Belbo

Herz definitivně režisérsky vyhořel a představil pokus o áčkovou televizní jízdu.

Dobrý nápad pohřbený americkými klišé...

S cizí ženou v cizím pokoji...

U Iglesiových filmů jsem to už nejednou napsal: nemusí sedět každému, jsou specifické uchopením tématu, zpracováním jednotlivých částí, pointováním scén a hlavně rušením zaběhlých narativních topoí. Oxfordské vraždy z tohoto rámce ničím nevybočují (jen nají míň humoru). Ze zprvu rozehrané detektivky o hledání vraha se přesouvají ke snaze nalést a interpretovat vrahův kód, aby to pak všechno bylo trochu jinak. V rámci tvorby jsou méně hravé, takže jen za 3.

Byl jednou jeden dům....

Největší devízou Katovny byl Miroslav Petříček a největším průser národní (vz)buditel Rejžek. Pořad začal jak skončil, jako nutkavá potřeba dvou egocentriků vyjádřit svůj názor.

Já nevím co mám napsat :), destrukce jednoty žánru a klasického řešení scén.

A přesně tohle jsem nečekal: svěží žánrová a vztahová parodie bez amerických kliše s lehce postmoderním nádechem. Místní kritiku chápu jen jako nepochopení..., ale přiznávám, že tyhle filmy mám rád.

Absolutně nechápu tak nízké hodnocení, podle mě věrohodná sonda do bodu zlomu francouzskáho královského dvora s Versailles jako uzavřeným (následněohroženým) a lehce "dekadentním" mikrosvětem s vlastními pravidly a zákony... A hlavně Diana Kruger začíná hrát.

Filmařina s velkým F.