KNTRFKT

Nemám nic proti fekálnímu, dementnímu, nebo snad humoru urážejícímuvšechny menšiny, ale tohle se nedá popsat jinak než jako naprostá CHUJOVINA. Je jasný, že Luke trpí kompexem méněcennosti, když si to Owen vykračuje na výsluní a jemu nezbývá nic jiného, než brát podobné štěky. Ale že mu jebe tak moc, jsem opravdu netušil. Z těch lidí jsem si připadal po 20 minutách ještě dementnější než oni sami, nehledě na fuckt, že mě to začlo po velice krátké době pěkně vysírat. Každopádně, jakožto mladý vědec, jsem neodolal jednomu malému pokusu. Zasadil jsem si do květináče semínko odrůdy Hyosciamus niger a denně ho zalíval vodou, kypřil, vytrhoval mu jeho první pubické chloupky, až do té chvíle, než byl celý hedvábně hebký. Pak jsem ho zalil Coca Colou a on chcípnul. To byla ale KOKOTINA.

V roce 2005 držel Jensen uzdu své představivosti, kterou ale úplně pustil v O kuřatech a lidech. Ale už tady je možné vidět spoustu bizarních záblesků Jensenovy mysli. Je zřejmé, že má své oblíbené herce a mě sestava Bro, Mikklesen, Jensen prostě baví. Je tu několik nápadů natolik absurdních, až jsou dokonalé, možná, že kdyby si všichni kněží a vatikánská skvadra vystřelili mozky z palice, neexistovala by žádná církev, protože by si Boha doslova vyhnali kulkou z hlavy. A hlavním ponaučením filmu je, že byste si všichni měli kontrolovat starou a její přisuny Neurolu, mohla by ho totiž slupat v domnění, že jsou to lentilky.

LSD, Heroin, Pikain, když se vyjedeš v mozku pak tancujou piliny, tikaj hodiny, odbíjej ti vteřiny, napínaj se žíly, chcípaj játra, mozkový buňky a ledviny, jediná Alenka je bez viny, neboť na ničem nejede, jou. bylo to správně mimo, správně funky, správně jebnutý. Pan Burton je schopen stvořit svět, kterej si najde diváky jak mezi dětmi, tak mezi dospělými a rozhodně nenudí. Občas jsem se dokonce uchechtnul a sledovat postavu Krvavý baby byla naprosto boží. Depp předvedl správný bizáro a to já rád.

"Pořád smrdim hatem, řikej mi Patrick Bateman, to je to, co jsem, to je to, kdo jsem." Patrick měl očividně, coby malé děcko, sex s nesprávnym psem, a tak se přizpůsobil systému po svém. Přes den splývá s vyšší třídou a v noci dává průchod svým nefalšovaným pocitům. Čili-všichni jsou falešný, jen vražda je ryzí. Celý je to ale tak nešikovně popadnutý za varlata, že kdyby Bale vyloženě ve svý roli tenkrát neExceloval, asi by se celej tenhle příběh propadnul do hlubin exkrementů. Já mu ale ten jeho svět plnej nenávistnejch vizí žral i s navijákem. Sekat, osekat, rozsekat a mohlo to bejt daleko lepší, přeci jen exhibice násilí a psychopatie to byla solidní.

Dong-hoon Choi vysral krystal v té nejzářivější podobě. Sice si u toho trochu natrhnul prdel, ale to je v konečném důsledku jedno, protože tak dopadne každý, kdo si Amsal pustí. Výborné kostýmy, dialogy, naprosto vymazlený vizuál a nechybí dokonce ani korejský Sly se Stathamem, ikdyž trošku steroidy nedotčení. Sice jsem první hodinu a půl považoval všechny za Jackieho Chana, ale to se naštěstí ke konci změnilo, už jsem totiž začal rozeznávat i ženy. No ale vodvaz to byl celkem famózní a kdejaká halywůdská bič by si jistě taky vysnila podobnou svatbičku, kterou nám naservírovali na konci.

