Rover

Co napsat? Geniální kriminálka. Zběsilá koncentrace skvělých herců - hlavně Guy Pearce se mi velmi líbil, stejně jako Kim Basinger. Nečekané zvraty a prorůstání zločinu do státní zprávy, homosexualita jako prostředek k vydírání, vliv médií, L. A. Prostě skvělé no. HUDBA: Jerry Goldsmith - byl poznatelný.

V komentářích se hodně mluví o všelijakých logických chybách - já jsem asi trochu hloupějších člověk, protože jsem jich jaksi nevšiml. Byl jsem tímhle filmem pohlcen, opojen, nasycen a uspokojen. Všichni představitelé hlavní postavy byli, jak to říct, intenzivní. Skákání v čase mám hodně rád, takže jsem se jednoduše bavil a nemám důvod nedat plné hodnocení. HUDBA: Michael Suby - tak k hudbě nemám co říct, protože si ji vůbec nepamatuju, ale mám pocit, že za moc nestála.

No tak hudební doprovod Čoko Voko byl geniálním tahem...

Jejda to byla ale roztomilá rybička! Já Miyazakiho prostě miluju... Podvodní svět byl dobrej, nahradí snad ten vzdušný v jeho filmech? HUDBA: Joe Hisaishi - No, jako dobrý, ale pořád hrozně stejný.. moc se neposouvá.

Šílenec Gondry a jeho šílenej film. Carrey v dobré roli, kde překvapil... úžasně vtipná postava Kirsten Dunst, hrátky s prostorem, hodně povedené hrátky s prostorem a hrátky s prostorem - to utkví v paměti. Tak celkově pozitivní film, na jehož hodnocení se shodne skoro celá moje top. Já mám potřebu napsat komentář, ale jsem nějakej vyčpělej, tak to takhle dopadá.. HUDBA: Jon Brion - ale jo.

Spousta lidí tu hovoří o klišé, já jsem ho tu však neviděl. Nejvíc mě odrovnal vztah Farrella a Gong (její proměna byla neuvěřitelná skvělá - pro mě jednoznačný objev tohoto filmu). Abych pravdu řekl, asi nejsem s to rozpoznat digitální kameru od klasické, proti snímání tedy nemám žádné výhrady - Mann zůstává Mannem a jeho styl s ním jde dál. HUDBA: John Murphy - pro samotný film prakticky nic nesložil. Hudba velmi vychází z Heatu (slyšíme i stejné skladby, např. od Kronos Quartet) a ze stylu užití hudby v Collateralu. Poprvé od Posledního Mohykána se na hudbě nijak nepodílela Lisa Gerrard. V konečném důsledku je hudba sice poutavá a skvěle využitá, nedosahuje však kvalit předešlých filmů.

Tahle jízda byla jednoduše intenzivní. Střídání krajin, střídání lidí a jejich osudů. Revolta dovedená ad absurdum.... Dlouhý film, který nenudí je založen především na výborném Hirschovi (to je fakt ten samej jako ve Speed Raceru?) a na jedinečné výpravě (krajina snímaná z letadla). Opomenout se nedají ani Kristen (okouzlující) a Marcia (úvodní scéna). Ekologicko - sociální podtext je velmi silný a alarmující... HUDBA: Michael Brook, Kaki King, Eddie Vedder - přesně padnoucí písničky, jako ušité na míru snímku. Jo, takhle se to má dělat.

Moje první setkání s tvorbou Jaromila Jireše (stydím se) a to setkání z nejlepších. Přesně typ filmu, který mám rád - zlověstný, tajemný, lehce morbidní, se znepokojivě erotickým podtextem. Potěšilo krásné prostředí Slavonic - perly renesance a uhrančivá Schallerová. Zajímavé bylo, kolik herců byla dabováno - to už si dnes skoro nikdo nedovolí, přesto to skvěle funguje a má to takový punc "staroby". Ten tchoř je jedním z nejošklivějších lidí, co jsem kdy viděl (a to jsem toho viděl nemálo), zlověstnější babičku jsem taky snad ještě neviděl (pohled z rakve). HUDBA: Luboš Fišer, Jan Klusák - zlověstná jako film, hravá jako film. Vlastně střídání několika skladeb - není zapotřebí patnácti tracků jako dnes a není to na škodu, spíše naopak.

