Slarque

Film o osobách a skutečnostech, o kterých nic nevím a vlastně mi to ani nevadí. Nicméně napsáno i natočeno je to perfektně. Helen Mirren je v hodně ošidné hlavní roli naprosto bezchybná a poklonu si zaslouží i Michael Sheen v roli Tonyho Blaira. Výprava a kostýmy vám umožní uvěřit, že se točilo na místech, na která se filmaři ve skutečnosti ani nepodívali. Monarchie je možná přežitek, ale dokud na trůně sedí tato dáma, jsou jakékoli pokusy o její svržení předem odsouzeny k neúspěchu.

Já se u toho celkem dobře bavil, rozhodně víc než u libovolného dílu Prciček. Při extrémní míře nadsázky, přehánění a ztřeštěnosti bych tvůrcům odpustil i tu Bratislavu. Pro místní tu je ještě nevyhlášená soutěž, kdo pozná víc českých lokací. A ten hit, co zpívá Matt Damon, je vážně pecka. :-)

Ze začátku mi to přišlo jako docela slušná komedie, ale jak se důchodci dostali do vesmíru, humor zmizel a stalo se z toho naprosto vážné drama. Takže výsledkem je mírně nadprůměrná oddychovka se čtyřmi stárnoucími herci, kteří ještě nepatří do starého železa.

Celkem zajímavý film s poněkud nedotaženým scénářem. Ústřední čtveřice je slušně napsaná, ale scénář je nutí do uměle vytvářených konfrontací. Vedlejší mužské postavy jsou všechny příšerné (neměl to snad být feministický manifest?). Povedná je kamera, hudba a herecké obsazení hlavní čtveřice. Obzvlášť nejmladší z ní – Oldřich Hajlich – byl vyloženě castingový poklad. Z vedlejších rolí nakonec stojí za zmínku pouze Lenka Vlasáková.

To by se mohl Sean Penn třeba rozkrájet, ale z podobně vykonstruovaného melodramatu prostě skvělou podívanou neudělá. Hlavní hrdina tohohle čistě ženského filmu (Michelle Pfeiffer, Dianne Wiest, Laura Dern a v neposlední řadě Dakota Fanning představují všechny ostatní důležité postavy) totiž naráží zejména na scénář, který nemá pořádný tvar, příliš tlačí na pilu a občas se zbytečně vleče a zamotává.

Chápu, že autoři zvolili pohled prostřednictvím postavy ze západního světa. Chápu i to, že bylo potřeba, aby byl mladý, nezkušený, naivní. Díky tomu se ovšem nikdy nemohl stát rovnocenným hereckým partnerem Foresta Whitakera. Jen díky němu ostatně film stojí za vidění (70%).

Čistě teoreticky to znělo jako zajímavý nápad. V praxi se ukázalo, že to byl omyl. Stejně jako označovat tenhle film za komedii. Semtam probleskla nějaká zajímavá scéna, ale většinou jsem se jen nudil. Slušné kameramanské cvičení, ale jako film to moc nefunguje.

Dokumentů o filmařích jsou mraky, těch o producentech jen nepatrný zlomek. Osudy Roberta Evanse jsou přitom dramatičtější než řada smyšlených hraných filmů. A pokud se zajímáte o film, můžete dostat spoustu hodně zajímavých informací o vzniku filmů jako Rosemary má děťátko, Love Story, Kmotr, Čínská čtvrť nebo Cotton Club.

Velice povedená a zábavná variace na příšerné televizní reality show. Mnoho lidí to zřejmě nepochopilo, ale tohle byla spíš satira, než že by se autoři snažili o parodii. Není to trapné, není to amatérské a nutí to k zamyšlení. Nicméně: žena v osmém měsíci těhotenství, pacifista s rakovinou, nezaměstnaný muž, důchodce, studentka a věřící zdravotní sestra – na koho byste si vsadili?

Mozaikovitá úvaha o problémech s komunikací mě dostala víc, než jsem čekal. Základem je promyšlená struktura scénáře, ve kterém všechny pospojované linie běží různým tempem a navíc je začínáme sledovat v různých časech. Díky tomu se občas někde dozvíme cosi, co se v dotyčné linii odehraje až za několik desítek minut. Vynikající je i práce s obrazem, zvukem a povedená hudba. Mezi herci překvapivě nikdo nevyčnívá, ale také bych sotva o někom mohl říci, že je horší. Nakonec mě to zaujalo víc než 21 gramů (90%).