včetně výborného Toma Cruise a v podstatě všech herců, který můžu bez výhrad doporučit. Nějaké výtky? Pronásledování Andertona jednotkou tryskových policistů na mě působilo groteskně, ne akčně. Stejně tak pronásledování a pád původních Andertonových očí do kanálu mě rozesmálo. A konec filmu byl optimistický, jenže ve skutečnosti tomu tak nebude.

Naprůměrný korejský seriál, ve kterém se mi poprvé herecky líbila Yoo In-Na, v hlavní roli mladé modelky/herečky. Zdá se, že tento typ postav - jednoduché naivky, případně submisivní vedlejší postavy, jakou například ztvárnila v My love from the star, jí sedí.    K mému dobrému dojmu ze seriálu napomohl i kvalitní scénář, v němž se nenacházejí v korejských seriálech obvyklá hluchá místa, takže děj dobře odsýpal - prostě, tvůrci měli dost nápadů, aby nemuseli děj rozmělňovat. Nevyskytuje se zde ani obvyklá slabina asijských scénářů, totiž podceňování divácké inteligence. Stejně tak musím vyzdvihnout prostor, které dostaly vedlejší postavy, a zvláště Ga Deuk-Hee ze své životem zkušené umělecké agentky vytvořila divácky přitažlivou postavu.    Řada korejských seriálů, se odehrává ve dvou historických obdobích, většinou mi připadá ta historická část nudná, v podstatě zbytečná. Ale myslím, že takovou kritiku je třeba korigovat vědomím, že se jedná o korejskou historii pro korejského diváka. My také vnímáme svoji historii mnohem pozorněji, než nějakou z druhého konce světa.    p.s. Je to tak dobrý seriál, že některé jeho kousky jsem si pustil opakovaně.

Nesourodý film, začínající jako "sbírka" šablon z akčních filmů: probuzené vlastenectví, chlapácký výcvik. Pak bar, drsná holka, ale obdařená srdcem schopným skutečné lásky. Následuje svatba, a vlast volající do zbraně. Vše samozřejmě "pokryto" cool hláškami.    Následujících desítkách minut se to sice trochu změní, do typicky akčního filmu se vetře i cosi z filmu válečného, jenže až do konce film mezi oběma těmito žánry osciluje, a pro žádný se nerozhodne. Scénář divákovi sice nabídne několik psychologizujících scén, ale žádná z nich nepřekročí schéma vztahových 'standardek', nepokouší se dát filmu něco jedinečného. - Po celou dobu sledování filmu jsem měl neodbytný pocit, že režisér 'pomíjí' možnosti, které mu hlavní postava nabízí - ať už ve vztahu manželském, vojenském, nebo niterném životě, kvůli nějakému zásadnímu sdělení které přijde. Ale ono nic. Všechno co se ve filmu odehrálo, bylo pouhým pozadím pro sdělení, které se nekonalo. Líbila se mi scéna zavřených dveří - a pak už nic. - Ale to za ní už ne - ani při té demonstraci vlastenectví autoři neopustili 'osvědčená' schémata.   3-    p.s. To si nemohli obstarat opravdového kojence?

Slušná korejská gangsterka. S Byeong-heon Lee (gangster Sun-woo) stylizovaným do podoby delonovsky ledového elegána se vždy - pokud to okolnosti dovolují, vyčištěnými botami a bezvadným oblekem v hlavní roli.    Ale to nestačí. K tomu, aby se z Bittersweet Life stal zapamatovatelný film, bylo třeba přidělit podstatnou část z jeho dlouhé stopáže "formování" hlavních postav, nebo alespoň té hlavní. "Filozofická hledání" gangsterského bosse Kanga v podání Kim Yeong-Cheola, ani dlouho váhající prst studeného Sun-wooa nad tlačítkem mobilu a koupená červená lampa jsou k tomu příliš málo. - A tak to, co mělo být hlavním obsahem filmu se stalo pouhou záminkou k jeho vzniku.    Závěrečné "čištění" scény pak ve mě vyvolalo jenom přání, ať už spadne "opona". Protože žádná z postav za sebou neměla takovou minulost, aby ve mně probudila soucit.    Takže jsem si jenom zopakoval železná pravidla gangu, doprovázená v mnoha filmech stále dokola obehrávanými krutostmi, a spolu se závěrečnými titulky Bittersweet Life v mé hlavě zanikl. Což je škoda.

Dersu Uzala - jeden z mála filmů, které by měl každý člověk opakovaně jednou ... za deset let? shlédnout, aby si v hlavě obnovil vědomí toho, co je podstatné, a co pouhá nadstavba na základech.    Ne, nepléduju za návrat k přírodě a k jednoduchému životu bez pohodlí a majetku. V žádném případě to není život radostnější a "bohatší", než ten který žijeme my. Ale to vědomí o materiálním minimu, na kterém lze žít, a nikoliv špatně, to je to, co bychom si v sobě měli nést i ve svých bohatých životech. - Vždyť v konečném součtu, dřív se říkalo: "na smrtelné posteli", v čem byl život toho primitivního, negramotného Dersu Uzaly méně naplněný než ten náš?    K tvůrčímu zpracování nic nemám. Bylo velmi dobré, a když bylo dobré, tak u filmu tohoto typu je v podstatě lhostejné, jestli bylo takové nebo makové.    Odpočívej v pokoji, Dersu Uzalo.