Rover

Agoru hodnotím za lepší tři hvězdičky už jen proto, že mě skoro nenapadá, co bych měl komentovat. Film je snad perfektně zvládnutý, docela i autentický (jen na mě ta architektura působila možná moc monochromně), ale hlavně obsahově originální. Asi jsem jinde neviděl, že by bylo křesťanství zpodobeno tak negativně jako tady. Což je rozhodně plus, alespoň jsem si hlouběji uvědomil, že za zástěrku náboženství, ať už je jakékoli, se schovají veskrze negativní pohnutky vždy. Otázkou je, zda to my můžeme po více než patnácti stech letech pochopit - myslím, že ne. HUDBA: Dario Marianelli - ve filmu hodně zapadla, jediná zapamatovatelná je zpěvačka snažící se napodobit Lisu Gerrard, vtipné. Hudba o ničem.

Tak tenhle film byl prakticky na odpad!, ale za zarostlýho Muldera, Veroniku Hadravou a z nostalgie dávám za dvě... HUDBA: Mark Snow - přišla skoro celá obšlehnutá a nezajímavá (samozřejmě až na Akta-X motiv).

Aliho jsem viděl poprvé asi před čtyřmi roky, kdy jsem se snažil nakoukat právě objeveného Manna. Bohužel jsem si sehnal italskou verzi a film mi znechutilo i neustálé přečasovávání titulků. Po časem jsem se k Alimu vrátil a udělal jsem dobře. Film totiž patří mezi to nejlepší, co jsem zatím od Manna viděl. Nebojím se říct, že jsem u filmu prostě slintal blahem, sušil oči a třásl se husí kůží. Každý záběr je promakaný, každé slovo přesně načasované, všechno do sebe zapadá. Mann mě zkrátka opět přesvědčil o své genialitě. HUDBA: Vím už dlouho, že co se týče hudby, nemá Michael konkurenci. U Aliho to platí obzvlášť - hudba se tu stává nositelem příběhu, emocí i působení na diváka. Nejlépe to vynikne u soubojů, hudba vyjádří podvědomý triumf, ponížení, strach, bolest i lásku. Perfektně vybrané písně černošských interpretů jsou skvěle doplněny originální hudbou Lisy Gerrard a Pietera Bourkeho. Lisa v několika písních předvádí vskutku něco neuvěřitelného a potvrzuje tak svou nepopiratelnou pozici v mém srdci. Více to však vynikne na prakticky nesehnatelném soundtracku (ne na OST, kde je pouze See the Sun).

Několik propojených příběhů sleduje život jedné ženy - především to, jak se na ni projevily traumatické zážitky z dětství. Film vše ukazuje jen v náznacích a velmi experimentální formou, které mi ne vždy uplně sedla. Vizuálně jsem si snímek užil skvěle - jen práce s kamerovými filtry byla fantastická, stejně jako střih nebo i samotný způsob nasnímání, nasvícení a vlastně i komponování scén. Nejsem si jist, zda jsem Amer uplně pochopil a nevím, zda to má být plus či mínus k hodnocení filmu. Proto je nanejvýš možné, že se bude moje hodnocení měnit, a to nejspíše směrem nahoru. HUDBA: využívá starších kusů zejména ze 70. let 20. století. Hudba je výborná a skvěle použitá - šetří se jí a dokáže na sebe upozornit. (PS: jak tak čtu zdejší komentáře, tak musím poznamenat, že jsem neviděl žádné "giallo" a určitý roviny filmu tak pro mě asi zůstaly utajeny, možná je to jen a jen dobře).

(1. série 5*, 2. série 4*, 3. série 4,5*, 4. série slabé 3* navzdory skvělé hudbě)

Opravdu vynikající hudba! Po dlouhé době jsem byl uspokojen i po této stránce, such a pleasure. Jinak se jedná o dost znepokojivý snímek, který by si zasloužil rozvinutí snad i formou minisérie nebo rovnou seriálu. Potenciál je nemalý.

Na tohle se budu muset podívat co nevidět znovu... tenhle film totiž nenápadně aspiruje do mé topky! :) Zhlédnu a napíšu více... prozatím k hudbě: skvělá - třeba Patrick Wolf.

Snímek na pomezí filmařského klišé, a to zejména v technických záležitostech. Režisér se učil v USA, kde získal i peníze na natáčení, a je to na filmu znát. Kombinace hraného filmu a dokumentu však sympaticky narušuje vyprávěcí strukturu, takže nechává diváka pozorného. Překvapí malebné etiopské scenérie, stejně jako severský závod psích spřežení. Hudba: Christian Meyer - patří k nejsilnějším atributům filmu. Je na pomezí post-rocku, ambientu a world music a klidně bych si poslechl i samotný soundtrack. Potěší pak Sigur Rós na závěr, i když dávají tušit přílišný zahraniční kapitál.

OMG! Až vystřízlivím, něco napíšu - vystřízlivěl jsem, film viděl podruhé a nadšení ochablo, snižuji hodnocení (i když možná za to může i extrémně nepohodlné 3D v Cinestaru - nesrovnatelné s Palace Cinemas)... HUDBA: James Horner - ano, jsou tam i docela podařené momenty (motivy z modré planety/měsíce), ale jinak neskutečně špatné. Nechápu. Super moderní film a "oni" tam střihnou orchestrální burácení. Navíc tak neoriginální, jak jen filmová hudba může být. Korunku trapnosti pak nasadí závěrečný song (hnus!)

Tak takhle dobrý film jsem dlouho neviděl. Ještě deset minut po vyjití z kina jsem nedokázal zplodit smysluplnou větu. Třeštila mi hlavu a cítil jsem se šťastně i smutně zároveň. Nejvíc na mě zapůsobila kupodivu odsuzovaná japonská část filmu. Rinko Kikuchi je skvělá a navíc krásná (podobně jako Cate Blanchett). Šedivý a vrásčitý Pitt se taky jen tak nevidí. Bylo moc milé vidět, že maročané mluvili marocky, japonci japonsky a mexičané španělsky. Nejvíc mi na film snad sedí slovo hyperrealismus a to doslova a ve všem. Snad jen Bernál mi nepřišel nijak oslnivý. Jinak mě opravdu nenapadá, co bych Bábelu vytknul. HUDBA: Gustavo Santaolalla - perfektní - skládal ty kytarové pasáže (Iguazu už byla použita např. v Insideru), ostatní taky výborný - mexický pop a japonský pop (áj láv jú béjbí)