seeker23

Další z vrcholů MFF KV 2010. Tenhle ročník byl hlavně o prasatech, sviních a jiných zvířatech... Začína to jako hicksploitation, brakovka o zlých vidlácích masakrujících chudáka z města, leč přes přítomnost vidláckých prvků se film chová spíše jako současné francouzské artové snímky zaměřené na excesy a transgresi... neuchopitelné a divoké, že by si o tom buranů král mohl nechat zdát!

jeden z vrcholů MFF KV. Kamera dokumentární a přesto agresivní, divoká, nevyzpytatelná, stejně jako rusové zobrazení ve snímku i snímek samotný... je to rozhárané jako široká ruská duše, tenhle film je prostě pěkná svině!

recenze na Rejže.cz

Esenciální tragikomedie... všechny věci přijímejte s pokorou, neboť mezi nimi není ani zbla souvztažností... accept the mastery! ...Tenhle film vám nevpálí díru do hrudi jako Tahle země není pro starý, nicméně o to je lepší... když nestačí bible, pomožme si pravidly kvantového mikrosvěta... obrázková verze Schrodingerova paradoxu může být pro leckoho "very troubleing"...

Bizarní hixploatation o vidláckém napodobovateli Elvise Eddiem a podivných vztazích v motýlku v lesích. Mezi stop-záběry, paralelními montážemi, flashbacky a odkazy na Peeping Toma na straně jedné a nezvládnutou dramaturgií i nesmyslně jednajícími postavami se odehrává tenhle mile podivný brak s koncem, u kterého nepochybně Quentin Tarantino hýkal slastí

Povrchní srovnávání s Babelem, které každého napadne kvůli Bernalovi, pohybu mezi exotickými a západními lokacemi a důrazem na děti, zastírá, že jde o snímek radikálně odlišný. Na úrovni výstavby dokonce opačně fungující, místo propojování je postaven na rozpadání. Příběh je zdánlivě mnohem tradičněji vystavěný z hlediska propojení jednotlivých příběhů - žádné nesouvislé děje, které se možná protnou, jenže nenápadnější forma ukrývá silný obsah, téma citové i prostorové vzdálenosti a blízkosti je mnohem obecnější, než aby, jako v Babelu, pouze zkoumalo rozdíly a paralely mezi chudšími a vyspělými zeměmi. To je zde, byť silně akcentováno, sekundární. Postavy důsledně prožívají intimnější či emotivnější vztahy pouze s cizími lidmi a atmosféra snímku osciluje mezi něhou a destrukcí, popem a dekadencí, stejně křehkým způsobem jako doprovodné písně od Ladytron.

Snímek, který je dětský nikoli infantilní, jak bývá zvykem u filmů pro dětské publikum. Zde naopak je dětský hrdina ukazován velmi bez příkras, lze říci realisticky, a snímek se tak vyhýbá oslavě vyprávění a dětské případně umělecké (což je často romanticky či spíše už kýčovitě propojováno v dnešní kinematografii) fantasie. Je vidět, že to spoustě diváků dělá problém vstřebat snahu ukázat dětský svět takový, jaký by mohl být a zbavit se klišé o dětské nevinnosti. Zde však nic není černobílé a také tu nic není přehnaně barevné. V šedivé divoké a patřičně špinavé přírodě se vyskytují bytosti působící napůl renderovaně a napůl jako z kufříku s umolousanými hračkami. A podobně nezaškatulkovatelný je i celý snímek.

Mezi exploatací a dramatem visící akční krimi (přičemž k obojímu má dost daleko), která nabídne pohled mezi jižanské burany v jiném žánru, než na který jsme zvyklí. Oproti vidláckým mučitelům ze snímků typu Texas Chainsaw Massacre či Deliverance, kteří by si zgustli na nebohýchˇpřivandrovalcích z "civilizovaného" městského prostředí, jsou tu síly venkov vs. město vyrovnané a na půdorysu zápletky Lee Marvin proti bandě buranů tu a tam mezi drsnými hláškami a ještě drsnější a přímočařejší akcí probleskne i něco víc. A není to jen podmanivý úsměv mladé Sissy Spacek...

už dlouho jsem takhle netrpěl, infantilnost tohoto snímku - počínaje zápletkou, pokračuje charaktery a konče stylem - je přímo odporná. Vskutku muka pozorovat jak se na sebe všichni ti bezdomovci smějí a pohlížejí na svět optikou pětiletého dítěte. Infantilní stylizaci přitom mám mnohdy rád, například ve snímcích Wese Andersona, tady je však k zblití samoúčelná, hloupá a otravná.

Spockovými slovy, s přídechem jemu vlastní vyváženosti emocí a logiky: "Fascinující!"