Slarque

Devadesátiletá filmařka se ohlíží za vlastní profesní kariérou, ze které jsem viděl jediný film. Ohlédnutí není úplné, ani chronologické, ale běžné oslavné medailonky nechává zaváté v písku u svých nohou. Kupodivu to nepřestávalo být zajímavé, ani když se od filmu pozornost přelila k uměleckým instalacím. Proč o sobě nechávat natočit dokument, když to sama zvládnu lépe, že? Klobouk dolů!

Retro romance o tom, že se do sebe občas zamilují i lidé, kteří vlastně nemají skoro nic společného, a jak to pak končí. Navzdory triu Pollack, Streisandová a Redford jsem jí nikdy nepřišel na chuť. Ale špatná také není.

Civilní film s výbornou Jenovéfou Bokovou v hlavní roli stojí na přesně odpozorovaných vztazích a dialozích. Divák tu klidně může být psychologem a říci hlavní hrdince, co je s jejím životem špatně. Jenže problém je v tom, že je vždycky těžší zvládat vlastní život, než radit ostatním. Režisérka to měla s kameramanem velmi dobře promyšlené, takže tyhle obyčejné scény ze života mají jednoduchý styl, ve kterém sledujeme postavy lehce z odstupu. A i problém, jak podobný film zakončit, byl vyřešen nápaditě a přitom jednoduše. Přál bych si, aby podobně pečlivě připravených snímků u nás vznikalo více.

Lynchova velkorozpočtová adaptace populární dobrodružné sci-fi zřejmě uspokojila málokoho, včetně Lynche samotného. Spousta situací vyznívá uspěchaně a jako divák netuším, která podivná scenáristická řešení byla záměrná, či vznikla přestříháním filmu. A dodnes si nejsem jistý, nakolik film pochopí lidé, kteří předlohu nečetli. (Hodnocena standardní 137 minut dlouhá verze.)

Michal Prokop je naštěstí i skvělý vypravěč, takže dovedl svůj život stručně shrnout a převyprávět. Jinak je to prostě jen další hudební medailon v řadě.

Dokumentární river movie to je sotva z poloviny, ale i ten zbytek je zajímavý. Rozjezd Dunaje po dvacetileté přestávce za zdokumentování stál. Pěkné, zejména pro fanoušky nostalgiky, mezi které ovšem zrovna nepatřím.

Několik známých mi tento film doporučovalo, tak přemýšlím, co jim na to říci. Hlavní postava za celý film skoro neprojevuje žádné emoce, takže působí spíš jako špatně naprogramovaný robot. Prolog je dlouhý, ve střední části má film sice nakročeno ke thrilleru, ale skutečně napínavý být nezačne, a ke konci následuje několik různě směšných pasáží, které vypadají jako doslovné ilustrace předlohy. Ale ne vše, co funguje na papíře, funguje i ve filmu. K tomu v mnoha pasážích nadbytečný komentář. Takže to u mne nezachránila ani výprava, kostýmy a hudba.

Na dokument o něčem natolik nudném, jako je fotbal, to nedopadlo špatně. Asif Kapadia vyhrabal dostatečné množství starých fotbalových záznamů dokazujících talent mladého Argentince. Pak samozřejmě dojde i na Camoru a kokain i monstrózní zjev bývalého sportovce v současnosti. Marně přemýšlím, proč jsou vlastně Kapadiovy filmy oblíbené...

Povedené animované pásmo pro děti. Tři epizody Mlsných medvědích příběhů i jedna epizoda Websterových jsou povedené, samostatné Plody mraků jsou však o kategorii výš. Spojeno krátkým úvodem to vlastně spolu docela ladí (70%).

Další průměrná televizní inscenace o tom, jak byla 50. léta strašná. Scénář všechny jasně rozdělí na oběti a svině, jediné překvapení je na konci prvního dílu, pak už se tvůrci spokojili s variováním úvodní epizody. K tomu zní návodná hudba, aby bylo jasné, jak dramatické to asi mělo být. Vlastně si nejsem jistý, zda moje hodnocení není až příliš velkorysé (50%).