Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Akční
  • Romantický

Recenze (2 078)

plakát

Neko (2020) (TV seriál) 

Pěkná krátká romantická záležitost. Sice smutná, ale i veselá a vtipná. Hlavně se mi líbilo, jak byl vyobrazen jejich vztah. Sice nebyl nikým jiným rušen, takže to působilo možná až moc idylicky (až tedy na ten zdravotní stav), ale na začátku vztahů to vlastně takové bývá. Hlavně to nebylo jen takové bezdůvodné „jsme spolu“, ale bylo jasně vidět, že si ti dva rozumí. Hezké to bylo. Silné 3*.

plakát

Směr nebe (2021) (TV seriál) 

Příjemně dojemné, milé, s pěknou hudbou, zajímavými epizodickými příběhy s hlavními postavami, co mají něco za sebou a neustále se jim to propisuje do života (tedy mluvím o mužských postavách, ta jediná hlavnější ženská postava byla poměrně plochá, nezajímavá a dost často je do počtu). Snaží se to upozorňovat na problémy, které korejská společnost má, ale stejně mi přijde, že se dost drží v takovém tom patriarchálním rozpoložení – prim hrají muži, důležité věci vyprávějí muži, muži mají poslední slovo. Což mi pak přijde trochu v rozporu s tím, že se seriál snaží poukazovat na bezpráví zakořeněné v Koreji. Někdo může oponovat, že tam byly ženské postavy typu prokurátorky nebo té baby, co zprostředkovávala ilegální zápasy, ale opravdu ty postavy byly natolik signifikantní, aby se daly použít jako argument? No to je fuk. Co se týče samotného seriálu jako formy pro pobavení/zabavení diváka, tak je to samozřejmě v pohodě, tohle nikdo neřeší, ani vyobrazení člověka s Aspergerovým syndromem, hlavní je, že příběh byl koherentní a dva ústřední herci hráli, seč jim síly stačili. Slabší 4*.

plakát

Navillera (2021) (TV seriál) 

Mám tyhle příběhy ráda, a tak jsem si říkala, že mi bude tenhle seriál líbit. Jenomže to jsem netušila, že se mi bude líbit tolik! Krásný příběh nerušený zbytečnými podrazy a milostnými mnohoúhelníky, obšťastněný kvalitní kamerou i soundtrackem. Vždycky mě dostávalo, když se dědoušek snažil, když baletil, když ho od toho rodina zrazovala, když byl šťastný. Stáří je sice svým způsobem smutné, protože toho člověk již tolik nezvládne a život končí, ale má i své krásné chvilky a tenhle seriál je „zachytil“ a aniž by nějak zvlášť tlačil na pilu je divákovi dávkoval. Navíc stáří tu bylo v protikladu k mládí, které je prudké, vášnivé, hloupé, ale silné. Stařík s mladíkem měli tak výbornou chemii, skvěle se doplňovali a každý si šel za svým cílem, ale oba chtěli nakonec to samé – zazářit. Pro mě tenhle seriál zazářil. Díkybohu za 12dílné seriály. Mít to dílů víc, tak už by to nebylo tak pěkné. Dostali jsme všeho tak akorát – snů, rodiny (jak u staříka, tak u mladíka) i baletu. Líbilo se mi to.

plakát

Kuru (2018) 

Větší měrou mi to spíš přišlo jako kritika společnosti než jako horor. Jistě, má to svého bubáka, má to své smrti, napětí a strach, úžasné obrazy, skvělou kameru, ale pod tím vším mi přijde, že buší silná kritika společnosti ve směru skutečná výchova dítě vs. podívejte, jak nám tak výchova jde/jak se má naše rodina skvěle. Působilo to na mě, že autor v podstatě říká a doslova ukazuje, že všech pózerů a vnitřně zkažených či prázdných lidí se je třeba zbavit. I když samozřejmě skrze postavy tvrdí, že to pózer nemusí myslet vážně, že se nedokáže „naplnit“. Je to prostě film, co má několik vrstev a ještě je rozdělený na tři části. Chce toho tolik říct, že i přes poměrně dlouhou stopáž na to nemá pořádně prostor. Je to Nakašima, ve kterém se od Kokuhaku nahromadilo spoustu myšlenek, které chtěl ventilovat. Ventiloval je ale poměrně působivě. Jak už jsem psala, kamera je skvělá a posouvá obyčejný horor někam dál, především pak závěrečné vymítání je velmi působivé a líbí se mi, jak jsou tam smíchané šintoistické i buddhistické obřady spolu s korejským šamanismem. Prostě tenhle film se dá zkoumat z několika pohledů a je rozhodně zajímavý. Funguje i jako horor, i jako společenská kritika, i jako obrazově sugestivní snímek. Je mi ovšem jasné, že ne každý to takhle dohromady zkousne. Titulky.

