Jehan

Neuvěřitelně milý film. Víc nežádám.

Kvalitní český film v plném kině? Ano. Stalo se. A když píši kvalitní, míním tím opravdu kvalitní po všech stránkách. Jistě, mám to posazené do Krkonoš, kde jsem na běžkách strávil značnou část mládí a nejen mládí. Nejsem tedy zcela objektivní. Ale ten starý příběh o skutečných chlapech bez termoprádla, kolem jejichž pomníku jsem tolikrát v zimě profrčel na lyžích a prošel v létě, ten mám pod kůží. Jistě i díky starému filmu s Josefem Bekem. Nejde však jen o nostalgii. Tohle je silný a krásný film a jsem za něj moc vděčný. I kvůli připomínce nacionalismu, kvůli velkým osobnostem hor a sportu jako Buchar, Rössler-Ořovský a Rath. Klobouk dolů a už končím.

Připadá mi to jako nejlepší díl série. Vizuálně zcela dotažené. Siru Rowanu už Maigreta naprosto věřím. Přitom jsem fanda Simenona a když ho čtu, vidím Bruno Crémera. Potěšila paní Maigretová. Česko-slovenská banda vraždících hovad je v české verzi změněna na Rusy, ale na děj to nemá žádný vliv.

Tento film v duchu řadím k veledílům Howards End a Soumrak dne, se kterými ho spojuje geniální Anthony Hopkins, stará dobrá Anglie (v nikoliv vedlejší roli) a doba vzniku. Nehloubám nad tím, zdali je vše dle historické reality. Realitou tohoto filmu je láska krásných duší a brilantních intelektů. Okamžik, kdy osiřelý kluk a spisovatel (který o dětech vlastně nic neví) spolu opláčou ženu, která spojila jejich osudy, mě zasáhla přímo do srdce. Hluboko a navždycky.

James Ivory mě namlsal už skvělým filmem Howards End, kde angažoval hereckou elitu a k dokonalosti dovedl výpravu ctící dobové vztahy a reálie. V Soumraku dne tomu dodal dotek geniality všech zúčastněných a vytvořil mistrovské dílo, které mám od prvního zhlédnutí navždy pod kůží. Kdykoliv si vzpomenu na Emmu Thompson a Anthonyho Hopkinse, vidím je v tomto filmu. Kromě toho si člověk srovná v hlavě, co to obnášelo být butlerem neboli majordomem ve staré dobré Anglii.

Díky za tento film. Děj se táhne, někdy přímo plazí, ale nekompromisně. Trapnost a nemohoucnost stáří nesklouzne k rádoby veselému figurkaření dvou umanutých starců. Životní výkony Schmitzera a Mrkvičky. Jejich pachtění má jasný cíl; a realistické kulisy, ve kterých se oba hrdinové pohybují, umocňují celkový, svým způsobem monumentální dojem. Nejde jim jen o pomstu, ale především o spravedlnost. Přiznám se, že jsem byl rád za konečný výstřel. Žádné vyměknutí v závěru. Ovšem nejvíce mě vyděsila ta strašlivá scéna s klaunem (nebo co to bylo) v domově seniorů, který rozesmává osazenstvo. To už je snad lepší umřít na infarkt jako Antonín v omšelém obytném autě zaparkovaném na sídlišti...

Parádní film! Loňská výstava stejného názvu v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze byla pro mě zážitkem roku a toto je milá připomínka.

Povedená taškařice! Guy Ritchie si vzpomněl, že pořád umí točit svižné, chytré filmy se specifickou poetikou kombinující starou dobrou Anglii a novou hnusnou Anglii. Myslel jsem si, že Podfu(c)k je nedostižný. Možná je, ale toto mě bavilo. I prasečí téma tam zase bylo... Film nenápadně táhne Charlie Hunnam, na počátku dokonale klamající tělem coby zakřiknutý mamlas, nejspíš gay. Jářku, zdání klame. Zajímavé je, že celá ta sebranka gaunerů jsou velmi inteligentní lidé s vytříbeným vkusem! Ach, ta saka, košile, kabáty, vesty, vázanky! Snad jen Kouč je trochu trouba, ale poctivý. A nakonec je to koumák a outfit má též dokonalý (ostatně jeho prostší chlapci rovněž). No a jako bonus nejedna znamenitá úvaha na téma zhoubnosti heroinu ve srovnání s trávou. Jo, a když už tam někdo zařve, tak vám ho fakt není líto.

Jako kluk jsem byl bedlivý čtenář foglarovek, proto mě zmátlo, že scénáristé spojili dvě knihy (Stínadla se bouří a Záhada hlavolamu) do jednoho seriálu. Nu což, bylo mi 8 let a přistoupil jsem na tu televisní hru a radoval se z každého dílu. O 40 let později jsem si to stáhl a díval se znovu. Kritické oko jsem ponechal zamhouřené a radoval se znovu jako malý kluk z té báječné podívané. Z Jana Třísky, Václava Sloupa a ostatních třicátníků hrajících Vonty (jako klukovi mi to vůbec nevadilo). Z té sympatické klukovské party Rychlých šípů a kašírovaných dekorací v kombinaci s pražskými reáliemi. Atmosféru to má báječnou a jako celek to stále funguje. Aspoň na mně. A ta epická bitva s heroickou smrtí Roberta Komoura patří k velkolepému odkazu české kinematografie. Jako bonus děsivý astmatik EM v podání démonického Jaroslava Moučky a nádherný komentář s hlasem Radka Brzobohatého!

Viděl jsem poprvé kdysi jako kluk. Už tehdy mě fascinoval Queequeg a démonický Achab posedlý pomstou. Až v dospělosti jsem se seznámil s literární předlohou (inspirován paradoxně Jacquesem Cousteauem) a nestačil se divit mnohovrstevnatému a úžasnému Melvillovu textu, u kterého mi došlo, že nejde poměřovat velrybářské řemeslo 1. poloviny 19. století dnešními pohledy na lov inteligentních kytovců. Je v něm mnoho nadčasových poselství. Film je skvěle obsazený. Děj filmu je oproti knize samozřejmě přímočarý a vše, včetně charakterů, je zjednodušené. Triky z dnešního pohledu roztomile průhledné. To nevadí. Co zaujme, je skutečnost, že v posádce má každý svou cenu bez ohledu na etnický původ. To nebylo samozřejmé ani v Melvillově době, ani o 100 let později, kdy se film točil. Skvělý film.