Pavel_Pan

Trochu poplatné době, trochu zmatené, trochu dobré. Lipskému chyběl větší scénář - byl a je to obrovský talent.

Dá se na film koukat, dá. Když Vám kupříkladu alkohol dočasně zredukuje počet mozkových buňek. I když uznávám i potřebu existence takovýchto blbin.

Ono je celkem jedno jestli chtěl Mendéz natočit napínavý film nebo k lidstvu cituprosté drama. Každopádně se povedlo natočit snímek, který vlastní většinu atributů s označením dobrý, vlastních pro dobrý film: Postavy se vyvíjí, jsme schopni vypozorovat hlavní linku děje i vedlejší pointy. Je tu patrných šest vyspělých herecký postav, aniž by to rušilo děj. A na závěr je možno dotvářet tisíce interpretací. Zkrátka, pochutnal jsem si. Interpretace: Dle mého je film svědkem míjení všech se všemi, míjení samých se sebou; lidí beroucích život jako lékárnu s placebo léky- skoro nás všech. (Tedy nás všech, ne však nutně za všech situací.) Film vypráví o definování životních pravd - léků s placebo efektem - a o jejich následném zavěšování ve vzduchoprázdnu. Což samozřejmě nejde vůbec, anebo bez toho, aby neztratila jednotlivá slova z jednotlivých definic svoji váhu. Chtění žít v absolutních kategoriích je sebezničující. A po euforiji slastných definic se zákonitě vynořují jejich protipóly. Slova, co se nedají vzít zpátky a co ničí růžové obláčky všech egoistů, všech nás. Velké pravdy jsou nereálné bez radikální změny. Jenže, která možnost změny je správná, když naše kreativita mizí se schopností být relativistou k sobě samému?

Dynamicky promyšlená kamera: doostřování, vertikální pohyby, sladění emocí pohybu, textu a hudby. Vypadá to, že si oko a mozek filmu vysvětlovali a malovali jednotlivá okénka dlouho dopředu. Ale něco mně na této verzi vadilo. Určitě to nebyli herci. Nevím, jakoby ten film nevěděl kam patří. Žánrově.

Takřka dokonalý film, jen trochu bez náboje vlastní interpretace, pokud tedy neznáte nový zákon a teprve neobjevujete. Jen si neodpustím: někteří ranní křesťané, až na herce typu Omara Sharifa, vlastní nadšený pohled, podobně jako mladí básníci z webu písmák.cz na některém svém setkání. Oči jim září spíše naivní spolupatřičností nežli vědomím kvality vlastního díla.

Tento snímek je jako počasí. Herci jsou skvělí, bez mráčku. Scénář děravý, takže do díla občas prší. Inu Pár úplných nonsensů a zjevných pochybení, do očí bijící šablona novozákonních příběhů, které jsou inspirovány samy sebou a rozpočet zřejmě na jeden díl. I přes tyto důvody se jedná o slušný kinematografický kompromis naší malé Evropy.

Vánoční klasika, kterou nemůže novodobá dramaturgické (j)elita ani cítit. Škoda toho pernamentního TV opomínání. Nazabil by nás opak. Naopak nás každoročně ubíjejí Pyšné princezny, co jsou samy doma III. s Mrazíkem anebo Karlem Gotem.

Zola byl manipulátor s lidskými osudy. Tu jednomu přidělil genetickou výbavu živočicha schopného milovat i zabít druhému zas charakter podváděné skleníkové květinky. Nazýval tyto nezbytné role vlastního realismu dispozicemi a měl na tragické děje metodu. Ale není s nemocným nemocná i společnost? Tato otázka mně v jeho dílech, které všemu navzdory vyznívají empaticky, trochu chybí. To je ten kousíček do mozaiky, který jsem nalezl u Tolstého Vzkříšení. A to si obou vážím velice. Chybělo mně to i u Carného. Proto 4 *

Není to úplně na tři, ono to ani není skoro na dvě. A to jsem byl na vojně a jsem chlap. Prostě film na zakázku lidového vkusu. Zlatí Černí baroni.

Předloha je o kousek zábavnější. To předlohy obyčejně bývají.