Pro mě osobně je modrý hodnocení takových filmů trochu překvapením (letos už podruhý - Bright taky dostal od místních kritiků pěkně přes pikaču), protože si myslim, že by se podobný věci měly cenit víc už i vzhledem k tomu, že vznikaj filmy jako je Prometheus, kterej je, v porovnání s Anihilací, prostě sračka. Až na konci filmu jsem si uvědomil, že celej film táhnou holky, že to vlastně není elitní četa vysekanejch husťáků, ale obyčejný ženský, se kterejma se život vůbec nesral a který si myslej, že nemaj co ztratit (což nemusí bejt nutně pravda). Už jenom tohle mi bylo sympatický. A o Portmonce nemá cenu debatovat, ta byla super. Od začátku je to našlapaný dost hutnou atmosférou a i to mystično je ve vzduchu cítit, tudíž se člověk v podstatě nenudí, ačkoliv tempo vyprávění není zrovna nejrychlejší. Celá ta myšlenka, ať už se mělo jednat o novej ekosystém, buhví odkud sem dotaženej, nebo třeba samostatnej organismus mimozemskýho charakteru, a nebo nějakou formu nemoci (rakoviny-dublující buňky, fagocytující potřebnej materiál k přerodu ku svýmu vzoru), nechala tvůrcům hodně otevřený vrátka a tak si mohli dost neomezeně vymýšlet a hrát. Jsem si ale skoro jistej, že na tohle téma si tu zafilosofuje Helmutek :-), takže to nechám spíš jemu. BOJLER: S odstupem času si řikám, že mohlo jít o hostitelskej organismus, jehož cílem bylo vymazat lidi a vylepšit zvířata, popřípadě udělat z lidí nový bytosti, nově smýšlející druh, kterej by nebyl třeba tolik invazivní...těch teorií bude asi dost. Naprosto mě dostal medvídek, kterej mi svojí roztomilostí a láskou k lidem připomněl Večerníček o Medvědích bratrech. Uplně jsem si doved představit záběr, kde dovádí Vence Chaloupka na louce a celý díl končí záběrem na tohohle medvěda, kterak si pochutnává na spodní čelisti našeho milovníka dravé zvěře. Co mě trochu zamrzelo, ale vlastně mi to ani tak moc nevadilo (rozhodně jsem se nepokusil sáhnout si na život, jak tomu dělám pokaždý, když si omylem sednu na ovladač a pustim Novu), že si tvůrci neodpustili doslovný vysvětlení zákona anihilace a následný kreace. Z frajerky udělali ohňostroj a celý to tak trochu přepískli. Ono stačila postupná přeměna v částice s následnou kreací hmoty, prostě to bylo moc doslovný. Jinak jsem ale spokojenej.

To je takový ten životní přešlap, kdy jsem do teď stál nohama pevně na zemi, jenže potom jsem si omylem pustil špatnou verzi An inspector calls a ještě teď (půl hodiny po shlédnutí) se mi ježí vlasy, hodnota krevního tlaku lítá jak sinusoida a já se jen psychoticky klepu v agónii v rohu pokoje, doufajíc, že to na mně nezanechá trvalé následky. Něco tak odporně přehraného, kýčovitého, barvičkovitého a pekelně nevkusného jsem snad v životě neviděl, to bych radši shlídnul celou ságu Tisíc a jedna moč od začátku do konce a od konce do začátku, vychutnávajíc si krásu tureckých šachových partií zakončených Sebevražedným gambitem, nebo hru v socky, teda vlastně kostky.

Ze začátku jsem se trošku bál, že se nechá Peaky Blinder stáhnout Dornanem do volné adaptace celého příběhu ve stylu "Padesát odstínů křoví Geislerový", nebo "Padesát odstínů Heydrichových kalhot"-aneb 13.komnata těch, co je pak prali, ale naštěstí zachoval dekórum a držel se spíš u těch gangů. A rovněž musim s politováním říct, že mi tu pan Obří péro pro šedou myšku vubec nevadil a snad to i pěkně zahrál. Co ale bylo, aspoň pro mě, stravitelné jako vata namočená v pomerančovym džusu, byla ta angličtina. Naprosto bodovala typická česká puťka s větami "Call me auntie Moravec", nebo třeba "Marie, where are all my pots and pans.", načež nasadila výraz: "kdo mi sebral všechny čípky". Teď už si bude opravdu každý americký vymaštěnec a pojídač přesmažených burgerů moct myslet, že už za války ti Čečenci takhle krásně mrskali tu skvělou anglinu. Další věcí, která mi dost vadila, bylo neustálé opakování faktu, že jdou zabít Heydricha. Už jsem jenom čekal, kdy Marie vytáhne Ajped, vytvoří na fejsbuku událost s názvem "Heydrich-atentát v půl desátý", vypíše místo a čas konání a pozve všechny přátele. Jako celek je to zbytečně přepálený na stopáži, pochopitelně nemohla chybět láv story v podobě Fifty šejdz vrzu po přehrání "Šla Nanynka do zelí" revivalu a rádoby transcedentní záběry vykuchaný Ani. Ovšem, co se musí uznat, nácci uměli řezat palice vskutku obstojně a tak se dočkáme i takových chuťovčiček. Celkově by se daly vyzdvihnout všechny výkony herců, jen to jako celek nebylo uplně ono. A to ticho v sále po filmu, bylo celkem mrazivý. Pak si ale někdo prdnul a lidi se rozešli.