plakát

Euisayohan (2019) (TV seriál) 

Neuvěřitelně mile jsem byla překvapena osobností Johana. Žádný geniální doktor, co pohrdá ostatními doktory, protože nejsou tak dobře jako on, i když se to tak ze začátku může tvářit. Náš pan doktor očividně nemá rád ty, co to flákají a tím ohrožují životy ostatních. Johan je přesně ten doktor, kterého chcete, výborný v tom, co dělá, empatický, milý a dobře vychází se svými kolegy, je nekonfliktní (což chci i jako divák korejských seriálů – takovou hlavní postavu jsem fakt hledala). Další věc, co mě mile překvapila, bylo to, že se tam nebojovalo na krev o pozice v nemocnici, že se tam nedělali naschvály. Jistě, ne všichni souhlasili se vším, ale to je normální. Nikdy to nešlo do extrému. Hlavní hrdinka byla silná, i když to na na začátku nevypadalo, tak se z ní nakonec vyklubala silná a chytrá hrdinka. Jako doktorku jsem ji měla ráda. Jako obsesivní přítelkyni už moc ne: přišlo mi, že až moc zahrnuje objekt její lásky péčí, v podstatě mi to přišlo až dusivé, ale chápu, že někomu tohle vyhovuje. Každopádně když bych ji měla zhodnotit, bude to silná a fajn hrdinka. Problém byl s herečkou. Dlouho jsem si trápila hlavu nad tím, co mi na hrdince nesedí a ono to nakonec nebylo hrdinkou, ale herečkou. Její herecký výkon se mi nelíbil. Hlavně ke konci mi skoro přišlo,jako by to začala flákat – už vidím světlo na konci tunelu, už můžu polevit. Tak mi to přišlo. Dalším bonusem bylo, že jsme nedostali zbytečné a dramatické milostné trojúhelníky; a pak že to bez nich nejde! Díky tomu kromě lehce mldého hlavní páru máme poměrně dynamický vedlejší pár, ve kterém především září Hwang Hee. V neposlední řadě tu pak máme postavu prokurátora, který má asi nejlepší vývoj vedlejší postavy, co jsem kdy v seriálu viděla. Skvělá vedlejší postava ztvárněná skvělým Lee Kyu-hyungem. Linka s legalizací eutanazie byla zajímavá, člověk se mohl zamyslet a dostal i rozdílné názory; dokonce se mi velmi líbí, jak byla ukončena (pro někoho nedostatečně, snad otevřeně, pro mě perfektně, jako paralela k samotné diskuzi o eutanazii). Co se týče „lékařských věcí“, byly v tom kraviny, i já, která nejsem studovaná, to vím. Ale úplně to do očí nebilo, tak aspoň tak. Kamera mi občas přišla krásná, občas mi zase přišlo, že je úhel zvolenej hrozně nevhodně. To samé mohu říct o OST – jednou super, podruhé meh, průměr, nic moc. Sedlo mi i pomalejší tempo, příběhově i v rozvoji vztahů. jen ten konec, zhruba poslední tři díly, to už se to táhlo jako smrad a já se těšila, že už to konečně dokoukám. Je to hezký seriál, má své vrcholy i propady, ty ovšem nejsou nic hrozného, abych musela seriál odsoudit. Příjemná podívaná z lékařského prostředí. Slabší 4*.

plakát

Doctor Death no isan: Black File (2020) 

Tempem a způsobem vyprávění mi to trochu připomíná 64. Pomalé, takové nezáživné, očividně puštěné ve špatné chvíli. Podle mě je tohle lepší jako kniha, řekne to víc, čtenář líp pochopí motivace postav a celkově mu to bude připadat napínavější a obsáhlejší. Film měl asi špatného scénáristu, nebo to blbě pojal, ale prostě to působilo neuvěřitelně nudně. Zajímavá otázka eutanazie doprovázela celý příběh, ale nakonec se nic nevyřešilo, i když se třeba vyřešilo. Líbilo se mi vyšetřování, ale to je tak vše. Bohužel herecký výkon Ajana Gó nebyl moc přesvědčivý, nelíbil se mi. Takže jsem viděla nezáživný film, který se bránil veškerým odpovědím, člověk s ním ani nemůže polemizovat, s ne příliš zajímavými hereckými výkony. Kniha musí být dobrá, její převedení do 3D nedopadlo nejlíp. Škoda.

