Zíza

Pokud potřebujete něco klidného, nenáročného, obyčejného, co vám zlehka ukáže, jak se žije v Kagošimě, městě poblíž Sakuradžimy, aktivní sopky, tohle je ono. Jedná se o lokální tvorbu, která má přiblížit právě takový život a myslím, že se to obstojně povedlo. Nehledejte v tom nic, je to prostě je kousek ze života čtyř lidí. Přeloženo.

Já to mám tedy naopak – čekala jsem větší ztřeštěnost, větší ujetost. Tady se Fukuda Júiči držel docela při zemi, řekla bych. A já měla chuť na nějakou jeho klasickou ujeťárnu typu Kjó kara ore wa!!, Hentai Kamen nebo Jošihika. Tohle bych řadila mezi jeho střízlivé filmy jako 50x a stále poprvé nebo Wotakoi. V podstatě koukáme na klasickou detektivku akorát v pohádkovém hávu (a ano, i zde je plno odkazů na klasická japonská detektivní díla, takže kdo nezná třeba Detektiva Conana nebo Kindaičiho, tak bude ochuzen o jeden aspekt Fukudovi práce). Máme tu všechny možné stereotypy žánru a přesně na tom je celý příběh postavený – stereotypy krimi žánru a do toho se nám míchají i ty pohádko-romantické a o tom to je. Tak to má být, tak je s tím pracováno a je to v pořádku, protože to „pojaponsku“ funguje. Film na pohodu, s krásnými kostýmy, krásnými hrdinkami, fajn princem a s těmi herci, které má Fukuda tak rád. Chápu, proč by se to nemuselo líbit, ale za mě naprosto obstojná pohádková krimikomedie. P.S.: Na Netflixu to má kromě titulků i český dabing.

Začala jsem koukat, zalíbilo se mi to klidné a přátelské prostředí a doufala jsem, že se to nezmění v drama. K mému velkému potěšení se tak opravdu nestalo a já si to poklidnou, ale přesto plnou jízdu užívala až do konce. Padlo tu, že nuda, že se nikdo v podstatě nikam neposunul. Seriál ukazuje půl roku života 15letých. Kam se asi tak mohou posunout? Všichni mají kroužky, zájmy, touhy, potkávají se ve škole a nějak spolu koexistují a to prosím bez vztahových dramat a šikany. Navíc všichni mají za sebou nějakou zkušenost z nižší střední, případně si nesou něco mimo školského, a upřímně seriál tohle ošetřuje, ukazuje, že sice mají nějakou zkušenost, ale setkali se s novými lidmi a překonávají minulost. Snaží se. Postavy nestagnují. No a co že nedělají mílové kroky, to tyhle malé krůčky jsou důležité a skvělé. Nemluvě o tom, že vztah Šimy a Micumi se proměnil – minimálně v rámci jeho chápání ze strany jich samotných. U Micumi k tomu došlo dřív, u Šimy v posledním díle. V takovém krásné seriálu není kam spěchat, po 12 dílech nejsou nutná velká vyznání, protože je to jasné. Prostě za mě je to moc pěkný seriál ze školního prostředí o vztazích a to především přátelských. Láska tam je sice také, ale není divoká, je krásná a nevinná.

Je to vlastně moc krásný příběh, Hanako měla určitě zajímavý život (ten reálný ještě o něco zajímavější, řekla bych, přece jenom se tu tvůrci dopustili nějaké zkratky). Hlavně ta část, když se poznávala s Eidžim, to bylo moc krásné, on byl tak strašně roztomilý a skvěle zahraný, až docházelo k palpitaci... Co mě ale začalo ke konci štvát, byla ta její kamarádka Renko, měla jsem jejího příběhu dost, fakt mě moc nezajímal, přesto dostala hodně prostoru. Na jednu stranu to chápu, měla na Hanako velký vliv a ona sama byl v té době opravdu známá svým osudem, ale mě prostě moc nebavila. Do toho se ještě Hanako s Annou ze Zeleného domu seznamuje opravdu pozdě a přitom se to jmenuje Hanako a Anna... Přesto se mi asadora líbila, sice nedocházelo vždy k hezkým věcem, ale i ty zlé byly předány s lehkostí, netýralo to diváka moc. Navíc 15 minut na epizodu je tak akorát, aby si to člověk dával pravidelně k jídlu. A ještě mu do toho hrály tóny Kadžiury Juki...

Tak jsem zase dostali v podstatě delší epizodu seriálu, jen je tedy akčnější, ze Saegusy udělali pomalu neporazitelného borce, co ho moc věcí nebolí, ale hele, jde se dál! Opět to útočí na zkorumpovanost politiků propojených s policejními složkami, ale úplně to tuto problematiku nerozebírá. Spíše se to soustředí na Saegusu. Dostal opravdu hodně prostoru a ostatní tam spíš jen tak probíhali a problikávali. Některé věci mi přišly nedotažené, odfláknuté (kdo obvazuje zraněného přes oblečení?!) a i když to bylo dlouhé a občas to ztrácelo dech, nedívalo se na to špatně. Rozhodně to navnadí se znovu podívat na seriál, podle mě pokud člověk koukne hned po zhlédnutí seriálu a speciálu a nenechá si mezi filmy třeba roční mezeru, tak se mu bude dívat líp. Nebylo to špatné, ale na zadek se z toho také neposadíte. Jste fanda Sakagučiho Kentaróa? Rozhodně koukejte, tady ho dostanete hodně! Překlad.

Má to jen čtyři díly, ale jsou dobré, vyvážené, dobře podané a silnější hrdinka se vám bude hledat těžko. Balsa je prostě dobrý charakter, má své cíle, motivy a zákony, kterých se drží. Pomalé a klasické přímočaré fantasy, které má co říct, baví a otevírá dveře k větším příběhům. Jaké budou, třeba uvidíme... Překlad.

Je to sice kravina, ale sakra zábavná. Plná emocí, napětí a skvělých hereckých výkonů. Je to přesně tak na hraně, aby to bylo skousnutelné a člověk se u toho fakt bavil a neprotáčel neustále oči v sloup. Navíc je to skvěle obsazené a Suzuki Rjóhei je prostě fešák a frajer k tomu. Lékařské drama? Tohle je to pravé ořechové.

Je to takové suché... nebo jak to říct. Nemá to drive, šťávu, usíná to na vavřínech, nemá to tah na branku. Postavy jako charaktery chtějí být líbivé, ale nějak to úplně nefunguje a nedokázala jsem si je úplně oblíbit, jako by jim chyběl třetí rozměr, díky kterému by šly „osahat“. Nebavilo mě s nimi moc to všechno prožívat. Není to špatné, herecké výkony také nejsou nejhorší, ale prostě mě to nechytlo. 50 %.

Honda Cubasa stále neumí hrát, příběh je plytký, problémy zpěváčků mě moc nebraly. Nic zajímavého se vlastně nestalo a já byla ráda, když byl konec. Trochu lituju Učidu Juki, že v tom hrála... Ale pokud máte rádi japonské idoly, tak šup šup, mrkněte, je to pro vás to pravé ořechové! Plusové body jsou za ujetého a rozverného Mijana Mamorua, je to skvělá držka.

Slátanina, která nedává pořádně smysl, navíc když už je to muzikál, bylo by fajn, kdyby všichni uměli zpívat (a hrát)... Ale protože to nedává smysl jako celek, tak vlastně dává smysl, že zpívat neumí všichni, natož hrát...