naiva

Že tohle nebudu brát vážně, to jsem pochopil dost brzo. Potom to byla docela zábava, ovšem jen na chvilku - další minuty byly docela těžko stravitelné. Ale pak už to vypadalo na brzký konec, takže jsem to dokoukal. Mohu proto s jistotou napsat: Zúčtování s minulostí je ZTRÁTA ČASU.

Neubráním se pocitu, že lidé dávají vysoké známky z nostalgie a špatné paměti. Řekl bych, že těm dnešním byly pořady Magion a Vega kvalitou dost blízko. Zavděčit se dětem bylo tehdy snazší. Moderátoři asi odváděli dobrou práci, jinak ale z obou pořadů byla cítit rutina, chybějící tvůrčí přístup. Znělka Magionu byla ovšem skutečně výborná.

Ve scénáři nemusí být ani stopa hysterie a taky netřeba žádných laciných triků - film může být dobrý (a bývá lepší) bez nich. Kdo si to nemyslí, měl by vidět první z trilogie Wendersových road movies. Skvěle film vystihl LeoH!

Chytrácké a rádoby originální vystupování narcistních účinkujících mi vůbec nesedlo, ale je pravda, že člověk, který nemá družicový příjem, kabel nebo zahraniční vysílače v dosahu, mohl vidět klipy, na které by jinak nenatrefil (YouTube tehdy nebylo, moc dobrou alternativou nebyly ani sítě pro sdílení). Část klipů stála za to.

Nejlepší svého druhu na světě (co jsem poznal). Velká noční (a Malá ranní) hudba vynikala i v grafice titulků - lepší jsem nikde nespatřil, naštěstí je člověk docela často potká na Tubě. Už to napovídá, že se jinak ty klipy moc nevidí. Zrušeno bez náhrady. Zuřím.

Když se média věřejné služby odhodlají přinést něco „hlubokého“, nejčastěji je to stereotypní moralita nebo pámbíčkářský kýč. To naštěstí není případ pořadů Františka Koukolíka. Jádro se zabývá spojením vědy a každodenního života. V sérii mikroesejů sice pan Koukolík do velké hloubky jít nemůže, omezeného prostoru ale využívá mistrně.

Sběratelům špatných filmů (a fekálního humoru zejména) mohu tyto sběratele Zlatých malin doporučit...

Popravdě - je to limonáda. Ale naštěstí bez trapného vzdychání, zato s brilantním hraním Roberta De Nira a Meryl Streepové. Ač nejsem v tom žánru doma, tento příběh mě čapnul a udržel. Postavy jsou přirozené a sympatické, snadno se do nich vžít (nejen těch dvou hlavních). Film zatížený přeslazenou hudbou a šíleně přeslazenými plakáty zachránili herci. Málem bych neřekl, že je to v takové míře možné.

Poněkud výstřednímu námětu silná stylizace sluší. Juraj Herz měl štěstí na správné spolupracovníky: masky a kostýmy jsou dokonalé, s výbornou kamerou Jaroslava Kučery a hudbou Luboše Fišera skvěle ladí. Jenom děj mi přišel nějak málo propracovaný nebo spíš děravý. Podobný pocit mám u více filmů s Herzovým podílem na scénáři. Ale možná mu tentokrát křivdím, literární předlohu Alexandra Grina neznám. Dalším scénaristou byl Vladimír Bor. Morgianu nevidět by byla nemalá škoda!