Mantis

Původně jsem chtěl dát 5*, ale v jednom z posledních dílů jsem zaslechl kus chorálu (Pange lingua), který mi k následnému masakru nesedl. Nemám rád zneužívání liturgické hudby (pokud si toho všimnu), a tak jsem jednu hvězdu strhl. Škoda.

Neurazí ale ani nepřekvapí, proto tři slabší hvězdy.

V dokumentu jsou zábavné rozhovory s tvůrci (M. Smolka a J. Dušek), režisérem a dalšími protagonisty opery Nagano. Pěkně je vykreslená nedůvěra veřejnosti k opeře na hokejové téma. Zbytečná, alespoň z mého pohledu, byla pasáž „jak se dělá opera“, ve které se posouvají hrnky, coby sbor, sólisté, balet… Další vyhozený čas představuje anketa před Stavovským divadlem. Působí samoúčelně (ukažme, že lidi jsou nekulturní, přinejmenším nevšímaví). Na druhé straně postrádám rozhovor o tanci (breakdance tak často v opeře neuvidíte). Žel jsem též nenašel hlubší rozbor díla od renomovaného kritika po provedení, nebo vyjádření autorů k scénickému ztvárnění (když už je opera spojením všeho možného). Dokument vznikl ve stejném roce co nastudování opery (2004), a tak logicky chybí časový vývoj. Divák by se dozvěděl, že se Nagano hrálo, zpívalo a tančilo téměř pět let, což je (M. Smolka snad dovolí) Do-Re-Mi-Fa-So-La-Si-Gól! Do-Mi-So-Si-Gól!

Rad bych doplnil že původním námětem byla starofrancouzská balada. Po té, co byla připravena o baladický konec, to celé spadlo na zadek. Traxlerova hudba není špatná, ale bez dobře postaveného příběhu a rozumného filmového podání to je prostě velmi málo.

Nevím jak to popsat, ale nedokázal jsem tomu filmu úplně uvěřit. Škoda.

Musím říci že mne to nevzalo. Marně hledám čemu bych se zasmál či co by mne obohatilo. Jediné pozitivum je snad dobrý výkon Bořivoje Navrátila.

Italský snímek, který lze, alespoň podle hodnocení, považovat za rozporuplný. Na můj vkus jsou některé jeho části až příliš romantické, což by se dalo přisuzovat optice mladého Eugenia, který je patrně hlavní postavou filmu. Druhá linie, vedlejší, je vedena skrz neapolského krále Joachima Murata. Obě dějové line na první pohled moc nesouvisí a viditelně je spojuje jen osoba Eugeniova děda. Jistým, i když ne tak zřejmým pojítkem, by mohlo být toužení a snění obou mužů, ale naneštěstí je poměr mezi liniemi velmi nevyrovnaný, a tak historicko politická část krále Murata působí jen co by papírová kulisa. Díky tomu sjednocení linií, na konci filmu, působí dost rozpačitě a nepřesvědčivě. Přes výše uvedené, nelze filmu upřít poměrně dobré herecké výkony, hudbu a výpravu. Na druhé straně mi tam chybí nějaké jasné poeslství (s trochou fantazie: láska zabíjí ?). Výsledný verdikt je věcí vkusu, a protože jsem ještě před filmem byl vybaven hodnocením a komentářem známého, nebyly by moje hvězdy zcela neovlivněné. Pokud bych hodnotil dal bych patrně 2*.

Nekteré příběhy jsou pekné jiné poněkud slabší. Celkový dojem nevyvážený, ale na druhé straně je to pestré, a tak si každý najde co se mu líbí. Dle mne nejlepší (v uvedeném pořadí) : Tour Eiffel, Loin du 16éme a Faubourg Saint-Denis.

Než lhát a namlouvat druhým co není pravda, tož raději mlčet. Drsné, impresivní, Bergmanovské. Vřele nedoporučují úzkostlivým povahám.

Film není moc filmem, ale tanční scény jsou úchvatné (za to ty 4 hvězdy). Mne osobně 3D spsíš překáželo.