Od Triera jsem viděl Nymfomanku, díky který se pravděpodobně nebudu už nikdy moct podívat na porno v kategorii "double penetration", Melancholii, u který bych asi dokázal rozebírat, co se autor vlastně snažil říct, nebo co si člověk měl myslet a nakonec možná uznat (po dobrym vysvětlení člověkěm, kterej rozumí trierovský dvojznačnosti), že to nebylo, až na ten debilní konec, špatný. No a pak jsem teda viděl tuhle pyčovinu. Po zhlídnutí musim konstatovat, že Trier je, dnes už možná vyléčenej psychopat. Protože Antikrist je bezesporu dílem psychopata. O pěti hvězdičkách se nedá ani polemizovat, to spíš o uplně opačnym pólu tohohle čsfd hodnocení. Nakonec jsem tomu ale dvě nadělil a to se teď pokusim vysvětlit. Úvodní scéna musí kategoricky zaujmout, jednak proto, že je to na ní stojí, ale hned v ní si už Triér začíná s divákem hrát. Nechybí tomu smysl pro detail a vlastně hned od začátku se vymezuje vůči všem mezím a tak trochu naznačuje, že žádný meze nemá. Což je, mimochodem, věta jak lusk. K věci. Film nemá mít žádnej význam, není v něm schovaná žádná komplexnost lidskýho vztahu, nejsou v něm ukrytý žádný obrazový ani verbální metafory, nejde o příběh ženy a muže v pravym slova smyslu, dokonce nejde ani o to dítě na začátku, nejde o konflikt zla a dobra, lásky a sexu (ve vztahu porno x erotika), nejde totiž vůbec o nic. Celej Antikrist je totiž soubor obrazů, který běžej souvisle za sebou tak, že je oko prstě není schopný registrovat jako obrazy a vnímá je jako film-souvislej celek. No a tenhle celek je totálně přervanej násilím, sexem a odporností v tý nejčistší podobě a už je na každym, jak to celý přijme. Jenže to, co se na první pohled zdá jako kokotina přecpaná násilím, je vlastně režisérův osobní experiment a pokusnej vzorek tak nabejvá obrovskejch rozměrů, protože cíl je každej, kdo si to pustí. Cílem totiž je zjistit, jak lidi reagujou na podobný nechuťárny. Z celýho filmu sálá touha magora vidět, jak se bude divák tvářit, když mu předloží scénu masturbace v lese, nebo když si ta slizská vagína hraje na Mechanika a spraví svýmu manželovi nohu. Typicky melancholicky pojatý absurdity zabalený jako hovno do lesklýho papíru, nejsou výjimkou: srna v lese, liška v kapradí (střet dvou světů, pokus o nastoupení sugesce u diváka..) Ono v tom opravdu jde hledat hlubší smysl, jenže já jsem přesvědčenej, že žádnej není a že cílem bylo představit nejbizarnější scény plný podnětů,kterejma je tahle doba tak strašně nasáklá-totiž násilí a sexem. POZOR SPOILER: Přijde takhle žena do ložnice a říká svému manželovi: "Miláčku, potřebuju, abys mě podpořil, už dlouho si chci ustřihnout klitoris, ale jsem hrozná sračka a neumim si ho ustřihnout sama..." Konec příběhu.

Michael Peňa sype z rukávu jednu hlášku za druhou a jeho vyprávění je naprosto boží. A když zrovna druhý Majkl nesvádí sexy barové zpěvačky ve věku těsně před kremací v Las Vegas, umí vcelku mile zahrát daddyho svý prapodivně ostříhaný dcerce. Paulu Ruddovi jsem vůbec nevěřil, což mě dlouho od shlédnutí Ant-Mana odrazovalo, ale nakonec jsem rád, že jsem se k tou dokopal. "ŠÉF MI DAL ROZKAZ, ŽE MAM ZAJISTIT OBLAST, TAK JI ZAJIŠŤUJU. JÁ JSEM TVUJ ŠÉF. AHA."