Slarque

Po tolika severských detektivkách se není čemu divit, když ze Skandinávie dorazí kriminální drama o takové normální dánské rodince. Vůbec nevadí, že je to pohled ženský: od scenáristky přes režisérku, náctiletou představitelku hlavní role až po zkušenou Sidse Babett Knudsen v roli postavy, která celou tuhle zločineckou rodinu řídí. Film sice končí porodem, ale kdo z diváků by to v tomto případě považoval za happy-end?

Pákistánsko-britská dvojice Bassam Tariq a Riz Ahmed stvořila příběh rapera hledajícího vlastní kořeny, protože ho k tomu přiměla zákeřná nemoc. Škoda, že se jim nepovedlo přidat pár dalších postav, protože tady si kromě Zedova otce divák těžko všimne jiných postav. A pak je hned linie s otcem mnohem silnější než zbytek filmu. Ten se jinak vyznačuje dravou audio-vizuální složkou, která se dá přežít i z pohledu diváka, kterému rap nic neříká (70%).

Přiznávám počáteční nedůvěru, trochu jsem čekal jen další homosexuální romantické drama, ale tenhle film je rafinovanější. Stojí na nemožném vztahu dvou lidí, kteří jsou velmi životně a přesvědčivě napsáni i zahráni. Tedy, ono tu těch postav, o kterých bych rád věděl víc, je ještě několik (Orenova matka), ale i tajemství je záměrnou složkou Grazierova receptu. Civilní atmosféru výborně doplňuje minimalistická hudba. (Jo, a nejeden cukrářský skvost z filmu bych rád ochutnal.)

Španělská občanská válka (nebo spíš přesněji napětí ve společnosti těsně před jejím vypuknutím) jako pozadí k tuctově vypadající romanci. Stejně ledabyle jako příběh jsou napsány i postavy, takže je výsledkem jen romantická nuda. Možná by ta kniha měla šanci s lepšími scenáristy a režisérem. Ostatně film byl natočen v roce 1995 a studio pak tři roky přemýšlelo, co s ním. Z tohoto pohledu pobaví, jak tvůrci neodhadli hvězdný potenciál Penélope Cruz, která tu má ještě menší prostor než představitelka její mladší sestry.

Nakonec je všech pět dílů tak akorát dlouhých, takže jsem se převážně bavil. Update: Šestý až osmý díl jsem si pustil až najednou hned po sobě, jako bych věděl, že je to jeden uzavřený příběh. A překvapivě kvalita neklesala, ale tenhle ostravsko-pražský herecký duel byl přinejmenším stejně zábavný. YouTube se ukázal jako svobodnější prostor pro seriálovou tvorbu, tak jsem zvědav, co bude dál...

Poetická milostná komedie o mladé lásce zaujme v žánru málo vídanou opravdovostí – od neherců přes romštinu až po psychologicky věrohodný rozkol mezi sny a realitou. Mladí Juraj Nvota a Iva Bittová byli jako ústřední pár skvělí, líbila se mi i Hapkova variace na cikánskou hudbu.

Miroslav Janek nám za pomoci Terezy Brdečkové připomenul nedožité sté narozeniny Jiřího Brdečky. Bohužel tenhle medailonek moc nedrží pohromadě a stojí převážně na prohrabování se knížkami a vyprávění dcery. Ani ukázek z filmů tu vlastně není mnoho. Čekal jsem víc...

Vzhledem k tomu, jak moc se mi nelíbil Havettův debut, je tohle skoro zázrak. Tedy opravdovým zázrakem nejspíš bylo, že takhle svobodný film ještě v roce 1972 vznikl. Takže označení „poslední film československé nové vlny“ dává smysl.

Čarodějův učeň atomového věku je vlastně výborný nápad. Škoda že to došlo jen k souboji bílého atomu, který lidem pomáhá, s černým atomem, který chce ničit. Takže film zachraňuje práce malíře Kamila Lhotáka, díky níž jsem uvažoval i o čtvrté hvězdičce (70%).

Dokumentární portrét Karla Čapka mi přišel poloprázdný. Pár archivních záběrů a zbytek jakési náladové záběry doprovázené komentářem. Jak název napovídá, zabývá se dokument pouze závěrečnou fází spisovatelovy bohaté tvorby (tedy zhruba Válka s mloky, Bílá nemoc, První parta). Informačně nic moc.