Komentář pojmu podobně, jako mnozí další, tedy po jednotlivých epizodách... 1. Montmartre (Bruno Podalydes) - jeden z těch slabších filmů, ale to neznamená špatný... o tom jak naše osudy ovlivňuje náhoda, nebo to snad nebylo náhoda? Navíc moc příjemný klavírní doprovod 2. Quais de Seine (Gurinder Chadha) - tenhle se mi líbí hodně, taková pařížská romance okořeněná zajímavým prvkem národnostních rozdílů. Navíc krásná ústřední dvojice... I tady se mi hodně líbila hudba, hezky to okořenila a naladila nás na exotičtější notu. 3. Le Marais (Gus Van Sant) - jeden z vrcholů snímku. Dvojsmyslnost je nepochybná (pokud ovšem druhý smysl není tím hlavním), hodně přesvědčivý Gaspard, emotivní konec. 4. Tuileries (Joel & Ethan Coen) - zručně natočená věc, kde se poprvé setkáváme s důvěřivým, nic netušícím turistou, který je objetí hrátek francouzského páru. Déšť Mony Lisy na konec všemu dává trochu symbolický význam. 5. Loin du 16e (Walter Salles & Daniela Thomas) - ze série o imigrantech, napoprvé mě takřka rozplakal. 6. Porte de Choisy (Christopher Doyle) - ulítlá šílenost o asijské menšině. Trochu jsem měl problém to pochopit... 7. Bastille (Isabel Coixet) - jeden z nudnějších příběhů, zase o zásahu osudu, který během mžiku změní celý náš život i naše plány. 8. Place des Victoires (Nobuhiro Suwa) - silně emotivní příběh se šťastným koncem, opět není daleko k slzám. 9. Tour Eiffel (Sylvain Chomet) - další vrchol, tentokrát komiky a nadhledu, ovšem ne bez závažnějšího morálního podtextu. Hravost sama s roztomilou hudbou. 10. Parc Monceau (Alfonso Cuaron) - sice obdivuhodně dlouhý záběr, přesto mě tenhle film nudil nejvíc, z celé série. 11. Quartier des enfants rouges (Olivier Assayas) - jedna ze stinných stránek velkoměsta vykreslena obdivuhodně laskavě. 12. Place des Fetes (Oliver Schmitz) - tentokrát o černošské menšině, opět slzotvorný snímek. 13. Pigalle (Richard LaGravanese) - vtipný příběh o starším páru, který má neotřelé praktiky v milostném životě, vše ale nemůže fungovat napořád... 14. Quartier de la Madeleine (Vincenzo Natali) - turista tentokrát narazí na krásnou upírku - výborný filmeček skvěle ozvláštní celou sérii. Skvělé. 15. Pere-Lachaise (Wes Craven) - slavný pařížský hřbitov nemůže chybět a s ním duch Oscara Wilda. Má to spád. 16. Faubourg Saint-Denis (Tom Tykwer) - a je to tady, nejlepší film série, jedinečné spojení obrazu a hudby (na které se podílel sám režisér), jak již zde bylo mnohokrát řečeno. 17. Quartier Latin (Frédéric Auburtin & Gérard Depardieu) - o stáří a jeho výhodách i nevýhodách. 18. 14e Arrondissement (Alexander Payne) - skvělá povídka na závěr o americké turistce, která pozná sama sebe, vtipné, výstižné, třešnička na dortu.

Musím jet do Brugg! Nechápu, jak někomu může tohle město nepřijít pohádkové. Už první záběry byly fascinující, a okouzlení městem nepřestávalo - spíše se stupňovalo - a scénám v něm dávalo nový, trochu symbolický a znepokojivý rozměr. Ještě k tomu symbolismu - koukat na tenhle film bylo trochu jako koukat na ikonograficky složitý obraz. Je totiž plný skrytých symbolů a předobrazení apod. (pokud si to jenom nenalhávám). Taky mě potěšil obraz Hieronyma Bosche - vlastně jsem docela čuměl, co v Bruggách je všechno za skvěláá díla, jsem si byl jistej, že tam žádnej Bosch není, ale fakt je ;-) A konečně jsem viděl Farella v pořádném filmu a jsem očarován... Režie mi hodně připomněla styl M. Manna, takže jednoznačné plus. Originální a líbivý snímek, který si rozhodně nenechte ujít. HUDBA: Carter Burwell - melancholický klavír a táhlé smyčce, hodně atmosférické, ve správný moment dobře dynamické (bez použití trapného orchestru). Bravo!