plakát

With Love (1998) (TV seriál) 

V té době to muselo být úplně žůžo, protože se tolik ještě takové příběhy nepsaly. Velká osudovost. Neustálé míjení. Lhaní lásce, abys ji získal/a, ale nakonec uvědomění, že se to nedělá a propuštění jí ze spárů, aby mohla na své červené nitce osudu vyšplhat až za tím, kdo je jí souzený. Je to klišé. Ale scénárista božsky tahal diváka za fusekli, neustále ho schválně napínal a napínal, aby ho dráždil a dělal to velmi intenzivně. Tahle hravost se mi líbila, i když lezla na nervy, takhle brutálně si s divákem dneska už moc scénářů nehraje. Takenouči jako vždy perfektní, já toho chlapa prostě žeru, Tanaka Misato nemastná neslaná, ale asi taková měla být. Její postavě jsem nijak zvlášť nefandila, ale ani jsem neměla moc důvodů ji nesnášet. Taková ta tichá puťka, co svým něžným hláskem a dobrým srdce tajně hraje na struny nejednoho srdce. Prostě nůda charakter. Kéž by byly k sehnání lepší videa... Pěkné klišé z roku 1998, na kterém pak staví spousta dalších romantických seriálů (japonských, korejských...).

plakát

Kjó kara ore wa!! Gekidžóban (2020) 

Je trochu škoda na to koukat bez znalosti předcházejícího seriálu, ale i bez toho se člověk dokáže zorientovat. Kdybych byla sprostá, tak napíšu, že to byl totální námrd, ale protože nejsem, tak říkám, že to byl totální nářez! Od začátku do konce. Je to jako super skvělá epizoda. Na začátku nás dokonce uvítá starý známý opening a na konci dostaneme zbrusu nový ending. Opět je to ulítlé, přehnané, padlé na hlavu, absurdní. Kdo tenhle humor nemá rád, neužije si to. Komu nevadí, film ho nudit nebude, ale kdo tenhle humor zbožňuje, sedne na zadek a během filmu si dojde na záchod jedině, pokud bude hrozit prasknutí močového měchýře. Byla to jízda. Kaku Kento opět předvedl svůj talent komika-herce. Ostatní mu opravdu jen sekundovali. Další velkým plusem byly detaily – jen koukejte na všechny ty komparzisty, křoví, bordel po pokojích. Všechno to bylo dobové, reálné a stejně zajímavé či vtipné jako film sám. A navrchu jako sladkou třešinku na dortu dostaneme závěrečnou bitku. Skvěle natočená, dynamická a i když se třeba soustředí na boj dvou těch hlavnějších postav, tak stejně i ty bitky kolem mají smysl, ti kluci se tam jen tak neplácají. Asi je jasné, že mi film udělal hroznou radost a sedl mi totálně do nálady. Jsem ráda, že jsem si na tu chvíli počkala. Boží náprd.

plakát

Gibo to musume no blues: 2020-nen kinga šinnen special (2020) (TV film) 

Není to žádné završení série, nepřidává to k rozvoji postav či příběhu nic, v podstatě to opět končí ve stejné situaci, ve které končil seriál, i když je pravdou, že se postavy trošku promíchaly. Pokud se líbil seriál, tak tohle je prostě jen prodloužená epizoda. Drží si to stejnou kvalitu, o nic horší nebo lepší než seriál, ani herci nepředvedli nic nového, natož tvůrci či režie. Prostě jen prodloužená ruka seriálu.

plakát

Ore no hanaši wa nagai (2019) (TV seriál) 

Takový ten seriál, kde lidé hodně mluví, mají se rádi, ale klasicky se jako rodina hádají, kují pikle, pomáhají si, je s nimi legrace. Aby byl takový seriál dobrý, potřebujete zajímavé charaktery a velmi dobře napsané dialogy. Máte štěstí, protože tenhle seriál to splňuje. Na nic si nehraje, užívá si všednost, každodennost i výstřednost. Někomu trvá krátce někomu déle, než se posune dál od zklamání, které se mu stalo. Všechny postavy si tak nějak hledají své místo ve světě, pokud už ho nenašly. Jestliže ho již mají, sedí na něm vcelku spokojeně a ze své pozice zase řeší jiné věci. Dobré i špatné. Ale je to zábava. Střídmá zábava s ukecaným Ikutou Tómou. Hezké to bylo, člověk je měl rád i nerad, podle toho jak se zrovna chovali. A tak to prostě je. Příjemný příběh ze života s velmi dobrými hereckými výkony a zvládnutou režií.

Reklama

Reklama