A dýchejte klidně

Zdánlivě minimalistický, zdánlivě rozvláčný, zdánlivě nudný. Ale pozor!!! Opravdu jen zdánlivě. Všechno má své opodstatnění, nic není samoúčelné. Stejně jako úsporné herecké výkony. Film si zvolil téma hýbající minimálně Evropou, ale neparazituje na něm, dokázal zvolit přístup, který vám umožní se na věc dívat z mnoha stran a přesto nezaujatě. Severská kinematografie, včetně ne zrovna často vídané islandské, bez nadsázky ukazuje v tomto případě cestu. (14.01.2019)

Příběh dvou žen a jejich životních cest, přesněji řečeno útěků. Obě dojdou skoro až na konec, přesněji řečeno na dno. Nicméně se znenadání setkávají s něčím, co člověka v běžném životě jen tak nepotká...s upřímným lidským pochopením a pomocí. I když v divákovi může zůstat mnoho nevyřčeného, včetně všemožných důsledků, které z velmi otevřeného závěru mohou vyplynout, jedná se o mistrně zvládnutý debut s klasicky precizní severskou atmosférou a skvělým herectvím, přičemž rád vyzdvihnu představitele malého Eldara, jehož celkový pohled na dění kolem je dalším, silným atributem filmu a skvěle doplňuje toto poklidné, přesto, v dnešní době, tématicky kontroverzní drama. [Filmový klub Citadela - Litvínov] (15.01.2019)

„Tys vyhrála v loterii?“ - „Ne tak docela.“ Hlavní hrdinka to opravdu „vyhrála“. Její minulost sice můžeme odtušit jen z náznaků, ale teď má zjevně hluboko do kapsy. A když už získá práci, díky snaze dělat ji správně spustí nečekaný sled událostí…Poměrně depresivní věc, těch záchvěvů naděje v ní moc není. Island samotný také není vykreslen nijak růžově, ať už v otázce systému či počasí (neustále prší a fouká vítr, jehož chlad se přenáší až na diváka). Potud spokojenost…nebýt „drobného“ detailu, že se mi moc nedařilo vytvořit si silnější vztah s postavami (nejen proto, že se mi hůř sympatizuje s tím, kdo si není schopen nastavit budík a nechává drogy v dosahu dětí, ehm), takže napojení na ně byla spíš chvilková. Samotné téma mě pak nechalo poměrně chladným (krom koček v klecích, ta lacinost mě až rozesmála). Asi chápu důvody, proč do toho Netflix šel, ale snahu oslovit zahraniční festivalové publikum (Sundance) jsem cítil až moc. Uggadótir mě svým celovečerním debutem příliš nenadchla, takže dávám jen slabší průměr. (17.11.2019)

Pomalá dráme bez silného príbehu, aj keď sa ním snaží byť. Politickokorektná propaganda. Naozaj nás je heteresosexuálov už len 50%. Lebo tak to podľa filmov vyzerá. Snaha o nenápadnú tlačenku je už do očí bijúca. Podobne sa tu narába s témou utečencov a migráciou, všetci sú chudáci a my sme povinní sa o nich postarať. Pomáhať ľuďom predsa treba, ale najlepšie v krajine ich pôvodu. Lenže už aj tento racionálny názor je už v súčasnosti považovaný za fašistický. Ale nech sa páči, Island je veľký, tak Sudánčania hor sa tam! Len aby vám nebola zima. (29.05.2019)

Tak už i Islanďany pohltil Netflix. A v jeho spolupráci natočili zajímavé, trošku depkoidná drama o tom, jak se nenápadně protnou dva ne úplně ideální životní osudy, aby si vzájemně něco řekli a opět se rozdělili. Je tedy pravda, že hlavní postavy mohli mluvit i trošku více, než jen pár nezbytně nutných vět, ale zase tu tvůrci poměrně věrohodně a upřímně představili situaci, která klidně v běžném životě může nastat. Plus jsem si užíval nádherné záběry na Island, které se nikdy nezevšední. (15.01.2019)