Obsahy(2)
V Paříži, miluji Tě se sešli světoznámí režiséři, mezi něž patří bratři Coenovi, Gus Van Sant, Gurinder Chadha, Wes Craven, Walter Salles, Alexander Payne a Olivier Assayas, aby společně ukázali Paříž způsobem, jaký tu ještě nebyl. Natočen lidmi stejně kosmopolitními jako město samo. Americký turista vidí rasové napětí a paranoidní vize města. Mladá emigrantka pracuje v buržoazním prostředí. Americká hvězdička natáčí film. Muž neví, zda být s manželkou nebo milenkou. Mladík pracuje v tiskárně a touží po jiném muži. Otec se pere se vztahem ke své dceři. Pár se snaží okořenit svůj sexuální život. To je jen pár zážitků, které tvoří PAŘÍŽI, MILUJI TĚ... (oficiální text distributora)
(více)Videa (4)
Recenze (636)
Skvělej originální film sespojovanej z 18ti povídek, každá od jinýho režiséra, ale nelze prostě nevidět, že těch povídek je až moc a ztoho plyne, že některý jsou až přespříliš krátký a tak se dost často stává, že jsou nedořešený. V úvod jsem si dokonce myslel, že se to třeba v druhý polovině ještě dovysvětli a doodvypráví, ale nestalo se tak a je to fakt velká škoda, protože zrovna ty příliš rychle useknutý, se mi nejvíc líbily a docela mě mrzelo, že se musim s tim příběhem a postavama, který sem si během pár minut oblíbil, tak rychle rozloučit. Nicméně druhá polovina je už lepší, tam jsou povídky ucelený a některý fakt skvělý, hlavně teda od bratří Coenů je dobrá, sice se nejedná o žádnou romantiku, jako ve většině ostatních příběhů, ale Steve Buscemi prostě nikdy nezklame a ještě se mi líbila povídka od Nataliho s Elijahem Woodem. Ale jsou i takový povídky, který sice nejsou špatný, ale člověku nic neřeknou a akorát zabírají místo těm lepším, který by se daly pak víc rozvinout, ale i tak se tenhle film nedá hodnotit jinak než pozitivně. ()
#88 Nemůžu si pomoct, ale příběhy z malebné Paříže mě přece jenom oslovily o něco méně, než ty Newyorské. Kdybych hodnotil zvlášt, tak nejvíc se mi líbila Coenovka a Nataliho vampíří láska v Sin City hávu. Celkově to ale pro mě mělo daleko slabší vyznění, než výše zmíněná, americká verze. Paříž je úžasná a stylová hudba, která jí je vlastní tomu pak dodává ještě větší kouzlo ale ani s takovouhle dechberoucí atmosférou mě různorodé příběhy nenadchli tak, jak jsem čekal. Možná je to spíš moje chyba, protože očekávání byla vysoko, ale i přesto jsem rád, že jsem si na tyhle dvě romance konečně našel chvíly. ()
Tyhle povídkové koláže na téma hlavních měst jsou vždycky problematické. Paříž po roce 2000 přece nemůže být tak ploché město příběhů, které v jednotlivosti nezaujmout a v celku zapadnou. Kdybych si neděla poznámky, tak po pár dnech nevzpomenu ani na tu vcelku odvážnou Tykwerovu romanci s Portmankou a ten milý závěr Payneho, ve kterém se s městem všech měst rozloučila taková mile zemitá Američanka. Gérard Depardieu vysloveně zklamal a Natali natočil absolutní blbost. 18 fragmentů je skutečně příliš na jeden film. ()
Horko těžko věřím, že se tímhle dílkem pokusili vzdát jednotliví tvůrci hold Paříži. Ač jsem se z ní včera vrátila, její atmosféru jsem z tohohle filmu cítila jen poskrovnu, spíš mi přišlo, že spousta ze zúčastněných režisérů do Paříže jela čistě jen proto, aby se natočila ta jejich pětiminutovka a pak zase rychle domů, hlavně žádný zdržování. Nějak mi unikla i pointa většiny povídek, to už lépe dopadla Abeceda smrti, v níž tvůrci dokázali z podmínky "natoč horor, který se bude vztahovat k určitému písmenu" vytěžit daleko víc, než ti, jejichž podmínkou byla "romantická Paříž". Allen vzdal se svou Půlnocí této metropoli daleko větší poctu, u níž mi alespoň nad tou Paříží nejednou zaplesalo srdce. Tahle rádoby pocta však vyšumí do ztracena raz dva a rozhodně z ní nemám nějaký láskyplný pocit. 40% ()
Udělala jsem přísný matematický úkon - průměr - a vyšlo to, jak to vyšlo. Nejméně se mi líbily 4. a 6. povídka, vůbec ten začátek byl takový slabší, ale pak přišli mimové a já začala doufat v lepší konec. Po nich nadšení ochladlo - dvě povídky, které bych ohodnotila tak 2*. Ale 12. povídka mě okouzlila, té bych samostatně dala nejvyšší hodnocení. A po ní? Nic horšího jak průměr nepřišlo, takže koncová rovinka se vynula velmi pěkně, spořádaně, melancholicky. Poslední povídka to nakrásno uzavírá, a tak, jako i ústřední osoba této povíkdy, i ke mně přichází pocit a všechno docvakne. Určitě stojí za to si projít Paříží - a to v obou smyslech. Začínáme slabě, ale finišujeme s vervou. ()
Galerie (37)
Zajímavosti (8)
- Původní záměr byl natočit rovných dvacet povídek. Každá by se přitom odehrávala v jednom z dvaceti pařížských obvodů. Sice to tak bylo i zrealizováno, ale pro finální sestřih byly vynechány dvě povídky představující XV. a XI. obvod čili se od záměru odstoupilo. (DaViD´82)
- Režisér Julio Medem měl také natočit jednu z povídek. Ač jí i začal připravovat, tak nakonec musel odmítnout, jelikož termín realizace kolidoval s natáčením jeho nového celovečerního filmu. (DaViD´82)
- Povídka 'Parc Monceau' od Alfonso Cuaróna byla natočena jako jeden nepřetržitý záběr. (DaViD´82)
Reklama