Zíza

Přijde mi, že by tomu mnohem víc slušel seriálový háv. Ze začátku jsem měla trochu nostalgický pocit, protože to bylo pocitově hodně podobné Tumblingu, Rookies nebo Gokusenu. Máme tu tým, který se snaží a chce něco dokázat. Máme tu učitelku, která pro ně dře a snaží se, aby holky něco dokázaly. Takže je to pěkné, holky se snaží, budují přátelství, rivalitu, schopnosti. Film nám je ukazuje v období tří let, a proto si myslím, že filmový formát na tohle moc nestačil. Určitě by to bylo zajímavější a určitě by člověku víc přirostly k srdci, kdyby si je člověk mohl užívat déle a prožívat s nimi více úskalí. A že pro to bylo prostoru! Ale je to pěkný film o cestě za sny s pěknýma sympaťačkama, kterým vévodí Hirose Suzu; ta holka je fakt kočka, umí se pohybovat a asi z ní nakonec něco bude. Pěkné 3*. A možná to bude zní, že mluvím proti sobě, ale nakonec mi přišlo, že mělo strašně dlouhou stopáž. V podstatě ukázali toho tolik, aby si člověk buď řekl, že to chce seriál, aby si to víc užil s holkama, nebo toho ukázala zase až moc na film, ve kterém je přece jen důležitější větší spád na konci.

Každý díl je jiný, každý díl se zaměřuje na něco trochu jiného, přesto všechno je to seriál o lidech, jejich slabostech a bolístkách, podaný zábavným způsobem. Jeden díl může bavit víc, druhý míň, ale obsazení je slušné a jako oddechová záležitost je to výborné. Navíc epizodní výstupy různých herců jsou skvělé. Zatím jsem si nejvíc užila Aoi Jú a Kitamuru Džuna. Detektivního v tom moc není, je to spíš zaměřené na pobavení a lidské drama, což ovšem nevadí, protože účel to splňuje. Silné 3*.

Jestliže vás nadchnul Hanzawa Naoki a spolu s ním i Šitamači rocket... a vlastně máte rádi díla Ikeida Džuna, tak tohle se vám také bude líbit. Je to jeho standardní práce z bankovního prostředí. S trochou osudovosti. S bublinovou ekonomikou. Se Saitóem a Mukaiem. Tohle je pro mě ovšem jeho nejslabší dílo. I tak to rozhodně není nic špatného. Jestliže máte dost romantiky a akčňáků, tady jsou dva borci, co se snaží být dobrými lidmi v prostředí, kde se točí miliony. Možná pro člověka, co ho zajímá ta doba nebo bankovní sektor, je to mnohem zajímavější než pro mě.

Tak jsem se na to podívala znovu a musím konstatovat, že jsem si tentokrát mnohem více užila budování jejich vztahů. Ačkoliv tedy nevím proč, to, že se příběh odehrává v minulosti, jsem si uvědomila až tehdy, když Džun-nii protestoval se svými vysokoškolskými kamarády. Nějak mi to celou dobu nedocházelo. Ale to nic nemění na tom, že jako vztahovka je to velmi zajímavé, neboť to není obyčejný milostný mnohoúhelník, protože v něm dochází k vývoji a protože je v něm spousty ryzích pocitů. Bylo to fajn. I přestože nejsem žádný fanoušek jazzu, já raději swing, ale nakonec jsem asi tuhle nepořádnou hudbu pochopila – naplno k nim patřila. Jediné, co se mi nelíbilo, byla animace a celkový vzhled postav. Ale to nebylo nic, kvůli čemu bych musela přestávat se sledováním. Hodnocení nechávám na 3*, ale jsou to velmi silné 3*.

Anime mě zaujalo, hezky to utíkalo, kdežto hraný film se táhnul jako smrad a nedokázal natolik zaujmout, abych mu věnovala pořádnou pozornost. Asi půl hodinu před koncem jsem se už modlila, aby to skončilo, protože mě to absolutně nebavilo. Nápad dobrý, ale zřejmě to ztroskotalo na špatném scénáři. Proto i těžko říct, zda byli herci a herečky dobře vybráni, protože prostě asi nedostali moc příležitostí, aby něco zahráli pořádně. Jejich výkon byl vskutku průměrný. Škoda, těšila jsem se, ale nakonec z toho bylo jen takové „nah“. I přes neuspokojivý konec je podle mě anime lepší, protože má spád a chemii.

Sem tam to i mělo atmosféru. Ale bylo to moc dlouhý a i přesto mám pocit, že se neřeklo všechno, že se spousta vysvětlování prostře přeskočila. Dost mi to občas nesedělo. Nakonec mi nejsmutnější asi přijde to, že děti hrály líp jako dospělí... a konec mi přišel jako zklamání.

Žádný zloduch tu vysloveně není, ale každý má své starosti a bolístky. Film s nimi velmi něžně nakládá a divákovi jen tak ukazuje výňatek ze života lidí, kteří se ne ve všem mohou identifikovat jako normální podle společenských norem. Milé, pěkné výkony, lidské. To ke spokojenosti bohatě stačilo. Titulky.

Zase jedna standardní romantika ze střední se standardními výkony, která je ozvláštněna ztrátou paměti hrdinky. Film se mi ovšem líbil více jak seriál, měl živější pozadí a lepší konec, i když zase nic bombastickýho. Konečně jsem se alespoň dočkala Jamazakiho jako obyčejného středoškoláka, žádného kůl borečka, kterýho všechny chtějí. Na jednoho zhlédnutí tak akorát.

Policie stojí před sériovým vrahem, co své oběti vraždí bizarním způsobem. Už to samo o sobě mě dost lákalo, navíc v tom hraje hlavní roli Oguri Šun, tak jsem si říkala, že to bude paráda. Navíc ukázky slibovaly napětí, tajemno a zajímavou atmosféru. Nakonec film hodně ztroskotal na nevyváženosti. Jako by to vždycky šlo nahoru; dobrý, dobrý, ale pak zničehonic to přešlo do „nah“ a zábavnost, zajímavost zprudka klesla. Ogurín se tu hezky všude možně vyválel, krev z něj tekla, jak se dalo, žáby jsou taky dobrý, mrtvoly vskutku bizarní, ale v podstatě kromě deště si z toho moc neodnáším. Nakonec z toho byla jen deštivá průměrná krimi.

Opět takový průměrný snímek ze středoškolního prostředí, kde je hodně lásky, přátelství a vůbec. Utíká to rychle, nijak velké překážky tam nejsou. Ale zápletka je slabá a celkově i vykreslení charakterů nic moc. Ovšem co chcete od středoškolské romance. Prostě takové to milé podívání jednou a dost, nic to ve vás nezanechá. Nikdo se tu nepředvede, ale jestli máte pro tenhle žánr slabost, tak jen do toho, navíc ty pusy tady nejsou tak hrozně mrtvolný, jako to tak bývá.