Barb.

Režisér na kviff prozradil, že byl inspirován skutečnými událostmi. Film by nemohl být kvůli svému obsahu financován ruským Ministerstvem kultury. Hlavní postavu považuje za superhrdinu se zvláštní schopností, kterou jeho matka zneužívá. Scéna s hadicí symbolizuje ukřižování.

3,5

Dobrý příběh, dobré zpracování, hluboké téma podané s humorem = čtyři hvězdičky.

První rovina - vlastní film - je povedenou komedií, která by si zasloužila o hvězdičku víc. Druhá rovina - natáčení filmu - již není tak povedená a je plná scén, které vás nutí ptát se: "vážně?". Některé z nich by bylo možné označit až za trapné. Výsledek: tři hvězdičky.

Až na neuvěřitelně vtipnou scénu, kdy je hlavní hrdina vyslýchán hloupým soudruhem, je to docela nuda. Film je inspirován životem režiséra Jana Němce, takže je spíše jakýmsi jeho vyrovnáním se s minulostí, než poutavým filmařským počinem.

Poutavé téma, které se zakládá na skutečných událostech a poutavé zpracování, které zapůsobilo dokonce i na německého ministra zahraničních věcí tak, aby nechal prošetřit porušování lidských práv v bývalé Colonii Dignidad.

Geniální komedie, kterou provází chytrý humor od začátku až do konce. Cílem je zesměšnění neonacistů a společnosti vůbec. Režisér Dietrich Brüggemann každou scénu přehání takovým způsobem a tempu, že divák nemá čas se ani nedechnout. K pochopení některých narážek je ale nezbytná znalost reálií.

Otec desetiletého Noriho odchází na nebezpečnou cestu uprchlíka z Kosova do Německa za vidinou lepší budoucnosti. Malý Nori se ale vydává za ním, a to úplně sám. Po překonání útrap spojených s dlouhou cestou ale nenachází zemi zaslíbenou, ale tvrdou realitu ubytovacího zařízení pro imigranty, kde je mu Nori jen na obtíž. Nevěrohodně působí scéna, kde Nori použije násilí, aby dosáhl svého cíle. Herci jsou nesympatičtí, jelikož mají zvláštně „zamrzlé" výrazy, kdy si člověk není jistý, zda se pokouší ztvárnit rezignaci či zda prostě jen podávají mizerné výkony. Celý film je nesympatický, depresivní a vzbuzuje spíš znechucení než empatii.

Postava stoletého staříka v některých ohledech připomíná číšníka z Menzelova Obsluhoval jsem anglického krále – bezvýznamná osoba, kolem které se náhodou seběhli velké věci. Vtip a akce od začátku až do konce. Je to jeden z mála filmů, u kterého se sešla celá rodina, aniž by ti mladší odešli či starší usnuli.

Lorelai se narodila dcera Rory, když jí bylo šestnáct, což z hlavní hrdinek dělá spíše kamarádky. Vtipný a milý seriál o soužití na malém městě, který ani po shlédnutí několika sérií neunaví. Pokud by mu přeci mělo být něco vytknuto, tak snad jen občasná přílišná horlivost s jakou se Lorelai stylizuje do role dítěte, aby bylo naprosto jasné, kdo je ve vztahu Lorelai-Rory rozumnější.