Slarque

Viktor Zavadil a Robert Sedláček odvedli skvělou práci, aby nám ukázali konec jednoho idealistického studenta, který se rozhodl zaplatit nejvyšší cenu, aby zburcoval apatický národ. Bohužel se mu to povedlo asi na týden, ale to už je zase o něčem jiném. Film každopádně lepší, než jsem na toto téma vůbec čekal.

Stoletá pamětnice Vlasta Šrůtková je v lepší kondici než většina lidí o polovinu mladších, navíc si toho dost pamatuje a stojí za to jí věnovat tu hodinku pozornosti. Režisérka dobře pracuje i s rodinnými a dalšími archivy, takže to nejsou jen mluvící hlavy.

Blaževského předchozí film jsem viděl včera, takže z přímého srovnání vychází lépe Opičák. Je zábavnější, živelnější, a pokud nebudu mluvit o muzice, ale o přístupu k životu, tak i punkovější. Z před lety módního multi-kulti zbyl jen současný makedonsko-albánský národnostní konflikt, což také pomohlo. Konec s aktuální uprchlickou tématikou by mi sice zážitek normálně zkazil, ale tady ho režisér využil ke kouzelnému závěrečnému záběru, takže budiž (70%).

Další balkánská komedie o obtížích spojených s mixem (či těsným sousedstvím) několika etnik. Navzdory názvu není nijak punková (nebo to aspoň hercům nevěřím) a nakonec mi připadalo, že se tam toho za těch sto minut ani moc nestalo.

Al Pacino jako nepřipravený bankovní lupič musí čelit nenadálým komplikacím. Režisér Sidney Lumet se nebojí ukázat humornou stránku tohoto absurdního dramatu, protože má v záloze Johna Cazeleho ve vedlejší roli, který svého Sala hraje tak nervním způsobem, že si stejně diváci nemohou být jistí, jestli najednou nezačne střílet. Škoda, že Cazale těch filmů stihl natočit jen pět.

Úžasné záběry naší přírody... jen jich mohlo být víc. Komentář v podání Kryštofa Hádka naštěstí moc neruší (70%).

Divácky nepříjemné nakouknutí do oblasti samoty starého člověka. Úvodní blesky fotografů při derniéře v Národním divadle ostře kontrastují s reálným nezájmem kohokoli o starou herečku. A přesně tento stav nám režisér dává nahlédnout omezením natáčecího prostoru pouze na její byt.

Bylo to tak blbé, až jsem se bavil. Ale nejsem si zrovna jistý, že šlo o tvůrčí záměr, a proto jsem rád, že seriály typu Doktor Martin a Strážmistr Topinka vynechávám. Zjevně o nic nepřicházím. Z obsazení mě vlastně nejvíc bavil Marek Geišberg, jehož role v příběhu byla nevelká.

Dobře, nebyl jsem při sledování tohoto pořadu úplně střízlivý, ale převážně jsem se dobře bavil. Fungovaly i spojováky s Cinou a Kohoutovou, pár hudebních čísel sice bylo slabších (Mademoiselle Giselle), ale zase byly aspoň využité jako zajímavá taneční podívaná. Současnou hudební scénu sice nesleduji, takže mnohé mladé interprety vůbec neznám, ale i tak se jim převážně povedlo vzdát poctu Neckářovi a ani se při tom neztrapnit.

Jan Svěrák profesionálně natočil vzpomínky svého otce na dětství. Velmi dobrému hereckému obsazení dominuje Oldřich Kaiser, který jako jeden z mála měl oporu ve scénáři a nemusel to uhrát jen vlastním charismatem. Poetický film pro běžné diváky, který nemá šanci dosáhnout ani zlomku popularity Obecné školy.