Martinvon

Udělalo mi velkou radost, když jsem zjistil, že existuje film o těchto fenomenálních muzikantech. Chvílemi se sice nemohu zbavit dojmu určité šablonovistosti, ale když už to tvůrci pojali tak velkoryse a důkladně, asi bylo třeba občas děj popostrčit tak trochu nuceně. A kdo už zná písně Comedian Harmonists, rozhodně nebude litovat.

Judi Dench s Kate Blanchett. Chtělo by se věřit, že to je film o velké manipulátorce, ale zároveň je to film o stáří, samotě a hledání lásky, blízkosti, důvěry. To vše má v postavě, kterou Judi Dench ztvárňuje patologickou podobu. Vytouženou osobu chce k sobě připoutat skrze vydírání a tím ji i kontrolovat. Kate Blanchet se tak dokonce vrací ke své fyzické podobě z dětství (make up, oblečení, účes), kdy musela odolávat své “zlé matce” (vile mother). Postava manipulátorky přesto umožňuje divákovi určitou míru pochopení i odpuštění, katharsis.

Skvělý film. Zápletka, kdy se několik důchodců rozhodne strávit zbytek svých dnů v luxusním indickém hotelu, je zralá jako granátové jablko. Stačí jen cvrnknout a z přímočeré crazy-comedie máte najednou galerii životních osudů, laviny neodolatelných britských vtípků a taky báječnou inspiraci nejen pro to, jak stárnout, ale taky jak si užívat. Skvělí britští herci, exotické prostředí, vkusně a dráždivě pojatá erotická linka, trochu bollywoodu (možná jeho odvrácená stránka) a dokonce i jedna narážka na Jamese Bonda v prvním záběru na Judi Dench.

Nádherná koláž stínů, světel a zapomenutých zvuků. Nevím, zda se ten zážitek dá zobecnit. Sugestivnější cestu časem do svého dětství si umím představit jen stěží. Ožily vzpomínky a ihned po filmu jsem dostal naprosto neukojitelnou chuť na sekanou s hořčicí, rohlíkem a okurkou.

U závěrečných titulků jsem si řekl, jak to mají ti magoři diktátorský vždycky jednoduchý. Zakážou chlast, sex a dokonce držení za ruce, povražděj tisícovky a lidí a ostatní se stáhnou do ulit a zpívaj, jak je třeba. Ať se podíváte, na jakýkoli světadíl, všude je nebo byla nějaká diktatura. Krásný film a doufám, že díky němu lépe pochopím Iránce, když už nechápu jejich politiky (promiňte mi to supersprosté slovo v závěru).

Ve filmovém deníčku prostě nesmí chybět celovečerní tituly z dílny Charlese Chaplina. Ať už je divák mladý konzervativec, nebo sociální demokrat, pohled na nejobyčejnějšího člověka v době, kdy se přes něj valí dějiny, se mu prostě musí zarýt pod kůži. Málokdo umí sociální drama zpracovat s nadhledem a humorem. Málokdy se stane, že by si tvůrce od scénáře přes vlastní hudbu, režii a hlavní roli, obstarával kompletní servis - a to určitě ne z důvodů výmluv na úspory. Pohledem do interiérů si musíte vždy znovu uvědomovat, o kolik napřed byla Amerika před střední Evropou - odhadem tak 20 let.

Forrestem Gumpem otevíralo tehdy nové kino v Hluboké nad Vltavou. Nikdy nezapomenu na ty návaly. Promítalo se asi čtyřikrát denně a to trvalo 2, možná 3 dny. Všechna představení byla plná. Všichni sousedé a známí, co jich Hluboká tehdy měla, se tísnili v přecpaných chodbičkách a nenechali vás ani odejít z kina, jen aby se vešli do sálu na další promítání. A dneska tam stěží přijde pár lidí na Královu řeč. *Když měl Forrest Gump v Čechách premiéru, přirovnávali ho filmoví komentátoři ke Švejkovi. Proboha proč? Spojovat dvě naprosto dokonalá a hlavně naprosto samostatná umělecká díla považuji se zvětšujícím se odstupem za čím dál horší zločin.

Po Všech prezidentových mužích prostě musíte vidět, jak Nixon zacvičí s Frostem. I když tvůrci snímku měli cestu krásně vydlážděnou skutečným a hlavně nepřekonatelným příběhem, vydupali ze země barvité filmové povídání, elegantní love story, a hlavně vkusně inteligentní dialogy, které krásně vyplňují "nedějová" místa celé dokumentárně laděné koláže. Díváte se vlastně na rekonstrukci rekonstrukce. A může vás jen mrzet, že to u nás jde tak pomalu, když vidíte, jak velký vliv na politky mohou mít západní média.

Kdyby tady nebylo tolik násilí a krutosti, koukal bych na Mnichov kolem dokola. Jenže v historii ani v životě neplatí žádná kdyby. Nezbývá než jen obdivně sledovat, s jakou chladností a odstupem a přitom z bezprostřední blízkosti sleduje kamera partu sympatických najatých zabijáků. Dozvíme se o nich hodně, dokonce i to, jaký mají strach zabíjet. A jen mimoděk - z rádia, či z televizních zpráv skládáme dohromady mozaiku začarovaného kruhu pomsty. Filmový koncert s úžasnou hudbou.

Srdeční záležitost. Můžete to znát už nazpamět a stejně se rádi podíváte znovu. Obrazy, barvy, záběry, zvuky a hlasy vám proženou hlavou doslova tornádo rozkoše.