Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Horor

Recenze (224)

plakát

Rambo II (1985) 

Pozoruhodný pandán k tomuto filmu tvoří poslední Smrtonosná past. V Rambovi se z prosťáčka dělá myslitel (byť ta pravá zenová hloubka se objevuje až ve čtyřce), autoři poslední Pasti se snaží o opak: z hrdiny, který v protikladu k osmdesátkovému masu používal mozek, dělají akčního dinosaura. V tomto posunu jsou ukryty dějiny amerického akčního filmu posledních tří dekád. Každopádně celá Rambovská akce, rámovaná nejen úvahou, jestli je Rambo Postradatelný, ale především myšlenkou, že mysl je nejmocnější zbraň, která je v závěru stvrzena řevem polonahého Ramba a jeho samopalné zbraně pálící do výdobytků komputerizace, je fascinujícím reliktem reaganovských osmdesátek, tedy doby, kdy filmy svou blbost hrdě stavěly na odiv. Mission acomplished.

plakát

Holy Motors (2012) 

Pokud lze vůbec vážně vytáhnout dnes na světlo pojem cinefilie a nemá to být pouhý předmět nostalgie a heslo z učebnic, pak se to daří právě Caraxovi v Holy Motors. Je poměrně pozoruhodné, komu se ten film nelíbí: ze zvláštního důvodu většině českých kritiků starších čtyřiceti let. Zbytek jsou prostě nedotatečně vnímaví lidé. Podle mého totiž někdo, kdo použije slovo pseudointelektuální, nemůže mít skutečně rád film. Carax natočil naprostý unikát, film, který se cele odehrává v mantinelech vytyčených samotnou filmovou fikcí. Film, který neodkazuje vůbec k ničemu jinému než ke kinematografii samotné a přitom není vystavěn na citacích a aluzích. Film, který je zároveň orgií pro analytiky i vyznáním všemu, co dělá film filmem, tedy emocím, akci, násilí i smyslnosti. Velkolepá dekonstrukce jednoho už pěkně starého média.

plakát

Knoflíková válka (2011) 

Proč se dnes dětské filmy tváří dospěle a ty dospělé jsou infantilní? Ve Francii současně vznikly dvě verze Knoflíkové války. Pokud se k nám dostala ta lepší, pak doufám, že nikdy neuvidím tu druhou. Místo klukovin pro kluky se Barratier pokouší vyrobit pomalu válečné drama, kde se probere židovská otázka i hrdinnost francouzského odboje a další kupa "závažných" témat. Pro děti ten film není ani zábavný ani výchovný (vše je tu zcela zkresleno) a pro dospělého hluboce urážlivý. A navíc nevkusný, za hudbu a práci kamery by někdo zasloužil na holou. Hnus.

plakát

Zbytečná krutost (2009) 

K nepřežití nudné, ve všech ohledech jde proti povaze původního filmu. Asi na dvě scény se dá koukat, ale bohužel si při nich člověk vzpomene, jak to vypadalo původně.

plakát

Biutiful (2010) 

Letošek začal opravdu neradostně. Obával jsem se, jak dopadne nový Inárritův snímek bez přítomnosti jeho dvorního scenáristy. Že to bude odporná emocionální tortura a sociální exploatace hnípající se v utrpení bez jakéhokoli důvodu, že efektní, brilantně nastříhané scény budou bez jakéhokoli opodostatnění a že místo několika propletených linií budeme svědky retardovaného děje a absentujících postav, jsem nečekal. Zarámování celého snímku posmrtnou idylkou už patří opravdu do říše oligofrenie a jediný způsob, jak film vydržet do konce, je uspořádat s přáteli soutěž, kdo přesněji odhadne, po kolika kýblích utrpení přijde další poetický střih na kouřící tovární komíny.

plakát

Socialismus (2010) 

Po dlouhé době film, na který bych mohl chodit stále dokola. Godard nestratil svůj smysl pro humor, navíc je s přibývajícími lety stále lyričtější. Uhrančivá moc obrazů, od nichž je třeba se odvrátit, aby jim bylo rozuměno. Promluvy, obrazy, citáty, vše tu stojí bok po boku dle ideálů hesel francouzské revoluce. "Srozumitelnost skrze obskurnost" v podání mistra, který přesně ví, co chce a sděluje to jediným možným způsobem.

plakát

Legenda o sovích strážcích (2010) 

Dnes se moc nevidí prakticky zcela vážně pojatá animovaná pohádka (byť nezbytný komický pár hrdinů do počtu tam je). Díky designu sovích protagonistů a Snyderovu umu v práci s tempem i střihem místy velmi atmosférické, ale už v tom je částečně hlavní problém snímku, jímž je rozkročenost mezi pohádkou pro děti a temnou legendou pro dospělé. Pro děti místy příliš temné a úzkostné (přičemž málo pochopitelné, protože imformace se podávají v dost velké zkratce), pro dospělé příliš schematické, neboť k legendě tomu chybí košatější pozadí umožňující představu komplexnějšího fikčního světa. Ani do postav se nelze dostatečně ponořit, pro děti jsou fašistické roviny nerozumitelné, pro dospělé chybí silnější motivace postav k jednání. Předlohy neznám, ale už fakt, že se jedná o zfilmování prvních tří knih dané série, napovídá, že jde o příliš velké soustu, kvůli němuž je vše podané moc letem světem. Byť se na ty lety světem moc hezky kouká a 3D i podmanivá hudba působivost ještě posílí.

plakát

Lie huo qing chun (1982) 

Užití zrcadel v kompozici záběru, epizodická struktura založená na několika paralelně představených vztazích, precizní střih na hudbu... v tom všem je vidět vliv, který měl Patrick Tam na Wonga Kar-Waie, který k některým jeho pozdějším filmům ostatně psal scénáře. Nezvyklé střihy i vpád různých žánrů (komediální vsuvka s nastavovaným překažením milostných hrátek mladého páru i překvapivý závěr) připomenou zase francouzskou novou vlnu, zejména Truffauta s Godardem (jejichž U konce s dechem se (nejen) závěrem Nomád dost podobá). Přitom je tu stále přítomné typické hongkongské odlehčení projevující se např. užitím přízemnějšího (tělesného) humoru...

plakát

Utržený ze řetězu (2005) 

choreografie yuen woo-pinga je výborná, ale na body prohrává s kýčovitostí bessonovy předlohy. Jet li je sice ideální představitel pro roli člověka bez emocí, neb jeho obličejová mimika prakticky absentuje, o to hůř působí snaha pokusy o emoce hrát, když je tomu vyučován (ale to je to nejmenší, ve skutečnosti asi vhodnější představitele těžko hledat). Snímek otravný svou pohádkovostí, podobnou například Jeunetově tvorbě, narozdíl od Amélie je sice infantilnost částečně vnitřně motivovaná, ani zdaleka však ztvárněná s takovou řemeslnou bravurou a režijní nápaditostí.

plakát

Piraňa 3D (2010) 

Když béčkový scénář dostane patřičně shiny kabátek a přitom zůstane pořádná porce gore efektů v humorném splatterpunkovém stylu, zrodí se jedno z nejzábavnějších guilty pleasures letošního roku. V Press kitu píšou, že 3D konečně ukáže zuby... chtěli asi spíš napsat, že ukáže kozy, protože narozdíl od přebujelých tvarů trčících z plátna, tmavé podvodní scény nepůsobí ve 3D nejlépe... ale čert to vem, uvidíte podvodní souboj dvou piraní o odkousnutý penis zkoksovaného pornoproducenta a to musí bohatě stačit!